Svět v roce 2015 byl v mnohém jiný než v roce 2014: skončila zatím nejkrvavější fáze konfliktu na Ukrajině, utlumily se dopady euroamerické hospodářské krize a v Řecku nastoupila vláda Syrizy. Do Evropy začaly přicházet řádově větší počty uprchlíků a války na Blízkém východě vstoupily do nových fází.

Vyvíjely a měnily se také taktiky protestů a protestní témata, i když ne vždy zrovna inspirativním směrem. Do ulic Drážďan, Lipska a dalších východoněmeckých měst se s novou silou vrátili lidé vyděšení představou islamizace Evropy a ti, kdo příslušného strašáka politicky využívají. Z Číny se psalo o nových bouřích tamních vykořisťovaných pracujících i pro západní firmy, z Koreje o srážkách mezi policií a odboráři. 

Někdejší velká protestní vzepětí v Hongkongu nebo Mexiku, o nichž se kdysi mluvilo jako o začínajících revolucích, ztratila postupně na síle. Četné protesty na Ukrajině a v Turecku byly zas provázeny novou mírou násilí, při níž nezřídka i umírali lidé. 

Přesto šlo v toku každodenních zpráv nalézt i informace o protestech jiného druhu — nadějných, inspirativních či vskutku celospolečenských, pro současnost a brzkou budoucnost skutečně významných, anebo prostě originálně provedených.

Zde šest příkladů z evropského prostředí, o nichž bude s největší pravděpodobností slyšet i v roce 2016.

Moldavský Kišiněv — poslední rozhořčení

Zatím poslední z mohutných celospolečenských protestů takzvané vlny rozhořčených začaly na jaře 2015 v Kišiněvě — hlavním městě 3,5milionového Moldavska. Z hlediska stylu a cílů protestů šlo o sled nejrůznějších akcí inspirovaných z části hnutím Occupy, z části lidovými protikorupčními vzmachy, jako byly například „protigorilí“ protesty na Slovensku v zimě 2012, a z části takzvanými barevnými revolucemi v postsovětském prostoru. Z hlediska moldavského kontextu jde ovšem o nevídaný jev.

Jak už popsala zde a zde Tania Dumbrava, v zemi, kde se zdálo, že všichni na věci veřejné rezignovali a s nikým už nic nepohne, podnítil korupční veleskandál největší demonstrace za mnoho posledních let. Na velké průvody a protestní shromáždění pak navázalo na konci léta klasické stanové městečko, respektive městečka.

Všichni moldavští rozhořčení žádali klasicky nezávislé prošetření korupčních kauz, výměnu celé politické elity a nové volby, rozdílný názor na kýženou orientaci země však způsobil, že se hnutí rozdělilo. V centru Kišiněva tak po celý podzim stály dva okupační tábory — prozápadní a proruský.

Jako všechna rozhořčená hnutí v Evropě či USA je také moldavské lidové a vedle popsaného dělení i jinak rozmanité. Nemá tak komplexní politickou strategii ani detailní program a jeho lídři jsou spíše pouličními tribuny.

Během podzimu 2015 dokázali moldavští rozhořčení nicméně změnit atmosféru v zemi, přiměli média věnovat větší pozornost nejpalčivějším společenským tématům a ovlivnili i postup politiků. Otevřenou otázkou do budoucna zůstává, jakým směrem — v říjnu padla v Moldavsku vláda. Novou sestavuje prozápadní velkopodnikatel Ion Sturza, a to dle jeho slov ne z politiků, ale „především odborníků“.

Protestní stany v centru Kišiněva dle poslední reportáže Rádia svobodná Evropa stále stojí, i když od začátku protestů uplynula už řada měsíců.

Britské Sisters Uncut

Jsou-li protesty rozhořčených v Moldavsku posledními svého druhu v Evropě, představují britské Sisters Uncut naopak nový trend. Feministická skupina, respektive iniciativa, existuje od listopadu 2014. Tematicky se zaměřuje na boj proti nerovnoprávnosti a přetrvávající diskriminaci žen a jejím sociálním projevům — konkrétně například krácení podpor matkám samoživitelkám či fondů na pomoc obětem domácího násilí.

Z hlediska protestní taktiky vedou Sisters Uncut kampaně a podnikají různé přímé akce. Masová média zaujaly v roce 2015 nejvíce v souvislosti se slavnostní premiérou filmu Sufražetka, před níž si několik žen z iniciativy polehalo na připravený červený koberec pro celebrity a skandováním hesel jako „Dead women can't vote“ propojilo symbolicky někdejší slavný boj britských aktivistek za volební právo pro ženy s kampaněmi v současnosti.

