Byl jsem osloven redakcí Deníku Referendum, abych nastínil svých šest nejinspirativnějších věcí z Norského království. Dlouho jsem se domníval, že by to neměl být žádný problém, ale když si pročítám aktuální výstupy Úřadu vlády, nemohu se zabavit pocitu, že těch věci je obrovská spousta. Začnu tedy právě uvedením do aktuálního norského diskursu vlády a potom se pokusím načrtnout šest osobních témat:

Klimatické změny jsou důležitou otázkou v rozhovorech s prezidentem Obamou

[Úřad vlády, 09.12.2009]

Klimatické změny a situace v Afghánistánu budou patřit mezi klíčové otázky v rámci jednání mezi premiérem Stoltenbergem a prezidentem Barackem Obamou v úřadu předsedy vlády ve čtvrtek 10. prosince.

Majetkové vztahy mezi manželi

[Brožura, pokyny ministerstva pro otázky dětí a rovnoprávnosti, 09.12.2009]

Ministr zahraničních věci Støre odsuzuje teroristické útoky v Bagdádu

[Ministerstvo zahraničních věcí, 08.12.2009]

325 milionů NOK přiděleno fondu OSN pro globální nouzové situace

[Ministerstvo zahraničních věcí, 08.12.2009]

"Chceme ukázat naše pevné odhodlání podpořit OSN v  humanitárním úsilí v těžkých časech," řekl ministr zahraničí Jonas Gahr Støre.

Prezident Barack Obama navštíví premiéra Stoltenberga

[Úřad vlády, 07.12.2009]

Kvóta pro lov plejtváků malých v roce 2010

[Ministerstvo rybolovu a pobřežních záležitostí, 05.12.2009]

Norsko donátorem nového fondu pro zachycování a ukládání uhlíku

[Tisková zpráva, Ministerstvo zahraničních věcí, 04.12.2009]

Norsko bude největším přispěvatelem do nového fondu Světové banky na pomoc rozvojovým zemím pro rozvoj odborných znalostí o zachycování a ukládání uhlíku (technologie CCS).

Koncepční studie vypracovaná pro vnější zajišťování kvality

[Ministerstvo spravedlnosti a policie, 04.12.2009]

Norské prohlášení na hodnotící konferenci o zákazu min

[Článek, ministerstvo zahraničních věcí, 03.12.2009]

Kolumbie, 3 prosince 2009

70 stupňů severní šířky s americkým velvyslancem

[Ministerstvo průmyslu a obchodu, 03.12.2009]

Přezkoumání norské podpory pro náboženské školy v Pákistánu

[Ministerstvo zahraničních věcí, 03.12.2009]

Všechny aktuální výstupy z Úřadu vlády si můžete dohledat zde.

Již při letmém pohledu si občan ČR musí všimnout, že norská vláda vede úplně jiný dialog s občany i se světem.

Ale je přece ekonomická krize! Je přece nutné zajistit naše podniky a naše investice, seškrtat veřejné rozpočty, sebrat již tak dle OECD žebravé, nuzné mzdy kantorům (to se zastavit podařilo), a co je nám do nějakých cizích zemí, co je nám do nášlapných min někde v Angole, proč investovat do technologií pro zachycování skleníkových plynů, proč vůbec diskutovat o roli OSN či OSN finančně podporovat, proč zakládat ministerstvo pro rovnoprávnost a děti?

Omlouvám se, ale pohled z Norského království na diskurs v ČR je spíše smutný. Nevěřím, že by někdo přesně podobný idealistický styl politiky, který zde praktikuje již druhé volební období rudozelená koalice (sociální demokraté, zelení, radikální levice), v čele s největší politickou sociálně demokratickou stranou neuvítal. Tady nejde ani o peníze, které nordický sociální model dlouhodobě produkuje, tady jde o témata a způsob diskuse o nich, který nic nestojí. Třeba dobrá zahraniční politika buď je, či není. Právě témata, která si stát stanovuje jako priority, dělají společnost lepší.

Pokusím se tedy přizpůsobit svých šest bodů právě možnosti prosadit podobný typ politiky, jelikož si nemyslím, že občané ČR si ji nezaslouží.

I. Nový dialog s radikální levicí

Není nic smutnějšího než dívat se na ČR a plochý diskurs vedený stále po jednoduché antikomunistické ose. Totalitní režim v ČR padl před dvaceti lety. Dvacet let je přesně taková doba, která byla svěřena do vínku meziválečnému Československu.

