Jen patnáct měsíců zatím funguje mladé hospodářské společenství nazvané Tichomořská aliance (Alianza del Pacífico), leč zdá se, že se má čile k světu. Zájemci o členství či o pozorovatelský status se jen hrnou. Španělsko, Francie, Turecko, Portugalsko, Paraguay ... většina z nich není paradoxně vůbec z Jižní Ameriky, přestože právě tento kontinent měla Aliance sjednocovat, a někteří nemají ani pořádný přístup k Tichému oceánu. Přesto se zdá, že k zakládajícím členům — Chile, Kolumbii, Peru a Mexiku — brzy přibudou další články. Plné členství zatím získala Kostarika, nejbližší na řadě jsou Honduras a Panama.

Reakce na nové regionální uskupení jsou rozporuplné. Doslova nadšení vzbuzuje v ekonomech z USA; podle Abrahama Lowenthala z Brooklyn institutu ve Washingtonu například organizace sdružuje „nejotevřenější latinskoamerické ekonomiky“, jak řekl v rozhovoru pro časopis Businessweek. Další Američan, J. P. Carrollve, mluví ve Foreign Affairs Review dokonce o konečném naplnění Bolívarova snu o jednotné Americe, která nahradí chřadnoucí Mercosur. „Mercosur je potápějící se loď. Tichomořská aliance je ledoborcem mravu a ctnosti, který oprávněně této lodi pomáhá rovnou ke dnu,“ píše doslova.

Představitelé jiných zemí se ale vyjadřují odlišně. Podle brazilského exprezidenta Luly rozděluje tato iniciativa pomyslný kontinent namísto toho, aby jej spojovala. Uruguayský senátor Roberto Conde to vyjádřil asi nejpřesněji: „Mercosur je mnohem víc než jen idea volného trhu, kterou hlásají země sdružené v Tichomořské alianci.“

A právě v tom je problém. Zatímco Mercosur je z jedné strany kritizován za to, že je příliš zpolitizovaný a slouží k prosazování brazilských zájmů, aniž by otevíral trh svých členů a uzavíral nové dohody o volném obchodu s velkými hráči, Tichomořská aliance může být terčem kritiky pro pravý opak. Nejedná se, slovy brazilského exministra zahraničí Antonia Patrioty, o „skutečný integrační projekt“, ale o pouhé obchodní sdružení několika států, které spolu nemají mnoho společného. Jejich vzájemný obchod je minimální a například Peru a Chile jsou stále zabřednuty v nekončícím sporu o území, jenž se několikrát vyhrotil ve vojenský konflikt.