V čem nám může jít Norsko příkladem
Lukáš KrausRedakce Deníku Referendum se obrátila na Lukáše Krause, který dlouhodobě pobývá v Norsku a je zvídavým studentem tamního společenského modelu, aby napsal příspěvek pro rubriku Štěstí z šesti o bodech, v nichž nám může být Norsko inspirací.
Byl jsem osloven redakcí Deníku Referendum, abych nastínil svých šest nejinspirativnějších věcí z Norského království. Dlouho jsem se domníval, že by to neměl být žádný problém, ale když si pročítám aktuální výstupy Úřadu vlády, nemohu se zabavit pocitu, že těch věci je obrovská spousta. Začnu tedy právě uvedením do aktuálního norského diskursu vlády a potom se pokusím načrtnout šest osobních témat:
Klimatické změny jsou důležitou otázkou v rozhovorech s prezidentem Obamou
[Úřad vlády, 09.12.2009]
Klimatické změny a situace v Afghánistánu budou patřit mezi klíčové otázky v rámci jednání mezi premiérem Stoltenbergem a prezidentem Barackem Obamou v úřadu předsedy vlády ve čtvrtek 10. prosince.
Majetkové vztahy mezi manželi
[Brožura, pokyny ministerstva pro otázky dětí a rovnoprávnosti, 09.12.2009]
Ministr zahraničních věci Støre odsuzuje teroristické útoky v Bagdádu
[Ministerstvo zahraničních věcí, 08.12.2009]
325 milionů NOK přiděleno fondu OSN pro globální nouzové situace
[Ministerstvo zahraničních věcí, 08.12.2009]
"Chceme ukázat naše pevné odhodlání podpořit OSN v humanitárním úsilí v těžkých časech," řekl ministr zahraničí Jonas Gahr Støre.
Prezident Barack Obama navštíví premiéra Stoltenberga
[Úřad vlády, 07.12.2009]
Kvóta pro lov plejtváků malých v roce 2010
[Ministerstvo rybolovu a pobřežních záležitostí, 05.12.2009]
Norsko donátorem nového fondu pro zachycování a ukládání uhlíku
[Tisková zpráva, Ministerstvo zahraničních věcí, 04.12.2009]
Norsko bude největším přispěvatelem do nového fondu Světové banky na pomoc rozvojovým zemím pro rozvoj odborných znalostí o zachycování a ukládání uhlíku (technologie CCS).
Koncepční studie vypracovaná pro vnější zajišťování kvality
[Ministerstvo spravedlnosti a policie, 04.12.2009]
Norské prohlášení na hodnotící konferenci o zákazu min
[Článek, ministerstvo zahraničních věcí, 03.12.2009]
Kolumbie, 3 prosince 2009
70 stupňů severní šířky s americkým velvyslancem
[Ministerstvo průmyslu a obchodu, 03.12.2009]
Přezkoumání norské podpory pro náboženské školy v Pákistánu
[Ministerstvo zahraničních věcí, 03.12.2009]
Všechny aktuální výstupy z Úřadu vlády si můžete dohledat zde.
Již při letmém pohledu si občan ČR musí všimnout, že norská vláda vede úplně jiný dialog s občany i se světem.
Ale je přece ekonomická krize! Je přece nutné zajistit naše podniky a naše investice, seškrtat veřejné rozpočty, sebrat již tak dle OECD žebravé, nuzné mzdy kantorům (to se zastavit podařilo), a co je nám do nějakých cizích zemí, co je nám do nášlapných min někde v Angole, proč investovat do technologií pro zachycování skleníkových plynů, proč vůbec diskutovat o roli OSN či OSN finančně podporovat, proč zakládat ministerstvo pro rovnoprávnost a děti?
Omlouvám se, ale pohled z Norského království na diskurs v ČR je spíše smutný. Nevěřím, že by někdo přesně podobný idealistický styl politiky, který zde praktikuje již druhé volební období rudozelená koalice (sociální demokraté, zelení, radikální levice), v čele s největší politickou sociálně demokratickou stranou neuvítal. Tady nejde ani o peníze, které nordický sociální model dlouhodobě produkuje, tady jde o témata a způsob diskuse o nich, který nic nestojí. Třeba dobrá zahraniční politika buď je, či není. Právě témata, která si stát stanovuje jako priority, dělají společnost lepší.
Pokusím se tedy přizpůsobit svých šest bodů právě možnosti prosadit podobný typ politiky, jelikož si nemyslím, že občané ČR si ji nezaslouží.
I. Nový dialog s radikální levicí
Není nic smutnějšího než dívat se na ČR a plochý diskurs vedený stále po jednoduché antikomunistické ose. Totalitní režim v ČR padl před dvaceti lety. Dvacet let je přesně taková doba, která byla svěřena do vínku meziválečnému Československu.
