Také byste si přáli, aby hospodářství EU získávalo každoročně 119 miliard eur navíc a každá průměrná čtyřčlenná evropská domácnost dodatečných 545 eur disponibilního příjmu?

Toto bohatství, spolu s dalšími výhodami, včetně například milionů nových pracovních míst na obou březích Atlantiku, má přinést úspěšně realizované Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TOIP, anglicky TTIP). O něm vyjednává od léta minulého roku jménem členských zemí EU Evropská komise s USA.

Evropská unie a Spojené státy chtějí maximálně otevřít své trhy se zbožím, službami, ale i veřejnými zakázkami pro vzájemný obchod a investice. Jednají také o spolupráci v regulatorních otázkách, které mají na obchod a investice vliv, a o odstranění co největšího množství necelních překážek. To považují za stěžejní součást budoucí dohody.

Pod palbou kritiků

Ne všichni jsou ale vizí dodatečného blahobytu generovaného větším obchodem a investicemi nadšeni. Co se kritikům plánovaných změn nelíbí? Námitky lze seskupit zhruba do tří okruhů.

Za prvé jsou to zkušenosti s existujícími dohodami o volném obchodu a především těmi uzavřenými mezi různě hospodářsky vyspělými zeměmi. Ilona Švihlíková nedávno bilancovala dvacet let Severoamerické zóny volného obchodu. Dohoda podle ní pomáhá především korporacím a poškozuje pracující všech tří zúčastněných zemí (Mexika, USA a Kanady). Navýšení obchodu a investic se také proti očekáváním nepromítlo do zásadnějšího zvýšení ekonomického růstu.

Nejen na základě toho je tedy na místě zdravá skepse ohledně slibovaného bohatství, které má přinést TOIP, byť ji vyjednávají partneři, kteří jsou na tom - přinejmenším v průměru - podobně, co se týče hospodářské vyspělosti.

Kvantitativní odhad přínosů se opírá o jedinou studii připravenou na zakázku Komise. Tato studie vyznívá, jakoby dohoda neměla mít žádné poražené, jen samé vítěze. Zkušenosti z reálného světa obchodních dohod ale ukazují, že takové očekávání je velmi nerealistické. Výnosy totiž nebývají zdaleka rovně distribuovány.