Dovede si někdo v ČR představit, že mnichovská krize byla v roce 1938 občany sváděna na „nenáviděné“ Rakousko-Uhersko? Podobně absurdní je točit se již dvacet let na vlně negace celé levice v ČR, a to z důvodu, že několik bolševiků řízených z Moskvy v letech 1948—1989 uzurpovalo občany ve stalinistickém či normalizačním duchu, že několik bolševiků a jejich posluhovačů vytvořilo karikaturu levicové politiky? Levici jde hlavně o svobodu, humanismus, lidská práva. Režim před rokem 1989 byl všechno jiné, jen ne v pravém slova smyslu levicový.

V současné Skandinávii vznikají jako moderní levicová koncepce rudozelené koalice. Tento model překonává objektivní krizi levicové politiky v celoevropském rozměru. Dialog je možný a například programové výstupy z norské vlády jsou velmi inspirativní. Radikální levice zde staví hlavně na tématech životního prostředí a školství, tahákem jsou školky a jejich kvalita. Těchto politiků se mám obávat? Nemám mít jako občan spíše obavu z velkých koalic a programového vyprázdnění, odklonu od klíčových segmentů levicového programu, které předváděla například SPD či britská Labour?

Pro tuto koncepci, která se pomalu stává pro evropskou levici jedinou schůdnou v 21. století, ovšem v ČR chybí:

a) idealistická ČSSD,

b) modernizovaná, nestalinistická KSČM,

c) standardní evropská zelená strana.

Nenastal náhodou i proto už konečně čas dialogu, věcného v celém levicovém prostoru České republiky, nad společnými mantinely do budoucna? Ne ani tak mezi stranickými sekretariáty, ale mezi členy politických subjektů, v občanském prostoru, v občanských organizacích.

V KSČM neproběhne reforma bez otevření dialogu, v ČSSD se nebude nastavovat správně zrcadlo a zelení budou neevrospky zištně vláčeni proti levici, pokud se ani tváří v tvář bezprecedentní ekonomické a společensko-mravní krizi způsobené neoliberalismem a konzumem nezačne jednat. Zablokování levice škodí české demokracii. I to je důvod "zhasnutí" nad věcmi veřejnými, i to je důvod korupčního marasmu a i to je důvod oprávněné nespokojenosti občanů se stavem společnosti.

II. Otevřená daňová přiznání

Toto téma se pokusím vysvětlit krátce. Minimum korupce v Norském království má příčinu v transparentnosti systému.

Není možné stavět silný a prosperující občanský stát bez důvěry. Občanská důvěra Norů ve stát pramení z toho, že je na vše vidět. Politik, který vstupuje do politického prostoru na kandidátních listinách, má pod svým jménem napsáno, kolik byl jeho příjem a kolik a v jakém místě zaplatil na daních.

Každý občan je v této databázi a tato databáze je veřejně přístupná z internetu. Celá společnost je otevřená, všichni mají dostatek informací a v takovémto systému nemohou kolovat finance z nelegální činnosti, které nejvíce likvidují samy základy občanské pospolitosti.

Kriminálníci, spekulanti, podnikatelé, kteří nedodržují elementární pravidla, zde prostě nemají živnou půdu. I proto má Norsko jedno z nejčistších, a tedy nejvíce poctivých podnikatelských prostředí na světě. I proto zde funguje rovnost šancí a i proto se zde nekrade.

Odkaz na databázi záměrně směřuji přímo na premiéra Norského království Jense Stoltenberga a co se z jeho daní dá všechno zaplatit.

III. Vzor úspěšné multikulturní evropské země

Začnu tentokrát citací části rozhovoru z deníku Aftenposten:

"Chcete-li pěstovat národní kulturu v intencích Frp (populistická pravice, nejsilnější pravicová strana v Norském království), vede to snadno k intoleranci," řekl Støre (ministr zahraničních věcí Norského království za sociální demokracii).

Ale i sociální demokracie bude stejně jako Frp mluvit o "norském modelu", což je model, se kterým přeci musí souhlasit každý dobrý Nor.

"Ne, je to úplně jinak: jedná se o debatu o politickém modelu, který řeší malé i velké úkoly. Ap (sociální demokracie) bezesporu hájí norský model, vyvinutý během mnoha desetiletí. Frp naopak říká, že chce něco úplně nového, tedy tržní myšlení na všech úrovních. Ale to není nic nového. Tento model byl odsouzen k nezdaru již za Thatcherové a Reagana. Neexistuje jeden model pro dobrého Nora. Každý by se měl řídit norskými zákony, všichni by měli mít stejná práva a povinnosti — a z toho vyplývá, že musíme žít v různorodostech a odlišnostech," řekl Støre.

