Jistě jste to již také zaznamenali — v souvislosti s jednáním o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) se zvláště v Evropě, ale i v USA šíří obavy ze snižování standardů všeho druhu: zdravotních, potravinářsko-bezpečnostních, ochrany pracovních podmínek i životního prostředí.

Český ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, někteří europoslanci, ale i oficiální zástupci Evropské komise ujišťují, že TTIP rozhodně ke snižování standardů nepovede. Jiní naopak obavy občanů sdílejí.

Jde tu o „předčasnou hysterii“, jak napsal před několika měsíci časopis Respekt?

Postřehy expertů, zkušenosti z podobných již vyjednaných dohod, konkrétní příklady z minulosti i uniklé informace z aktuálních jednání ukazují, že nikoliv. Příslušné změny k horšímu pouze nebudou v dohodě TTIP jmenovány doslova, ale schovány v obecně formulovaných zásadách, strukturách a procedurách, jež budou po schválení dohody trvale ovlivňovat náš život.

Proč ono rozvolnění standardů hrozí, s jakými riziky se pojí a jak konkrétně bude dle dosavadních poznatků vypadat?

„Roboti korporacyjní“ a dřevěné obludy zdobívají protesty proti TTIP v Polsku. Foto archiv GreenPeace.pl

Pojďme na chvíli předpokládat, že ani Evropané, ani Američané si nepřejí snižování vlastních standardů a norem chránících jejich zdraví, pracovní podmínky a přírodu. Na druhou stranu mohou být v pokušení snížit standardy svého vyjednávacího partnera, tam kde je to pro ně — respektive pro obchod — výhodné.

Takové pokušení se pochopitelně neprojeví přímým požadavkem, abychom například do Evropy vpustili geneticky modifikované potraviny nebo proslulá americká chlorovaná kuřata. To by byla politická sebevražda a s úmluvou TTIP by byl rázem konec. Místo toho uslyšíme útoky na princip předběžné opatrnosti, což je přesně ten přístup, který v Evropské unii zaručuje vysoký stupeň ochrany spotřebitele i přírody.

Bez jakéhokoliv obecného předpokládání, to jest spolehlivě a s podklady, dnes už víme, že během jednání o TTIP se od lobbistů ozývají výzvy, aby EU ukončila svůj zákaz dovozu amerických prasat živených růstovým hormonem ractopaminem, svoji nulovou toleranci neschválených geneticky modifikovaných plodin a svůj přístup k regulaci endokrinních disruptorů, které mohou vést k poruchám plodnosti, podporovat vznik endometriózy, nádorových onemocnění a vývojových vad.

TTIP je ale ostře kritizována i ve Spojených státech, protože EU chce méně pravidel pro banky. Podle dokumentů uniklých z jednání nechce EU přísnější bankovní pravidla, která USA přijaly, aby zabránily další finanční krizi. Důvod? Pro evropské banky znamenají přísnější pravidla menší zisky.

Ani výkonný ředitel Německé bankovní asociace Micheal Kemmer ovšem nemluví o snižování standardů ochrany před další katastrofickou ekonomickou krizí, ale o „rozdílech, které existují mezi Evropou a USA“. Podle Kemmera by bylo velmi dobré, kdyby se tyto rozdíly zmenšily, jak jen to je možné. Na přímou otázku, zda upřednostňuje evropský nebo americký systém odpovídá: „Nejsem velkým fanouškem americké regulace, protože má některé ostré hrany, které se těžko slučují se současným evropským bankovním systémem.“

Stejně eufemisticky by se dalo říct, že Američané nejsou velkými fanoušky dalšího možného kolapsu své ekonomiky, a tak i oni proti TTIP protestují.

Tajemství regulatorní spolupráce

Všechny zmíněné a jim podobné požadavky spadají formálně pod deklarovaný proces snižování „netarifních bariér obchodu“, v praxi jde ale o snižování našich standardů a norem bezpečnosti potravin, chemikálií, zdraví, ochrany pracovních podmínek a životního prostředí a stability našich ekonomik.

Pokud by naše normy psali lobbisté velkého byznysu, jedli bychom zdraví nebezpečné látky, zahrávali si s další finanční krizí nebo se netrápili s placenou dovolenou, na kterou v USA neexistuje celostátně platný nárok ze zákona — vše, aby byl usnadněn obchod. Lze namítnout, že korporátní lobbisté naši legislativu netvoří; že od toho máme volené zástupce. I to však TTIP do značné míry změní.

Středobodem smlouvy TTIP je totiž takzvaná regulatorní spolupráce, která znamená, že velký byznys dostane právo nejen za nižší standardy lobbovat, ale přímo normy a regulace, a tedy i standardy, spoluvytvářet.

Pokud by byla dohoda TTIP schválena s pasážemi, které obsahují poslední úniky, začala by platit zásada, že kdykoliv přijde Evropská komise s ideou vytvořit nová pravidla, bude je muset nechat projít americkou vládou a byznysovými skupinami. A to předtím než občané nebo jejich volení zástupci uvidí, co je vlastně navrhováno.

