Při návštěvě v Praze president EU van Rompuye uvedl několik nejzávažnějších problémů rozvoje EU: oživení hospodářského růstu a zaměstnanosti, financování rozvoje včetně veřejných zdrojů; česká strana zdůraznila i méně obecný, v EU již řešený problem energie.

Co uniklo v České republice pozornosti

V politice rozvoje České republiky platí pro vládu nadále protismyslná teze, že je nejprve nutno zvýšením daní a škrty (i potřebných) výdajů rozpočtu snížit schodek rozpočtu pod tři procenta i za cenu potlačení domácí spotřeby a následně výroby základních životních potřeb, a pak se teprve věnovat růstu. Zmírňuje se jen s ohledem na volby. Lze prokázat, že všechna tato opatření snížila domácí spotřebu a následně výrobu a zaměstnanost. Důsledkem je i to, že na daních se získává méně, než se počítalo.

Na příštím summitu v květnu budou zásadním problémem jednání daňové úniky.V České republice se nadále problém redukuje na domácí daňové úniky a to, jak jim zabránit u malých a středních podniků registračními pokladnami. Zaniká potřeba jejich pracovníků zaplatit alespoň parafiskál; zdanění pak nutno odstupňovat tak, aby nezbankrotovali a nebyly nutné státní podpory.

Na summitu budou projednávány kroky proti legálním únikům nezdaněných zisků do zahraničí. Zatím v rámci posílené spolupráce dojde ke zdanění části vytvořeného zisku při transferu do zahraničí. Od 15. listopadu 2011 bylo možno domáhat se odvetných opatření proti firmám s přesunem sídel do daňových rájů.V České republicde se ale nic nestalo. Komisař Šemeta odhadl celkové úniky v EU na jeden bilion euro ročně. Ministerstvo financí z toho údajně zajistí daňový výnos celých 900 milionů korun za rok 2013.

Projednávané kroky mají být prováděny na základě doporučení Evropské komise z 6. prosince 2012; lze předpokládat, že ho vláda využije velmi zdráhavě. Jak by mohla jinak — mluví se i o plánování! Mohlo by ale uniknout i  pozornosti opozice, a to by byla škoda.

Doporučení Evropské komise k agresivnímu plánování daní

Všechny země světa plánují daně v souladu s jejich daňovým právem. Časem se ale plánování struktury daní stále komplikuje. Právo států se liší, jeho vývoj umožňuje účinně přesouvat zdanitelný zisk k státům s příznivými daňovými režimy. Klíčovou charakteristikou příslušných postupů je snížit daňovou povinnost v rámci daného právního režimu, který však je v rozporu se záměrem zákona. Mění se v agresivní plánování.

Agresivní plánování sestává z využití technických složitostí daňového systému nebo nesouladu mezi dvěma nebo více daňovými systémy ke snížení daňového závazku. Má mnoho forem, důsledky však jsou dvojí daňové odečty (ve státu zdroje a usídlení) a obdobně i dvojí nezdanění (příjem nezdaněný ve státě zdroje je např vyjmut ze zdanění ve statě usídlení).

Pro členské státy je obtížné chránit navzdory významnému úsilí své daňové základy před erozí z agresivního daňového plánování. Ustanovení států v této oblasti často neberou zcela ohled na zvýšenou přeshraniční mobility kapitálu a osob. S ohledem na lepší fungování společného trhu je nezbytné podnítit všechny členské státy k tomu, aby přijaly k agresivnímu daňovém plánování určitý obecný postoj, napomáhající k snížení stávajících deformací. Je nezbytné řešit případy, kdy poplatník vyvozuje fiskální výhody z takového uspořádání svého zdanění, aby příjem nebyl podle jakéhokoli daňového práva zdaněn vůbec (dvojí nezdanění).