Naše cesta začala v Praze, kde se čtyřčlenný tým postupně nalodil do mezinárodního autobusu. Vůz nás vyhodil další den ráno v Kodani, kde jsme si za rozbřesku prošli město, popovídali si se slovenským obyvatelem ulice, který tam žije už přes dvacet let, a vydali se dalším spojem dále na sever. Čtyřiadvacetihodinovou cestu jsme zakončili v Oslu, kde jsme kvečeru mimo jiné obdivovali desítky zaparkovaných elektroaut „sajících“ čistou energii z nabíječek rozmístěných na každém parkovacím místě. Zahraje tato hudba budoucnosti někdy i ve střední Evropě?

Další den jsme v početnější skupince navštívili kancelář norských Přátel Země, Naturvernvorbundet, jediného zahraničního partnera projektu zkoumajícího především českou divočinu a biodiverzitu. Vedle centrální kanceláře Hnutí DUHA se na něm podílí také brněnská Lipka, Hnutí DUHA Olomouc se šelmí osvětou a Masarykova univerzita.

I když záhy opravdu nastává obávané powerpointové prezentování, neusínám. Norové totiž otevřeně mluví o problémech, týkajících se jak místní přírody, tak dění uvnitř organizace. John Lineikro, který pracuje v oddělení mezinárodních projektů, představuje letitý projekt SPARE (School Project on Application of Resourses and Energy), zaměřený na environmentální vzdělávání žáků v oblasti energetiky, klimatu a přírodních zdrojů, zejména ve střední a východní Evropě a na Blízkém východě. „V poslední době se nám také dost rozmnožily žádosti o partnerství v různorodých projektech z mnoha zemí, právě kvůli grantové podpoře z norských fondů,“ přiznává trochu unaveně John a dodává: „Interně jsme se dohodli, že budeme přijímat jen ty, které podávají organizace začleněné v síti Přátel Země,“ doplňuje a já si uvědomím, že být součástí celosvětové sítě má opravdu význam, i pro Sedmou generaci.

Obnovitelná vodní díla?

Naturvernvorbundet jsou nejstarší ekologickou nevládkou v zemi — loni oslavili sté výročí. V roce 1914 začínali s pěti sty členy a dnes se mohou pyšnit devadesáti místními skupinami a více než jednadvaceti tisíci členů. Pro zemi, která má pouhých pět milionů obyvatel, jsou tak otázky kolem ochrany životního prostředí evidentně naprosto přirozenou součástí jejich každodenních životů. Kromě pětatřiceti zaměstnanců v centrální kanceláři v Oslu pracuje další desítka v šesti různých krajích této země (v Norsku se jim říká fylke). Počtem placených zaměstnanců tedy připomínají Hnutí DUHA. Na počátku 20. století řešili Naturvernvorbundet téma výstavby obrovského vodního díla v oblasti Besseggenu. V té době dostaly ženy volební právo a staly se členkami parlamentu. Pozoruji černobílý snímek a přemýšlím nad osudem ženy v klobouku s rozhodným pohledem, která nakonec stavbu přehrady zastavila.

Dnes Naturvernvornbundet řeší ochranu lesů a biodiverzity, soustředí se stejně jako Hnutí DUHA na velké šelmy, urbánní prostředí, úspory energií, těžbu, zemědělství, rybářství, ochranu půd, ekospotřebitelství, chemikálie a tak jako před stoletím se snaží průběžně řešit konflikt mezi vodními díly a zachováním vodních toků v krajině. Ostatně voda jako zdroj energie je pro Norsko nejdůležitějším přírodním segmentem. Celkem 60 % vyrobené energie pochází z obnovitelných zdrojů. Norové si však uvědomují, že ačkoli obnovitelné zdroje ochraňují klima, nemusí být nutně šetrné k životnímu prostředí. Velké projekty vodních elektráren ohrožují přírodní rozmanitost, větrné farmy ovlivňují křehkou pobřežní scenerii. Naturvernvornbundet se tak zaměřují více na menší spotřebu energie u konečných konzumentů (Norové totiž celosvětově spotřebují nejvíc energie na osobu!) a vývoz čisté energie do zemí, kde stále dominují uhelné elektrárny.

Nasypat odpad do fjordů

Veřejné debatě dominuje v severských zemích téma klimatické změny. Místní totiž pociťují její důsledky přímo: živočišné i rostlinné druhy se posouvají na sever, ledovce tají, trvale zamrzlé půdy se mění a prodlužuje se vegetační doba. V Norsku je zhruba tisíc druhů ohroženo vyhynutím. Současné tempo vymírání je zhruba tisíckrát rychlejší než přirozený proces evoluce. Aktuální boj norských Přátel Země, který rezonuje i v zahraničních médiích (v českých nehledejte), se týká vypouštění těžebního odpadu do fjordů na západním a severním pobřeží Norského moře.

Norové zmobilizovali pomocí otevřeného dopisu určeného ministru životního prostředí a klimatu a ministru místního rozvoje a modernizace desítky evropských nevládek včetně českého Hnutí DUHA. Mají oporu i v Institutu mořského výzkumu, ředitelství rybářů či v Norské environmentální agentuře. Proti kontrovernímu záměru je také britský biolog a ochranář Callum Roberts: „Takové znečištění se promítne do potravního řetězce. Jde pouze o peníze, pro takový čin neexistuje ekologická omluva,“ řekl pro Guardian. O co vlastně jde?

Firma Nordic Mining plánuje vypustit 300 milionů tun toxického odpadu z těžby poblíž hory Engelo do fjordu Førdefjord a dalších 30 milionů tun do fjordu Repparfjor. Důsledky mohou být nedozírné jak pro kriticky ohrožené druhy rostlin a živočichů a rybářský průmysl, tak pro celý Atlantský oceán, na kterém závisí nejen norský ekosystém. Norsko totiž přispívá každodenně ke světovým zásobám potravin 38 miliony mořského jídla. Velké množství chemikálií a těžkých kovů bude negativně působit po více než 50 let. Těžební společnost se hájí: „Mořská fauna se za pět až deset let vrátí, navíc odpad pokryje jen 13 % plochy fjordu, který je méně než 200 metrů pod hladinou. Toto řešení je daleko příznivější než pozemní úložiště odpadu.“

Ukládat těžební odpad do moře může jen pět zemí na celém světě, včetně Norska. Přestože firma argumentuje vznikem 170 pracovních míst, už neprozrazuje, o kolik pracovních míst přijdou tamní rybáři a také lidé pracující v turismu. Pro norské Přátele Země je to aktuálně téma číslo jedna; na stránkách tzv. Správců přírody (Nature´s Keepers, viz natures-keepers.org) si můžete přečíst příběh aktivistky Anne-Line, která vyrostla kousek od Førdefjordu a ochraně fjordů zasvětila posledních osm let. Mimochodem, na webu je rovněž příběh jistého českého ochránce velkých šelem, který se s námi také vydal do Norska. Osud norských fjordů můžete sledovat také na sociální síti Storify (stačí zadat hesla „Norway“ a „fjords“). Upřímně doufám, že norská vláda nepodlehne tlaku ekonomiky a bledě zeleným argumentacím.