Média s větším odstupem si Sisters Uncut všímají v kontextu současných podob feminismu a naznačenému propojení témat rovnoprávnosti a důsledků škrtů v sociálních programech.

Někteří autoři dále upozorňují, že Sisters Uncut představují jeden z nástupnických počinů široké koalice UK Uncut proslulé protesty proti sociálně destruktivní politice britských vlád po roce 2010. Páteřní organizace UK Uncut přitom funguje paralelně dále, což je pro řadu autorů potvrzením staré prognózy, že i když velké protesty proti politice austerity z krizových let neuspějí ve svých bezprostředních cílech, pomohou alespoň aktivizaci občanské společnosti v budoucnu.

Protest Turn Back — ukázat mocným záda

Třetí z protestních příkladů je inspirativní zejména z hlediska protestní taktiky. Způsob vyjádření nesouhlasu, v rámci něhož se protestující obrátí k objektu svého protestu demonstrativně zády, je prastarý. V době přesycené násilím a v situaci, kdy se stávají z tradičních protestních hesel reklamní slogany, však získává tento tichý protestní způsob znovu na popularitě.

V roce 2015 se zády obraceli například newyorští policisté ke starostovi města, který politicky řečnil na pohřbu jejich kolegy, ženy a dívky v Turecku ke svému prezidentovi na protest vůči jeho sexistickým názorům či britští studenti k bulvární celebritě, která vystupovala na jejich univerzitě poté, co přirovnala uprchlíky ke švábům.

Protest typu Turn Back může být individuální i kolektivní. Je důsledně nenásilný až neinvazivní, nenáročný na přípravu, a přesto téměř vždy vidět. Ukazuje se, že dobře slouží k vyjádření vztahu k mocným, jímž protestující v nějakém ohledu pohrdá, ale s nímž nemůže, anebo nechce, vstupovat do přímé konfrontace.

AnimaNaturalis — účinek fotografie

Rovněž z hlediska protestní taktiky, ale naprosto jiným způsobem se jeví být inspirativní akce, které proslavili v minulých letech zejména odpůrci zabíjení zvířat. Obrazový doprovod sdělení měl vždy svoji sílu, v době všudypřítomnosti faktických informací se ale tato násobí.

Efekt drtivého účinku vizuálního vjemu na diváka, kterým prosluly například protesty americké organizace PETA, se rozhodla v roce 2015 využít například španělská AnimaNaturalis. Jejích více než sto sympatizantů si v jednom prosincovém dni polehalo v Barceloně na hromadu, všichni bez šatů a potřísněni tekutinou barvy krve. Takto aktivisté strávili celkem pětačtyřicet minut, během nichž mluvčí organizace informovali přítomné novináře i kolemjdoucí o důvodech protestu.

AnimaNaturalis poukazovala konkrétně na fakt, že kvůli kožešině je každý rok zabito na šedesát milionů zvířat. Kvůli jednomu kožichu pro člověka musí zemřít kupříkladu dvacet lišek, sedmdesát polárních zajíců nebo tři sta činčil. Podobně zbytečně jsou stahovány z kůží také fretky, tuleni, vydry či norci, v Asii pak i kočky a speciálně šlechtění psi.

Mobilizace proti TTIP

Hnutí odmítající dojednávanou Dohodu o transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi Spojenými státy a Evropskou unií (TTIP) lze v roce 2015 spojovat s jednou z největších protestních mobilizací vůbec. Široké koalici národních i nadnárodních občanských organizací se podařilo nejen shromáždit 3,3 milionu podpisů pod tematické petice, ale i provést stovky veřejných akcí ve všech zemích EU.

Média zaujala nejvíce obří říjnová demonstrace v Berlíně, které se podle policie zúčastnilo na 100 tisíc lidí, podle organizátorů však přes čtvrt milionu.

Kritikové TTIP se obávají, že smlouva, jež má vytvořit největší zónu volného obchodu a ochrany investic na světě, zvýší vliv arbitrážních řízení na úkor běžných soudů a sníží regulační standardy na obou stranách — v EU například v otázce chemických hnojiv, v USA zase v dohledu nad bankami. Poukazuje se přitom soustavně na obdobné obchodní dohody, které už USA uzavřely, a na úniky z dosavadních jednání, které příslušné obavy potvrzují.

Jednání o smlouvě pokračují stále dál mimo zrak médií a dle uniklých informací se obě strany snaží, aby byla ukončena do prezidentských voleb v USA — tedy do podzimu 2016. Díky protestní koalici proti TTIP se ovšem současně debatuje o dohodě i v národních parlamentech, věcně jí zhusta kritizují také odbory a nově i spotřebitelské organizace či svazy živnostníků a drobných zemědělců.