Praktický příklad: řekněme, že Evropská komise bude chtít zakázat dovoz hovězího omývaného v USA kvůli dekontaminaci kyselinou mléčnou, a to z popudu evropských spotřebitelů protestujících proti dovozu chemicky ošetřeného masa.

Americký producent bude mít v takovém případě právo podat stížnost a s argumentací negativního dopadu na obchod vymáhat zrušení, zmírnění nebo odklad platnosti normy — a to vše nejen dnešními lobbistickými mechanismy, ale i oficiální cestou, s pomocí nově rozšířené procedury včasného varování (early warnings), to jest ještě před tím, než bude norma předložena k formálnímu projednávání zástupcům členských států.

Lze samozřejmě předpokládat, že naši volení zástupci v EU budou vůči různým lobbistickým tlakům imunní. Zde je však na místě odhalit, že vypůjčený příklad s hovězím masem byl inspirován kauzou, která se v roce 2013 skutečně stala.

Ministerstvo zemědělství USA zastupující zájmy svých producentů si tehdy vymohlo na evropských institucích zásadní úpravu norem a případ je dodnes uváděn jako ukázka podstatného vlivu americké obchodní lobby na unijní pravidla. Vše přitom probíhalo ještě starými lobbistickými kanály — bez nových cest uplatňování vlivu zpřístupněných Transatlantickým obchodním a investičním partnerstvím.

Ani Ministerstvo zemědělství USA v roce 2013 otevřeně nejásalo nad snížením standardu bezpečnosti potravin, ale nad — oficiálním jazykem — „velkým vítězstvím zpracování potravin na základě vědeckých poznatků (a major victory for science-based food processing).“

Díl pravdy Jana Kellera

Spojené státy a Evropská unie jsou v mnohém stále dva odlišné světy a v oblasti standardů to platí zvlášť. V USA je možné prodávat téměř cokoliv, dokud není na základě solidních vědeckých poznatků a dlouhého komplexního zkoumání prokázáno, že je výrobek zdraví škodlivý.

EU naopak uplatňuje již zmíněný princip předběžné opatrnosti. Například v oblasti bezpečnosti chemikálií tak má dnes přísnou moderní legislativu, zatímco v USA platí stále jen laxní pravidla ze 70. let 20. století.

Obavy odborné veřejnosti ze snižování standardů po přijetí TTIP — nebo lépe řečeno z toho, že se nebudou zvyšovat, že nové regule budou rozřeďovány a blokovány — jsou přitom ze strany českých politiků odráženy poukazem na další obecné závazky, tentokrát od vyjednavačů.

Slovy europoslankyně Dity Charanzové: „Argumenty o geneticky modifikovaných potravinách a chlorovaných kuřatech často zaznívají ze strany kritiků. Už se tomu musím smát, protože mandát Evropské komise je veřejný, a když si ho přečtete, tak se dozvíte, že nechceme přijít o právo regulovat, ale naopak, chceme najít cestu, jak si navzájem standardy uznávat. V žádném případě nepůjde o to měnit standardy, které máme nastavené v EU, a Evropská komise to několikrát zdůraznila.“

Ovšem zatímco Dita Charanzová se směje, například ředitelka Evropské spotřebitelské organizace (BEUC) Monique Goyensová konstatuje, že „kapitola o regulatorní spolupráci a sektorové regulatorní úpravy v oblasti bezpečnosti potravin způsobují, že některá ujištění (Komise) vypadají prázdně.“

Kritikové TTIP vědí, že o chlorovaných kuřatech se nevyjednává. EU přeci jen není spolkem politických sebevrahů. Kritikové TTIP na příkladu chlorovaných kuřat nebo GMO poukazují na zásadně odlišné a neslučitelné filosofie, které EU a USA uplatňují při ochraně svých občanů.

Skutečné problémy a rizika smlouvy TTIP se neskrývají v chloru ulpívajícím na nebohé drůbeži. Skrývají se ve vágních termínech jako solidní věda, předběžná opatrnost, sbližování regulatorních systémů, regulatorní spolupráce, ekvivalence a konečné „vítězství zpracování potravin na základě vědeckých poznatků“, jejichž významy a důsledky jsou, jak se zdá, mimo rozlišovací schopnosti českých politiků.

Chlorovaná kuřata jsou pouze symbolem, stejně jako proslulé farmářské trhy, na jejichž ohrožení v důsledku přijetí úmluvy TTIP upozorňoval europoslanec Jan Keller. Lavina kritiky, která se na něj za tuto připomínku svalila, byla natolik silná, že zcela přehlušila debatu nad tím, nač chtěl dotyčný poukázat.

Říci „TTIP ohrožuje lokalizační opatření“ totiž s nikým moc nepohne. Teprve když vám však někdo chce sáhnout na zeleninu od oblíbeného farmáře, zvedne se nejeden člověk ze židle a vydá ke googlu zjistit, jak to s těmi trhy vlastně je. O tom ale až příště.