Z těchto vět lze zachytit současné paradigma norské společnosti. Rozdíly nejsou vnímány jako překážka, dodržují-li se zákony země. Má-li fungovat demokratická společnost, každý občanský hlas má stejnou váhu.

Například hlas a názor imigrantů z Afriky je nutné vždy považovat za rovnocenný, jelikož demokracie je tu jednou zrátka pro všechny či není pro nikoho. Není možné poměřovat váhu hlasu na starousedlíky a ty ostatní. To je nadneseně stejně zhoubné jako považovat v demokracii váhu sta poslaneckých hlasů za nerovnocennou zbývající stovce, jak nám ukázkově předvedl prezident ČR.

Všimnout si zjevného rozdílu v chápaní demokracie v Norsku a ČR můžeme i na záměrném kladení překážek romskému etniku v ČR např. v přístupu ke školní docházce. Romské děti jsou záměrně a bezdůvodně vytlačovány do zvláštních škol a na tuto alarmující skutečnost upozornila už několikrát například EK. Model etnické integrace či koexistence v ČR nefunguje, jelikož majorita cítí potřebu dotlačit minority k absolutnímu splynutí a tento model je i médii považován za jediný žádoucí.

Přitom si majorita splynutí vlastně nepřeje, jelikož v něm spatřuje stále nové a nové překážky, a to i u občanů stejného státu, kteří mluví stejným jazykem. Tento společenský přetlak špatně zvolené filozofie vede mnohdy k otevřenému násilí a velmi tragickým koncům. Přitom je ČR jednou z nejvíce etnicky homogenních zemí v EU.

Norsko jasně volí cestu multikulturní společnosti s pevným právním rámcem, s vymahatelností práva pro všechny.

„Rozdíly jsou samozřejmě velké a hluboké, ale těm, kteří říkají, že je nemožné soužití pro velmi odlišné skupiny obyvatel můžeme říct — podívejte se na Indii. Indie Norsku znázorňuje reálnou odpověď na složitou multikulturní realitu a to, že nelze pěstovat národní kultury, kde není prostor pro rozvoj a toleranci. Hlavně Frp (populistická pravice) nám nabízí takový lákavý předpoklad, že budeme moci kdykoliv zablokovat to, co nemáme rádi. Ale drtivá většina našich úkolů — v oblastech, jako jsou migrace, zdraví, klima a kultura — nemohou být řešeny v rámci hranic jednotlivých států. Musí být řešeny prostřednictvím aktivního zapojení mezinárodního společenství, aktivní demokracie s rozmanitostí," řekl Støre.

IV. Školky pro všechny, kteří je preferují

„Nikdy ještě nebylo tolik mateřských škol. Cíle úplné dostupnosti mateřských škol dosáhneme. Zřídili jsme dalších osmačtyřicet tisíc nových míst a přes osmatřicet tisíc dalších dětí bude moci do mateřských škol od roku 2005.“

Zůstane-li matka či otec s dítětem doma, dostane od státu kompenzaci ve výši tři tisíce norských korun (asi devět tisíc českých) od prvního do třetího roku života dítěte. Většina žen chce ale pracovat, dělat kariéru, aktivně se účastnit věcí veřejných, prostě žít. Proto se nabízejí školky pro všechny, kteří je preferují.

Mateřská dovolená je zde deset až dvanáct měsíců. Na deset měsíců připadá sto procent platu, na dvanáct měsíců osmdesát procent. Potom může otec či matka zůstat doma a dostávat sociální příplatky, přídavky na děti a podobně. Pracovat se ale vyplatí vždy a většina žen či mužů preferuje školky a možnost co nejdříve se vrátit do plně aktivního občanského života. Je zde totiž na výběr i práce na zkrácený úvazek.

Tajemství Norska v této oblasti tkví i ve skutečnosti, že na opravě či stavbě školek pomáhají muži i ženy občansky, mnohdy zdarma ve svém volném čase, jelikož kvalita života dětí je tou nejvyšší společenskou hodnotou. Je i jednou z hlavních priorit vlády Norského království.

Situace České republiky v této oblasti nepotřebuje komentář.

V. Klimatická politika

Norsko přijalo velmi ambiciózní klimatickou politiku. Stalo se lídrem v klimatické politice a učinilo závazek, že bude v produkci skleníkových plynů neutrální do roku 2030 a překoná tak závazky z Kjóta. Kromě toho poskytuje rozsáhlou podporu v ochraně a zachování deštných pralesů, investuje do zachycování a ukládání uhlíku a zvyšuje objem obnovitelných zdrojů energie.

K tomuto tématu existuje obrovská spousta informací, odkazů, článků, a to zvláště nyní, kdy probíhá summit OSN v Kodani. Zjednodušeně se dá říci, že téma klimatických změn je již několik let druhým či třetím tématem v norském diskursu.

