„Zapomínáme, že sami jsme zemí“, píše se s odkazem na knihu Genesis v začátku papežské encykliky, která právě budí pozornost po celém světě. Papež se zjevně rozhodl ovlivnit světovou politiku. Koncem roku proběhne v Paříži světová konference o klimatu. Hlava katolické církve svou encyklikou podpořila vidění světa, které aktivisté prosazují léta. Ekologickému hnutí papež výslovně poděkoval za dlouholetou práci. A přidal se.

Politickou brizanci encykliky si uvědomily oba názorové tábory a, prý silně a marně, se snažily podobu textu ovlivnit. Encyklika jasně říká, že rostliny a zvířata nejsou zdroje, ale mají svou jedinečnou hodnotu. „Mít méně, žít lépe“, jsme už od papeže Františka slýchali, ale nyní se takto argumentuje v souvislosti s klimatem. Také problematika potratů, které církev odmítá a nemůže jinak, se v textu dostává do souvislosti s násilím vůči přírodě. Zemi encyklika vidí jako společný dům, za který všichni lidé nesou odpovědnost. Proto je dokument adresován lidstvu, nejen katolickému náboženskému společenství.

Argumentační konstrukce encykliky vychází z představy hříšného, zraněného a proto zraňujícího člověka. Země se tak stává obětí. Papež se odvolává na svého „ekosvatého“ jmenovce Františka. Ekologii vidí jako disciplinu související s vnímavostí vůči slabým a důraz klade na plnost pohledu. Zločin proti přírodě text považuje za zločin proti nám samým a tím i Bohu.

Text dochází ke stejným závěrům jako aktivisté a aktivistky. Chtěně po svém, s odvoláními na svaté a na jiné papeže, tak jak se v konzervativním prostředí sluší. I případnou revoluci je v takovém prostředí možné podávat jako něco, co všichni dávno chtěli, a leckdo důležitý už ji vlastně připravoval.

Aktivistický slovník v encyklice

Bude-li chtít někdo text odmítnout, učiní tak kvůli moralizujícím pasážím a argumentaci neodpovídající tomu, jak se v ekologickém světě uvažuje o prapříčinách. Ekologické hnutí nevidí prapříčinu ve hříchu, ale na vině kapitalismu se už s papežem shodne. Když ale papež používá obraty jako „biologicky neodbouratelný odpad“ a „recyklace“, je to pozoruhodné novum v jazyce Vatikánu a ekologické hnutí se může radovat, že se některé věci vlastně nedají říkat jinak, než je etablovalo. Celé dlouhé pasáže encykliky by mohly vyjít v ekologickém časopise kdekoli ve světě a nepoznalo by se, že o biodiverzitě či nutnosti zvýšit výdaje na vědecké zkoumání ekosystémů píše hlava katolické církve.

Po pasážích, které by mohl psát někdo jiný než papež, je v textu občas cosi jako katolická poetika, která nepřipomíná nudné nedělní kázání, ale více využívá obraznosti, jak ji církev po 2000 let vyvíjí. Příkladem může být můstek mezi sociálním a ekologickým, kdy papež nejdříve po světsku konstatuje, že ekologické je vždy a nutně provázáno se sociálním, a už v církevní obrazivosti dodá, že „žaloba chudých se musí poslouchat stejně jako žaloba země“. Zatímco „ekologicky odborné“ pasáže encykliky by mohly vzniknout i jako seminární práce na západní vysoké škole a mají největší hodnotu v tom, kdo je říká a kdy, věty jako tato - s žalobou země a chudých podle mého názoru obsahují emocionální osten. Takové věty se dobře pamatují, a vyrůstají z jazyka srozumitelného v katolických společenstvích po celém světě. Historický případ takové věty je „Nebojte se“. Řekl ji polský papež Jan Pavel II., když nastoupil, nejen celý východní blok rozuměl, co se říká, citlivějším povahám tekly slzy radosti, což je také dost katolická vymoženost. Z encykliky se mi zdá, že papež František nachází pro svá sdělení tvar a docela se mu to místy daří.

Encyklika má tři vrstvy

První vrstvou je aktivistické shrnutí, s těžištěm v klimatu, biodiverzitě, přístupu k vodě a dalších tradičně ekologických tématech. Papež propojuje otázku sociální a ekologickou, čímž nepřímo odpovídá ztučnělým zeleným, kteří by rádi blahobyt, ale bio.

Přihlášení se k tradici ekologického hnutí je ze strany papeže velká věc. Není ale trochu připožděně? Pozdě asi není v tomto případě nikdy. Připomeňme si, že k sociálním hnutím se církev přidala, až když fungovaly sociálně demokratické strany encyklikou Rerum Novarum až roku 1891. Církevní hierarchie tehdy musela dát zapravdu těm svým většinou chudým kaplanům, kdo se v katolické církvi už dávno dřeli v dělnických čtvrtích a dosud neměli politický vliv.