Dovede si někdo v ČR představit, že mnichovská krize byla v roce 1938 občany sváděna na „nenáviděné“ Rakousko-Uhersko? Podobně absurdní je točit se již dvacet let na vlně negace celé levice v ČR, a to z důvodu, že několik bolševiků řízených z Moskvy v letech 1948—1989 uzurpovalo občany ve stalinistickém či normalizačním duchu, že několik bolševiků a jejich posluhovačů vytvořilo karikaturu levicové politiky? Levici jde hlavně o svobodu, humanismus, lidská práva. Režim před rokem 1989 byl všechno jiné, jen ne v pravém slova smyslu levicový.
V současné Skandinávii vznikají jako moderní levicová koncepce rudozelené koalice. Tento model překonává objektivní krizi levicové politiky v celoevropském rozměru. Dialog je možný a například programové výstupy z norské vlády jsou velmi inspirativní. Radikální levice zde staví hlavně na tématech životního prostředí a školství, tahákem jsou školky a jejich kvalita. Těchto politiků se mám obávat? Nemám mít jako občan spíše obavu z velkých koalic a programového vyprázdnění, odklonu od klíčových segmentů levicového programu, které předváděla například SPD či britská Labour?
Pro tuto koncepci, která se pomalu stává pro evropskou levici jedinou schůdnou v 21. století, ovšem v ČR chybí:
a) idealistická ČSSD,
b) modernizovaná, nestalinistická KSČM,
c) standardní evropská zelená strana.
Nenastal náhodou i proto už konečně čas dialogu, věcného v celém levicovém prostoru České republiky, nad společnými mantinely do budoucna? Ne ani tak mezi stranickými sekretariáty, ale mezi členy politických subjektů, v občanském prostoru, v občanských organizacích.
V KSČM neproběhne reforma bez otevření dialogu, v ČSSD se nebude nastavovat správně zrcadlo a zelení budou neevrospky zištně vláčeni proti levici, pokud se ani tváří v tvář bezprecedentní ekonomické a společensko-mravní krizi způsobené neoliberalismem a konzumem nezačne jednat. Zablokování levice škodí české demokracii. I to je důvod "zhasnutí" nad věcmi veřejnými, i to je důvod korupčního marasmu a i to je důvod oprávněné nespokojenosti občanů se stavem společnosti.
II. Otevřená daňová přiznání
Toto téma se pokusím vysvětlit krátce. Minimum korupce v Norském království má příčinu v transparentnosti systému.
Není možné stavět silný a prosperující občanský stát bez důvěry. Občanská důvěra Norů ve stát pramení z toho, že je na vše vidět. Politik, který vstupuje do politického prostoru na kandidátních listinách, má pod svým jménem napsáno, kolik byl jeho příjem a kolik a v jakém místě zaplatil na daních.
Každý občan je v této databázi a tato databáze je veřejně přístupná z internetu. Celá společnost je otevřená, všichni mají dostatek informací a v takovémto systému nemohou kolovat finance z nelegální činnosti, které nejvíce likvidují samy základy občanské pospolitosti.
Kriminálníci, spekulanti, podnikatelé, kteří nedodržují elementární pravidla, zde prostě nemají živnou půdu. I proto má Norsko jedno z nejčistších, a tedy nejvíce poctivých podnikatelských prostředí na světě. I proto zde funguje rovnost šancí a i proto se zde nekrade.
Odkaz na databázi záměrně směřuji přímo na premiéra Norského království Jense Stoltenberga a co se z jeho daní dá všechno zaplatit.
III. Vzor úspěšné multikulturní evropské země
Začnu tentokrát citací části rozhovoru z deníku Aftenposten:
"Chcete-li pěstovat národní kulturu v intencích Frp (populistická pravice, nejsilnější pravicová strana v Norském království), vede to snadno k intoleranci," řekl Støre (ministr zahraničních věcí Norského království za sociální demokracii).
Ale i sociální demokracie bude stejně jako Frp mluvit o "norském modelu", což je model, se kterým přeci musí souhlasit každý dobrý Nor.
"Ne, je to úplně jinak: jedná se o debatu o politickém modelu, který řeší malé i velké úkoly. Ap (sociální demokracie) bezesporu hájí norský model, vyvinutý během mnoha desetiletí. Frp naopak říká, že chce něco úplně nového, tedy tržní myšlení na všech úrovních. Ale to není nic nového. Tento model byl odsouzen k nezdaru již za Thatcherové a Reagana. Neexistuje jeden model pro dobrého Nora. Každý by se měl řídit norskými zákony, všichni by měli mít stejná práva a povinnosti — a z toho vyplývá, že musíme žít v různorodostech a odlišnostech," řekl Støre.
Z těchto vět lze zachytit současné paradigma norské společnosti. Rozdíly nejsou vnímány jako překážka, dodržují-li se zákony země. Má-li fungovat demokratická společnost, každý občanský hlas má stejnou váhu.