Netýká se to samozřejmě pouze Norska, ale obecně celé Skandinávie, jelikož zde se pochopil smysl krize a našla cesta, jak jí naopak využít k novému, lepšímu začátku. Tedy nová zelená pracovní místa, investice do kompletní rekonstrukce společnosti a její energetiky, dopravy a tak dále. Vyzdvihl bych ale jednu věc, jednu technologii, a tou je zachycování a ukládání CO2 po zem (CCS — Carbon Capture and Storage). Odkaz je například zde.

Pro bližší pochopení cílů skandinávských zemí a jejich aktivní kooperaci, a to nejen pro klimatický summit OSN v Kodani, nabízím překlad příslušného dokumentu.

VI. Rozvojová pomoc

Překlad ze stránek Úřadu vlády: "Dát dívkám šanci naučit se číst a psát je jedna z nejdůležitějších věcí, které můžeme všichni udělat, aby se zvýšily jejich šance v životě. A nezapomeňme, že vzdělání je lidským právem," řekl ministr Solheim.

Finanční podpora bude poskytována prostřednictvím UNICEF v průběhu příštích dvou let a bude znamenat nárůst o šedesát milionů norských korun přidělených prostředků v rámci úsilí UNICEF zajistit vzdělání pro dívky a pro děti ve státech postižených válečnými konflikty.

Současně vláda zvýší svou podporu na vzdělávání pro všechny prostřednictvím EFA Světové banky o pětačtyřicet milionů na 140 milionů norských korun v příštím roce.

Jedním z osmi rozvojových cílů tisíciletí v rámci OSN je zajistit základní vzdělání pro všechny dívky a chlapce do roku 2015.

"Nyní máme sedm let na to, abychom dali šanci dvaasedmdesáti milionům dětí, které dnes nejsou zařazeny do systému vzdělávání. Většina z těch dětí jsou dívky. Velký podíl těchto dětí také žije v zemích, které jsou postižené válečným konfliktem. Vzdělání dává dětem šanci vymanit se ze začarovaného kruhu chudoby," řekl ministr Solheim.

Vláda také poskytla podporu pro vzdělávací iniciativy, jako jsou organizace Save the Children či Rewrite the Future, které jsou zaměřené právě na poskytování vzdělání pro děti z oblastí postižených válkami a konflikty.

Norsko již mnoho let přináší podporu vzdělávání. Z celkových finančních prostředků na vzdělávání ve světě, tedy z 1,575 miliardy NOK v roce 2007, bylo 689 milionů NOK poskytnuto prostřednictvím organizací OSN UNICEF a UNESCO a skrze Světovou banku, zatímco 886 milionů norských korun bylo přiděleno jako konkrétní bilaterální pomoc.

Závěrem svého nástinu přidávám malý komentář. Nikde na světě se nenašel všespásný, univerzální model. Vše je na občanech a občanské diskusi, a právě permanentní věcná diskuse zlepšuje kvalitu života. Zvláště nyní jsou světové modely mezilidského uspořádání podrobovány zatěžkávací zkoušce bezprecedentní světovou krizí.

Právě model norský, kde stát je největším kapitalistou, přečkal objektivně nejlépe. Nadneseně se dá říct, že zde krize neexistuje, jelikož levicový protikrizový balíček norské vlády, který preferoval i zdejší bankovní sektor, akademická obec i analytici, byl úspěšným stimulem, který zabránil nárůstu nezaměstnanosti (stát nebere finance z ropného fondu budoucnosti, kam směřují veškeré zisky).

Investuje se do nových zelených pracovních míst, do infrastruktury, do opravy škol a výstavby školek, do domovů důchodců, do vzdělávací soustavy, do obnovitelných zdrojů energie. V ČR by se řeklo, že se „projídá“, zde slyšíte o budoucnosti dětí, kvalitě života a hlavně o práci pro všechny, jelikož práce pro všechny je úkol číslo jedna: „Arbeid til alle er jobb nummer én.“

S tímto heslem se zde před několika měsíci vyhrály parlamentní volby. V sousedním Švédsku vládne aktuálně konzervativní model. Nebyl tak úspěšný. Snižování daní nepřineslo nic, pouze ještě více podlomilo veřejné rozpočty a armáda nenaměstnaných (přes sto tisíc) devastuje mandatorní výdaje. I proto se norský protikrizový balíček, a to včetně konceptu rudozelené koalice, přenáší do Švédska. Je zřejmé, že po volbách v roce 2010 bude i tam. Pak je na řadě Dánsko… a pak…