Rok 2015 ve světě: protesty a protestní inspirace

Petr Jedlička

Vedoucí rubriky SVĚT Petr Jedlička připomíná v rámci bilančního seriálu DR protesty typické pro rok 2015. Více pak přibližuje šest z nich, které mu přišly obzvláště inspirativní či v pozitivním smyslu pozoruhodné.

Svět v roce 2015 byl v mnohém jiný než v roce 2014: skončila zatím nejkrvavější fáze konfliktu na Ukrajině, utlumily se dopady euroamerické hospodářské krize a v Řecku nastoupila vláda Syrizy. Do Evropy začaly přicházet řádově větší počty uprchlíků a války na Blízkém východě vstoupily do nových fází.

Vyvíjely a měnily se také taktiky protestů a protestní témata, i když ne vždy zrovna inspirativním směrem. Do ulic Drážďan, Lipska a dalších východoněmeckých měst se s novou silou vrátili lidé vyděšení představou islamizace Evropy a ti, kdo příslušného strašáka politicky využívají. Z Číny se psalo o nových bouřích tamních vykořisťovaných pracujících i pro západní firmy, z Koreje o srážkách mezi policií a odboráři. 

Někdejší velká protestní vzepětí v Hongkongu nebo Mexiku, o nichž se kdysi mluvilo jako o začínajících revolucích, ztratila postupně na síle. Četné protesty na Ukrajině a v Turecku byly zas provázeny novou mírou násilí, při níž nezřídka i umírali lidé. 

Přesto šlo v toku každodenních zpráv nalézt i informace o protestech jiného druhu — nadějných, inspirativních či vskutku celospolečenských, pro současnost a brzkou budoucnost skutečně významných, anebo prostě originálně provedených.

Zde šest příkladů z evropského prostředí, o nichž bude s největší pravděpodobností slyšet i v roce 2016.

Moldavský Kišiněv — poslední rozhořčení

Zatím poslední z mohutných celospolečenských protestů takzvané vlny rozhořčených začaly na jaře 2015 v Kišiněvě — hlavním městě 3,5milionového Moldavska. Z hlediska stylu a cílů protestů šlo o sled nejrůznějších akcí inspirovaných z části hnutím Occupy, z části lidovými protikorupčními vzmachy, jako byly například „protigorilí“ protesty na Slovensku v zimě 2012, a z části takzvanými barevnými revolucemi v postsovětském prostoru. Z hlediska moldavského kontextu jde ovšem o nevídaný jev.

Jak už popsala zdezde Tania Dumbrava, v zemi, kde se zdálo, že všichni na věci veřejné rezignovali a s nikým už nic nepohne, podnítil korupční veleskandál největší demonstrace za mnoho posledních let. Na velké průvody a protestní shromáždění pak navázalo na konci léta klasické stanové městečko, respektive městečka.

Všichni moldavští rozhořčení žádali klasicky nezávislé prošetření korupčních kauz, výměnu celé politické elity a nové volby, rozdílný názor na kýženou orientaci země však způsobil, že se hnutí rozdělilo. V centru Kišiněva tak po celý podzim stály dva okupační tábory — prozápadní a proruský.

Jako všechna rozhořčená hnutí v Evropě či USA je také moldavské lidové a vedle popsaného dělení i jinak rozmanité. Nemá tak komplexní politickou strategii ani detailní program a jeho lídři jsou spíše pouličními tribuny.

Během podzimu 2015 dokázali moldavští rozhořčení nicméně změnit atmosféru v zemi, přiměli média věnovat větší pozornost nejpalčivějším společenským tématům a ovlivnili i postup politiků. Otevřenou otázkou do budoucna zůstává, jakým směrem — v říjnu padla v Moldavsku vláda. Novou sestavuje prozápadní velkopodnikatel Ion Sturza, a to dle jeho slov ne z politiků, ale „především odborníků“.

Protestní stany v centru Kišiněva dle poslední reportáže Rádia svobodná Evropa stále stojí, i když od začátku protestů uplynula už řada měsíců.

Britské Sisters Uncut

Jsou-li protesty rozhořčených v Moldavsku posledními svého druhu v Evropě, představují britské Sisters Uncut naopak nový trend. Feministická skupina, respektive iniciativa, existuje od listopadu 2014. Tematicky se zaměřuje na boj proti nerovnoprávnosti a přetrvávající diskriminaci žen a jejím sociálním projevům — konkrétně například krácení podpor matkám samoživitelkám či fondů na pomoc obětem domácího násilí.

Z hlediska protestní taktiky vedou Sisters Uncut kampaně a podnikají různé přímé akce. Masová média zaujaly v roce 2015 nejvíce v souvislosti se slavnostní premiérou filmu Sufražetka, před níž si několik žen z iniciativy polehalo na připravený červený koberec pro celebrity a skandováním hesel jako „Dead women can't vote“ propojilo symbolicky někdejší slavný boj britských aktivistek za volební právo pro ženy s kampaněmi v současnosti.

×