Při návštěvě v Praze president EU van Rompuye uvedl několik nejzávažnějších problémů rozvoje EU: oživení hospodářského růstu a zaměstnanosti, financování rozvoje včetně veřejných zdrojů; česká strana zdůraznila i méně obecný, v EU již řešený problem energie.

Co uniklo v České republice pozornosti

V politice rozvoje České republiky platí pro vládu nadále protismyslná teze, že je nejprve nutno zvýšením daní a škrty (i potřebných) výdajů rozpočtu snížit schodek rozpočtu pod tři procenta i za cenu potlačení domácí spotřeby a následně výroby základních životních potřeb, a pak se teprve věnovat růstu. Zmírňuje se jen s ohledem na volby. Lze prokázat, že všechna tato opatření snížila domácí spotřebu a následně výrobu a zaměstnanost. Důsledkem je i to, že na daních se získává méně, než se počítalo.

Na příštím summitu v květnu budou zásadním problémem jednání daňové úniky.V České republice se nadále problém redukuje na domácí daňové úniky a to, jak jim zabránit u malých a středních podniků registračními pokladnami. Zaniká potřeba jejich pracovníků zaplatit alespoň parafiskál; zdanění pak nutno odstupňovat tak, aby nezbankrotovali a nebyly nutné státní podpory.

Na summitu budou projednávány kroky proti legálním únikům nezdaněných zisků do zahraničí. Zatím v rámci posílené spolupráce dojde ke zdanění části vytvořeného zisku při transferu do zahraničí. Od 15. listopadu 2011 bylo možno domáhat se odvetných opatření proti firmám s přesunem sídel do daňových rájů.V České republicde se ale nic nestalo. Komisař Šemeta odhadl celkové úniky v EU na jeden bilion euro ročně. Ministerstvo financí z toho údajně zajistí daňový výnos celých 900 milionů korun za rok 2013.

Projednávané kroky mají být prováděny na základě doporučení Evropské komise z 6. prosince 2012; lze předpokládat, že ho vláda využije velmi zdráhavě. Jak by mohla jinak — mluví se i o plánování! Mohlo by ale uniknout i  pozornosti opozice, a to by byla škoda.

Doporučení Evropské komise k agresivnímu plánování daní

Všechny země světa plánují daně v souladu s jejich daňovým právem. Časem se ale plánování struktury daní stále komplikuje. Právo států se liší, jeho vývoj umožňuje účinně přesouvat zdanitelný zisk k státům s příznivými daňovými režimy. Klíčovou charakteristikou příslušných postupů je snížit daňovou povinnost v rámci daného právního režimu, který však je v rozporu se záměrem zákona. Mění se v agresivní plánování.

Agresivní plánování sestává z využití technických složitostí daňového systému nebo nesouladu mezi dvěma nebo více daňovými systémy ke snížení daňového závazku. Má mnoho forem, důsledky však jsou dvojí daňové odečty (ve státu zdroje a usídlení) a obdobně i dvojí nezdanění (příjem nezdaněný ve státě zdroje je např vyjmut ze zdanění ve statě usídlení).

Pro členské státy je obtížné chránit navzdory významnému úsilí své daňové základy před erozí z agresivního daňového plánování. Ustanovení států v této oblasti často neberou zcela ohled na zvýšenou přeshraniční mobility kapitálu a osob. S ohledem na lepší fungování společného trhu je nezbytné podnítit všechny členské státy k tomu, aby přijaly k agresivnímu daňovém plánování určitý obecný postoj, napomáhající k snížení stávajících deformací. Je nezbytné řešit případy, kdy poplatník vyvozuje fiskální výhody z takového uspořádání svého zdanění, aby příjem nebyl podle jakéhokoli daňového práva zdaněn vůbec (dvojí nezdanění).

V roce 2012 provedla Komise veřejnou konzultaci k dvojímu nezdanění na společném trhu. Konzultace odhalila celou řadu závažných problémů. Vzhledem k tomu, že není možné řešit všechny problémy pokryté konzultací najednou, je vhodné v prvním kroku vypořádat se s problémem používané struktury daňového plánování, využívající nesouladu mezi dvěma nebo více daňovými systémy států a často vedoucí k dvojímu nezdanění.