Druhou vrstvu tvoří návrhy na věrohodné církevní ekologické politiky. Tato vrstva bude muset projít zkouškou času, protože ekologické hnutí si našlo nástroje, jak být slyšet, kdežto církev je v tomto oboru začátečnicí. Bude se z kostelů chodit na demonstrace? Podaří se, aby alespoň část katolíků a katoliček po světě zvolila jiný životní styl? V papežově domovské Latinské Americe se z kostela na demonstrace chodí, ale v Evropě a Americe bývají církevní a emancipované světy oddělené.

↗

Ekologickému hnutí papež výslovně poděkoval za dlouholetou práci. A přidal se. Repro DR

Třetí vrstvou je moralistní vata spojená s bojem vůči jevům, které se podle všech dostupných odhadů zdají jako nezastavitelné. Jednadvacáté století má být stoletím měst. Papež by rád viděl lidi ve styku ne s betonem a asfaltem, ale se stvořením, tedy na vesnici. Momentálně se zdá, že lidí přibylo natolik, že dobře řízená města — ekologicky a humánně — jsou pravděpodobnější vizí budoucnosti, než nějaký velký návrat před osvícenství, se kterým se katolická církev nikdy nevyrovnala.

Shrneme-li tedy témata encykliky, vidíme, že změnu klimatu papež poměrně jednoznačně připisuje člověku a odvolává se při tom na vědecké poznatky. Důraz na vědu je vůbec v textu zajímavý, důvěra ve vědecké poznatky zřejmá. Na přetřes přijde finanční krize, organizovaný zločin, obchod s lidmi a drogami, změna životního stylu, kvalita médií. Vlastně by bylo nutné přemýšlet, které z tradičních levicových témat alespoň jednou nepadne. Kritika textu z konzervativních pozic papeži předhazuje, že přehlédl úspěchy vyspělého světa v rozvojové pomoci. Aktivistický tábor je spokojen bezezbytku, alespoň to na četných serverech tak vypadá.

Nemám to ověřeno, ale téměř bych se vsadil, že tato encyklika drží rekord v počtu stránek, které musíte učíst než poprvé padne jméno Ježíš Kristus.

Shrnuto a podtrženo, radil bych k pozitivní opatrnosti. Papež už teď svou značkou udělal ekologickému hnutí ohromnou službu, která se zúročí koncem roku na konferenci v Paříži. Patří mu za to velký dík. Pokud se světová organizace Katolická církev, která má stejný počet uživatelů jako Facebook a nabízí namísto sítě spásu duše, rozhodne aktivně vystupovat v ekologických otázkách, bude pro spojence muset zamířit do emancipovaných kruhů. Ty ve 20. století vznikly často právě z konfliktu s tím, co reprezentovala katolická církev. Postavit most mezi různými světy je možné, ale dá to hodně práce. Že papež od ekologického hnutí tentokrát „dost opisuje“, je dobré znamení, protože hnutí se vždy chtělo dělit o svou agendu a participovat ji.

Jako bonus uveďme výňatek z básně svatého Františka z Assisi, který text encykliky takto cituje:

Buď pochválen, můj Pane,

spolu se vším svým stvořením,

především s panem bratrem Sluncem,

jenž je dnem a skrze něhož nám dáváš světlo.

A on je krásný a září velikým jasem;

tvým, Nejvyšší, je obrazem.

Buď pochválen, můj Pane, za sestru Lunu a za hvězdy,

na nebi jsi je stvořil jasné, vzácné a krásné.

Buď pochválen, můj Pane, za bratra vítr,

za vzduch a oblaka, za jasnou oblohu a každé počasí,

jímž dáváš svým tvorům obživu.

Buď pochválen, můj Pane, za sestru vodu,

která je moc užitečná, pokorná, vzácná a čistá.

Buď pochválen, můj Pane, za bratra oheň,

kterým osvětluješ noc,

a on je krásný, veselý, silný a mocný.

Další sloky, v encyklice neuvedené, sloky znějí:

Buď pochválen, můj Pane, za naši sestru, matku Zemi,

která nás živí a stará se o nás

a vydává rozličné plody s pestrými květy a bylinami.

Buď pochválen, můj Pane, za ty,

kdo odpouštějí pro tvou lásku a snášejí křehkost a trápení.

Blaze těm, kdo to snášejí pokojně,

neboť tebou, Nejvyšší, budou korunováni.

Buď pochválen, můj Pane, za sestru smrt těla,

které žádný živý člověk nemůže uniknout.

Běda těm, kdo zemřou ve smrtelných hříších;

blaze těm, které nalezne ve shodě s tvou nejsvětější vůlí,

protože druhá smrt jim neublíží.

Chvalte mého Pána a dobrořečte mu,

děkujte mu a služte mu s velkou pokorou.

Chceme-li rozumět církevní perspektivě, která zůstává značně stabilní, měli bychom si uvědomit, že citované sloky se právě hodily k tématu. Sestru smrt těla z krácených slok je třeba přičítat. Papež František je hodně aktivista a ještě víc katolík. Bylo by dobré s tím počítat, aby se, zvláště v ateistických českých zemích, předešlo zbytečným nedorozuměním.

A za tu encykliku zaplať Pán Bůh!