Papež František — sociální svědomí Evropy
Ivan ŠtampachPapež František promluvil v Radě Evropy. V projevu mimo jiné projevil přání, aby nastoupila nová sociální a ekonomická spolupráce vymaněná od ideologické podmíněnosti a schopná vyrovnávat se s globalizovaným světem.
Papež František není takový cestovatel jako jeho předchůdci. Snad i to má co dělat se skromným modelem jeho služby římského biskupa. Je pozoruhodné, že jeho první evropská cesta za hranice Itálie nemířila přímo k žádnému jednotlivému evropskému státu. Ty mohou přijít na řadu v dalších letech, a mezi nimi možná brzy i Česko.
První návštěva patřila evropským seskupením. Vedle Evropského parlamentu papež promluvil 25. listopadu ve Štrasburku na zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Asi je třeba připomenout, že Rada Evropy zahrnuje kromě současných 28 zemí Evropské unie ještě 19 dalších, včetně např. Kazachstánu, jehož malá část území leží tradičně v Evropě. Je to téměř celá Evropa. Výjimkou je Bělorusko a Vatikán (ten má vedle několika mimoevropských zemí status pozorovatele), a pak některá sporná území jako Makedonie, Podněstří, Severní Kypr, Kosovo. Zastoupeny nejsou rovněž závislá území jako např. Grónsko nebo Jersey.
Papež promluvil k Parlamentnímu shromáždění, do kterého 47 členských států vysílá delegace svých zákonodárných orgánů. Přítomni byli i další reprezentanti zúčastněných zemí včetně soudců Evropského soudu pro lidská práva, který je orgánem Rady Evropy. Českou stálou delegaci tvoří 6 členů z obou komor parlamentu, z vládních i opozičních stran. Papež touto volbou podpořil myšlenku široké evropské integrace.
Jako agenda tohoto mezistátního uskupení je určena ochrana lidských práv, pluralitní demokracie a právního státu, rozvoj evropské kulturní identity a různorodosti. Rada Evropy má také hledat řešení problémů, kterým evropská společnost čelí (diskriminace menšin, xenofobie, intolerance, ochrana životního prostředí, klonování lidských bytostí, AIDS, drogy, organizovaný zločin apod.). Má pomáhat při upevňování demokratické stability v Evropě podporováním politických, legislativních a ústavních reforem. Právě tomuto společnému evropskému programu se papež věnoval.
Papež připomněl, že jeho návštěva se odehrává v roce, kdy se připomíná 65. výročí založení Rady Evropy (1949). S odkazem na II. světovou válku a rozdělení Evropy železnou oponou, jež tomu předcházely, řekl: Plánem otců zakladatelů bylo rekonstruovat Evropu v duchu vzájemné služby, který ve světě inklinujícímu spíše k nárokům než ke službě, má být i dnes klíčem k poslání Rady Evropy za účelem míru, svobody a lidské důstojnosti.
Jeho tématem byl mír, ne však jako pouhá absence války, konfliktu a napětí. Válečnická mentalita, to je kultura konfliktu založená na strachu z druhého, na marginalizaci toho, kdo myslí či žije odlišně. Tomu se vzdálit je těžké. Neznamená to, že reálné konflikty se mají ignorovat či zastírat. Je třeba se jich ujmout. Je však nešťastné v konfliktní situaci trvale zůstávat.
Chceme-li toto obecné konstatování konkretizovat, mohli bychom myslet i na současné konflikty na pokraji války, např. angažovanost evropských členů NATO v konfliktu na východě Ukrajiny. Papež promluvil do svědomí Evropanů, když připomněl, že nerušeně probíhající obchod se zbraněmi podporuje terorismus, který hluboce pohrdá lidským životem a nevybíravě kosí nevinné oběti. Konfliktem vnitrostátním, naštěstí jen verbálním je už několikáté rozštěpení českého občanstva na fanatické zemanovce a antizemanovce. Kolik i tam je strachu z druhého, který myslí a žije odlišně!
Papež František o Evropě říká, že během svých dějin se vždycky vypínala vzhůru, k novým a ambiciózním cílům, živena nenasytnou touhou po poznání, rozvoji, pokroku, pokoji a jednotě. Aby jako strom mohla mířit větvemi vzhůru, musí mít pevný kmen a hluboké kořeny. Připomněl, že k cestě do budoucnosti je zapotřebí minulost, hluboké kořeny a také odvaha neskrývat se před přítomností a jejími výzvami. Je zapotřebí paměť, odvaha, zdravá a lidská utopie.
V projevu ve Štrasburku zazněla kritika individualistického pojetí práva. To vede k zásadní nevšímavosti vůči druhým a k prosazování globalizace lhostejnosti, jež vzniká z egoismu, jako plod pojetí člověka neschopného přijmout pravdu a autenticky žít sociální dimenzi.