Státy se zavazují v úmluvách o zábraně dvojího zdanění nezdaňovat některé položky příjmů. Nemusejí přitom nezbytně zvažovat, zda jsou takové položky předmětem zdanění v jiné části úmluvy o dvojím zdanění a zda je tu riziko dvojího nezdanění. Takové riziko může vzniknout, i když státy jednostranně vyjmou položky zahraničního příjmu, bez ohledu na to, zda podléhají zdanění ve státě zdroje. Je důležité soustředit se na obě varianty.

Plánované struktury daní jsou stále vice rozpracované a legislativcům jednotlivých států často nezbývá dostatek času na reakci. Specifická opatření proti zneužívání se pak často ukazují jako nedostatečná pro úspěšné dohánění novel agresivního plánování daňové struktury, škodlivé pro vnitrostátní daňové příjmy i fungování vnitřního trhu. Doporučené společné obecné pravidlo přijaté členskými státy by se mohlo také vyhnout mnoha složitostem. V doporučení nutno respektovat i limity, stanovené právem Unie pro boj proti zneužívání těchto pravidel v oblasti zdanění na společném trhu (směrnice Rady 2009/133/EC1,2011/96/EU a směrnice Komise Rady 2003/49/EC3). Komise zvažuje revizi uvedených směrnic s ohledem na uplatňování těchto doporučení.

Konkrétní doporučení omezující uplatnění úmluv o dvojím zdanění

V úmluvě členských států (nebo s třetími zeměmi) o dvojím zdanění, o nezdaňování určitých položek příjmů se zajistí, že takové závazky platí jen, když je příslušná položka předmětem zdanění v jiném státu úmluvy. Doporučená formulace zní: „Kde úmluva stanoví, že položka příjmů je nebo by  měla být zdaněna v jednom nebo vice smluvních státech, ostatní smluvní státy odstoupí od zdanění, jen pokud byla v prvním smluvním statě zdaněna”.

Členský stát se vyzývá k vyhnutí dvojímu zdanění u položek vyjmutých ze zdanění podle jednostranných vnitrostátních pravidel. Položka je považována za zdanitelnou a není osvobozena od daně, pokud nemá plnou slevu na dani nebo nulovou sazbu daně.

Obecná pravidla zneužití daňového práva k daňovým únikům

Členským státům se doporučuje zapracovat dále obecná ustanovení:

„Uměle vykonstruovaná ustanovení nebo opatření se základním záměrem vyhnout se zdanění, nebo dosáhnout daňové zvýhodnění, se neberou v úvahu. Vnitrostátní orgány budou posuzovat tyto systémy pro daňové účely s odkazem na jejich ekonomickou podstatu.” Mezi opatření patří jakákoli transakce, schéma, provozní akce, dohoda, dotace, porozumnění, slib, závazek nebo událost; opatření může zahrnovat od dílčího kroku po sled ucelených postupů.

Orgány států se vyzývají. aby zvážily jednu či více z následujících situací:

(a) právní charakteristika jednotlivých kroků se jeví být v rozporu s právní podstatou smlouvy jako celku;

(b) opatření nebo série opatření se provádí způsobem, který pravděpodobně nelze pro deklarovaný účel při rozumném chování podniků využít;

(c) ujednání nebo řada opatření zahrnují prvky, které mají vliv na vzájemné odpočty nebo rušení;

(d) dohodnuté transakce představují svou povahou uzavřený kruh;

(e) ujednání nebo série ujednání má za následek výrazné daňové zvýhodnění, které se neodráží v obchodních rizicích daňového poplatníka, nebo v jeho peněžních tocích;

(f) předpokládaný zisk před zdaněním je bezvýznamný ve srovnání s částkou očekávaného daňového zvýhodnění.

Účel opatření je vyhnout se zdanění, které bez ohledu na jakékolik subjektivní záměry daňového poplatníka narušuje cíl, ducha a účel daňových ustanovení, která by jinak platila.

Při stanovení, zda by opatření nebo série opatření vedly k daňovému prospěchu, se doporučuje orgánům státu porovnat výši daně danící osoby s výší daně podle navrženého opatření. V této souvislosti je vhodné zvážit, zda se vyskytne jedna, nebo více z následujících situací:

(g) částka není zahrnuta do základu daně;

(h) daňový poplatník využívá odpočet;

(i) vznikly ztráty pro daňové účely;

(j) není žádná srážka daně;

(k) je kompenzována zahraniční daň.

Členské státy by měly informovat Komisi o opatřeních, přijatých za účelem uvedení do souladu s tímto doporučením, jakož i jakýchkoliv změnách opatření. Komise zveřejní zprávu o uplatnění doporučení do tří let po jeho přijetí.