Squat Cibulka byl vyklizen. Jeden ze zlých anarchistů dostal podmínku. Zámeček už nebude přístřeším ani platformou pro kulturní akce. Znovu se vrací do rukou majitele, který o tuto památku nepečuje. Na sociálních sítích a v mnoha médiích se oslavuje. Policie si konečně došlápla i na levicové teroristy, kteří neuznávají lidská práva. Právo na soukromý majetek je přece základ svobody a jeden z úhelných kamenů Ústavy. Demokracie je zachráněna.

Budiž trh

Povětšinou je takový názor tvořen dvěma zdroji. Prvním je neoliberalismus. Ten dodává jistotu neomezené svobodě trhu. Říká „laissez faire“: nechte věcem volný průběh, nechte nás jednat, ekonomie je nemilosrdný závod. Druhým zdrojem je naopak konzervativní obhajoba tradičních hodnot. Jsme slušní a pracovití. Sprosté a líné smažky nám kradou domy. Vlastnictví je věcí zcela soukromou a odstřiženou od společnosti.

Obě hlediska čerpají svou legitimitu částečně z křesťanských tezí (i když třeba nevědomě a skrytě). Bůh dal člověku svobodu, tak pojďme spekulovat s baráky, kde by jinak mohli bydlet lidé. Bohatství navíc znamená požehnání boží. Ano, mám hodně peněz: jsem pracovitý, slušný a Bůh mě odměňuje. Od takové logiky je už jen krok k přesvědčení, že bezdomovec je na ulici, protože ho Bůh trestá za lenost. A zřejmě přijde do pekla pro zevláky.

Taková je tvář českého křesťanství. Kardinál Duka si ve veřejnoprávní televizi moudře a hluboce povídá s Václavem Klausem. V Českém rozhlase Duka pro změnu promluvil o demonstraci proti sociálním škrtům a stávkující zde označil za lůzu. A neoliberál Roman Joch nedávno prezentoval tradiční křesťanské hodnoty na Radiu Wave. Vážně je církev pouhým think-tankem pro Klausovy pohrobky?