Po prvním okouzlení papežem Františkem už někteří ztrácejí trpělivost a vyslovují obavu, že tu vzniká nový kult osobnosti. Nedávno tu někoho pohoršilo, že papež telefonoval se svobodnou matkou, vyslovil pro ni pochopení a snad i přislíbil pokřtít její dítě. Právem namítali, že respektovat svobodnou matku není nic objevného a že papež tímto vyjádřením toho zase tolik neudělal.

Ano v sekulární společnosti nemáme připraveno odsouzení pro někoho za to, že zplodil potomka mimo manželství. Naopak víme, že osamělá žena s dítětem má těžší život a že potřebuje pomoc. Sociální stát na tuto situaci pamatuje. Opravdu nám to nepotřebuje říkat zrovna papež.

Jen je třeba připomenout, v jaké pozici je ten, kdo to řekl. I tady platí, že když dva říkají totéž, není to totéž. Vyslovil se tak nejvyšší představitel náboženské organizace s miliardou členů, v níž je běžné, že klérus svobodnou matku označí za „ženu žijící v hříchu“ a odmítne ji, dokud svůj stav „patřičně neupraví“, a nechce dítě pokřtít s poukazem na to, že se mu prý nedostane náležité křesťanské výchovy.

Tuto metodu klerikální nadvlády nad svědomím lidí odsuzoval nynější papež ještě jako arcibiskup v Buenos Aires. Jeho stanovisko je průlomem. Je to křesťanské řešení v kontrastu s řešením klerikálním. A to je nutno ocenit.

Někteří vnímají radikálně nový a tvůrčí model papežské služby za pontifikátu papeže Františka a spojují to s velkými nadějemi. Přáli by si v římské církvi zásadní reformy. Teprve to by je přesvědčilo, že nejde o levná gesta, případně mediální prezentaci protřelého jezuity na papežském trůnu.

Přáli by si, vezmeme-li v úvahu radikální západoevropské iniciativy kléru, laiků i profesorů teologie, nebo iniciativu řeholních sester z USA, dobrovolný celibát kněží, volbu církevních činitelů na omezené funkční období, též ženy na všech rozhodujících místech od jáhna a kněze až po papeže, nový pohled na partnerskou etiku, který by připustil předmanželské pohlavní soužití, onanii a oficiálně uznané partnerství dvou mužů či dvou žen. Požadují svobodu slova včetně kritiky církevních hodnostářů. Přáli by si širokou názorovou pluralitu v církvi.

S realizací žádného z radikálních požadavků papež nespěchá. Ani po půl roce ve funkci neudělal instituční změny. Nedávno odvolal kompromitovaného kardinála státního sekretáře Tarsicia Bertoneho a jmenoval sobě blízkého Pietra Parolina, ale to je změna běžná po prvních měsících každého nového papeže. Závažnější a nebezpečnější je jeho první ostrý zásah do systému vatikánského finančnictví.