„Nejedná se o jen tak nějakou žalobu (...) Tohle je skutečně přelomový případ.“ S tímto komentářem připustila v závěru loňského roku americká federální soudkyně Ann Aikenová k regulérnímu posouzení žalobu takzvaných klimatických dětí na vládu Spojených států. Jednadvacítka mladistvých v ní tvrdí, že vláda USA porušuje svou dlouhodobou podporou těžby a spalování fosilních paliv ústavní práva nejmladší generace Američanů.

„Žalující mají skutečně právní nárok na klima vhodné pro život,“ uvedla v posudku Aikenová dále.

Konkrétně se žalující dovolávají především práva na „rovné zacházení“ zakotveného v pátém dodatku ústavy, dále na práva nezakotvená v ústavě, která chrání její devátý dodatek, a také na doktrínu veřejné odpovědnosti — princip, který ukládá vládě starat o sdílené statky a přírodní zdroje ve veřejném zájmu.

Žaloba byla podána už předloni v srpnu. Posudek federálního soudu teď odmítl žádost vlády USA o její zamítnutí. První stání samotného procesu, v němž se rozhodne, zda byla práva žalujících porušena, je očekáváno letos v létě či na podzim.

Znalci soudního systému USA připomínají, že pokud žaloba obstojí, otevře se cesta umožňující žalovat jako protiústavní i jednotlivé kroky na podporu fosilního průmyslu včetně dotací či licencí k těžbě — což by byla pro ekologické hnutí skutečná revoluce.

Role Tillersona

Kauza se aktuálně dostala do pozornosti médií kvůli jednomu dílčímu, avšak důležitému detailu — soud v závěru minulého týdne totiž rozhodl, že na jednom z budoucích stání procesu musí vypovídat i Rex Tillerson, bývalý ředitel ropného gigantu ExxonMobil a čerstvě americký ministr zahraničí.

Konkrétně by měl Tillerson mluvit o neregulérním ovlivňování politických rozhodnutí ze strany ropných korporací. „Jako někdejší ředitel ExxonMobilu je Tillerson výjimečně dobře obeznámen s historií vztahů mezi fosilním průmyslem a federální vládou,“ uvádějí právníci žalující strany v podání, jemuž soud vyhověl.

Firma, jíž Tillerson ještě donedávna řídil, přitom čelí podobné žalobě. Ta se snaží dokázat, že korporace už od sedmdesátých let věděla o destabilizačním účinku skleníkových plynů na klima, avšak rozhodla se informace zatajit nejen před veřejností, ale i vlastními akcionáři.

Podle pozorovatelů „klimatických žalob“ obecně přibývá. V Nizozemsku uspěli ekologové podobně už v roce 2015 — soud tam nařídil vládě začít o poznání rychleji snižovat emise. V současnosti čelí ústavní žalobě například zase vláda Norska, a to kvůli novým licencím na těžbu ropy arktických vodách.