Norští ekologové podali ústavní žalobu proti plánům na těžbu ropy v Arktidě

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Soudní pří bude muset vyhrát současná norská vláda, pokud bude chtít dostát svému rozhodnutí povolit těžařským firmám otevírání nových ropných nalezišť v arktických vodách. Žaluje ji za to široká koalice, v níž se sešla mimo jiné ekologická organizace Greenpeace, mládež norských Přátel Země, i u nás známý spisovatel Jostein Gaarder a proslulý klimatolog a někdejší ředitel Goddardova institutu pro výzkum vesmíru v NASA James Hansen.

Podle žaloby podané v první polovině tohoto týdne porušuje vláda norskou ústavu a také loni schválenou pařížskou klimatickou dohodu, jež má vstoupit v platnost příští měsíc. „Jsme přesvědčeni, že nedávno udělené licence na těžbu ropy v Barentsově moři jsou nezákonné,“ uvedla právnička Cathrine Hambro, která bude žalující před soudem zastupovat.

Licence, rozdané třináctce ropných společností včetně Chevronu, Aker BP a norského státního Statoilu, mají těmto korporacím umožnit už od příštího roku začít s průzkumnými vrty pro budoucí težbu. Podle ekologů by taková investice mohla ohrozit naplnění cíle pařížské klimatické dohody, totiž udržení oteplení planety pod 1,5, nejvíce však dvěma stupni Celsia.

„Norská vláda se dopustila nebezpečného pokrytectví — podepsala sice pařížskou dohodu, ale současně chce otevřít brány těžbě ropy v Arktidě. Norsko může vážně poškodit mezinárodní úsilí o zvládnutí změn klimatu,“ konkretizuje důvody k podání žaloby ředitel norské pobočky Greenpeace Truls Gulowsen.

Právní argumentace ekologů se opírá ale především o článek 112 norské ústavy přijatý před dvěma lety, který konkrétně vyhlašuje, že „každému člověku má být zaručeno právo na přírodní prostředí zdraví prospěšné, jehož užitečnost a rozmanitost zůstanou zachovány“ a že „přírodní zdroje mají být spravovány s náležitým ohledem na dlouhodobé důsledky, aby toto právo mohlo být zaručeno i budoucím generacím“.

Další argumenty

Spisovatel Gaarder, který se i u nás proslavil filosofickou novelou pro mládež Sofiin svět, nahlíží žalobu z etického hlediska: „Základem vší etiky je zlaté pravidlo reciprocity. K budoucím generacím bychom se měli chovat tak, jak bychom si přáli, aby ty předešlé zacházely s námi. Nemáme právo odevzdat tuto planetu v horším stavu, než ve kterém byla ta, na níž jsme se měli to štěstí narodit.“

Podobně argumentuje i Ingrid Skjoldvaerová z Mladých přátel Země: „Zastupujeme tu všechny mladé lidi, jejichž životy a životy jejichž dětí budou změnou klimatu poznamenány.“

Profesor Hansen, klimatolog který se proslavil zejména prvním varováním před „globálním oteplováním“ na půdě amerického Kongresu v roce 1988, se pak v souvislosti s žalobou obrací na norskou konzervativní premiérku Solbergovou v otevřeném dopise: „Paní premiérko, nebudu chodit kolem horké kaše: kroky vaší vlády jsou v naprostém rozporu s vědeckým konsensem, na němž se zakládá pařížská dohoda. Zdá se, že Norsko ji chce sabotovat ještě dřív, než stačila vstoupit v platnost,“ píše doslova Hansen.

Příští měsíc se má mimochedem rozhodnout o podobné žalobě, kterou podal Hansen spolu se svou vnučkou a dalšími mladými lidmi proti vládě Spojených států.

V neprozkoumaných vodách

Pozorovatelé poznamenávájí, že „klimatických“ žalob po světě obecně přibývá, jak se klimatické hnutí strategicky snaží uspět v boji proti fosilním palivům i u soudů. Stodvanáctým článkem norské ústavy se ale, jak sami žalující přiznávají, ještě nikdy v zemi u soudu neargumentovalo. Cílem tak mimo jiné zůstává i otestování jeho účinnosti. „Je to neprozkoumané teritorium, ale naši právníci věří, že máme naději na úspěch. Faktické opodstatnění naše žaloba má. Otázka je, jak si soud s těmito fakty poradí,“ uvádí Truls Gulowsen z Greenpeace.

Úspěch zaznamenal podobný pokus v Nizozemí, kde soud minulé léto nařídil vládě snížit v průběhu následujících pěti let emise o čtvrtinu za účelem ochrany obyvatelstva před změnami klimatu. Na Filipínách zase běží od letošního května řízení ve věci žaloby státní Komise pro lidská práva proti padesátce největších znečisťovatelů z řad ropných a uhelných společností. Ty měly podle komise svévolným znečišťováním atmosféry porušit lidská práva Filipínců postižených extrémním počasím.

Vedle zmíněno si zpravodajové ještě všímají, že mezi společnostmi, které licence dostaly, chybí ropný gigant Shell. Ten svůj vlastní arktický projekt po útratě více než sedmi miliard dolarů minulý rok zrušil. Přestože oficiálně to zdůvodňuje nízkými cenami ropy na světových trzích, v interních dokumentech uvádí mimo jiné „reputační škody“, které mu vznikaly díky celosvětové kampani Greenpeace.

Těžba ropy v Severním ledovém oceánu je obecně považována za neobvykle nákladnou a riskantní. Například norský státní naftařský podnik Statoil dnes tvrdí, že dokáže v Arktidě těžit ohleduplně a zároveň konkurenceschopně. Nyní je ale nejasné, zda k tomu vůbec dostane příležitost.