Spravedlivé daně, nebo revoluce

Tomáš Tožička

Spolupracovník Deníku Referendum a člen Tax Justice Network Tomáš Tožička se před několika dny vrátil ze Světového sociálního fóra v Tunisu. Nová odhalení o daňových rájích analyzuje i ve světle této zkušenosti.

Mezinárodnímu konsorciu investigativních žurnalistů (International Consortium of Investigative Journalists — ICIJ) se povedl husarský kousek. Díky několika milionům souborů — především e-mailů, které se jim podařilo získat, zahájili zveřejňování několika desítek tisíc jmen firem a jednotlivců, kteří skrývají své zisky před zdaněním v daňových rájích.

Skandál a nová diskuse

Zveřejnění daňových úniků přes Britské Panenské ostrovy dalo diskusi o daňových rájích nových rozměr. Jen několik dní před zveřejněním se na Světovém sociálním fóru v Tunisu jednalo o tom, že daňová spravedlnost je jedním z nejdůležitějších kroků k demokratizaci a boji s chudobou.

Rozsah daňových úniků po 3. dubnu se však ukázal ještě tragičtějším, než si kdokoli dokázal představit. Zatímco do té doby se mluvilo o dvaceti tisících miliard dolarů ukrytých v off-shorových centrech (měkčích formách daňových rájů), dnešní odhady přesahují třicet tisíc miliard dolarů.

Tyto anonymní a nezdaněné prostředky jsou jen v minimální míře používány na nákup reálného zboží — zámků, jachet a dalších luxusních výrobků. Slouží především ke spekulacím na finančním trhu a k dalšímu roztáčení kasínového kapitalismu. Tak jako mnohdy z korupce pocházejí, jako korupční peníze také končí — opět na tajných účtech.

Proto se o těchto netransparentních fondech, které dvaapůlkrát převyšují HDP celé Evropské unie, mluví jako o ohrožení demokracie a mezinárodní bezpečnosti. Obrovské finanční prostředky, které se mohou nekontrolovaně pohybovat po celé planetě, ohrožují demokratičnost procesů a stabilitu států. Je možno z nich podporovat strany válečných konfliktů, korumpovat vlády i místní zastupitelstva, ovládat média a kupovat si příznivou propagandu u občanských organizací, které jsou ochotny takovou službu poskytnout; nebo si je za tím účelem založit.

Bez kontroly a transparentnosti těchto toků je těžké si představit, že občan má jakoukoli reálnou možnost prakticky ovlivňovat politické procesy. Uvědomme si, že i naše vláda a politické strany dostávají peníze od lidí, kteří svůj kapitál ovládají z daňových rájů.

Proto najdeme v současné vládní garnituře (situace v opozici se nezdá o mnoho lepší) jen minimální podporu pro omezení daňových rájů. I díky aktivitám naší vlády se daří blokovat jakékoli snahy o řešení na úrovni EU a tím i na úrovni mezinárodní.

Autoři zprávy také poukazují na nové, či zatím málo prodiskutované aspekty vyhýbání  daním. Jedná se především o fiktivní supermanagery, kteří sídlí v daňových rájích a poskytují svá jména nejrůznějším firmám k platbám, jež umožňují vyvádět majetek na utajená konta, snižovat tak daňové základy, a navíc mít k dispozici nekontrolované prostředky ke korupci či podvodným machinacím.

Nic nového pod Sluncem

Stejně jako v podobném úniku informací z Lichtenštejnského bankovního domu LGT-Bank v roce 2008 i dnes nacházíme mezi zatím zveřejněnými jmény vysoké státní úředníky, prominentní politiky a miliardáře skrývající své majetky před daňovými úřady a soudci. Ukazuje se propojení mezi hospodářským a politickým establishmentem z formálně demokratických zemí a jejich partnery v podivných autokraciích či diktaturách.

David Leigh, šéf investigačního oddělení deníku The Guardian, který byl jedním z členů skupiny, která odhalila současné materiály o vyhýbání daním a daňových únicích, již v roce 2005 upozornil na machinace pravicového diktátora a masového vraha Pinocheta, který se v českých zemích těší mezi pravicí obzvláštní obliby. Byly zveřejněny důkazy, že zbrojní firma BAE Systems, u nás známá z dosud neobjasněného korupčního skandálu kolem pronájmu stíhaček Grippen, zaplatila Pinochetovi přes daňové ráje více než milion liber.

Generál Pinochet se navíc podílel na ilegálních dodávkách zbraní Chorvatům z chilské paramilitární a zbrojní skupiny FAMAE. Tato tajná operace byla rovněž placena z off-shorových prostředků, z nichž část skončila na Pinochetových zahraničních účtech.

Česká odpověď

V hlavních českých médiích nacházíme k tomuto problému jen málo příspěvků. Nepřipravení novináři nechávají ministra financí Miroslava Kalouska, aby do televizních kamer říkal takové nesmysly jako v pořadu TV Prima, kde tvrdil, že naše země přichází maximálně o jednotky miliard na daních, nikoli o desítky, jak uvádějí některé odhady.

Ministr je buď úplný hlupák, nebo dělá naprosté hlupáky z občanů. Jestliže by daňový únik byl devět miliard korun a v daňových rájích sídlí 12 500 českých firem, pak by průměrný daňový odliv byl 720 tisíc ročně — tedy plat jednoho středně vyššího vedoucího! Ale kvůli tomu přece nikdo do daňového ráje nepůjde.

Vezmeme-li si, že mezi firmami jsou podniky jako ORCO, Karlovarské minerální vody, Bakalovo OKD (NWR), Frolíkův Linet, Komárkovo KKCG, Kellnerovo PPF a další, těžko si představit, že by se ztráty na daních dostaly pod třicet miliard. Navíc je k tomu nutné připočítat obrovské ztráty kvůli finanční multiplikaci a odlivu peněz z domácího trhu.

Podle serveru ČEKIA je přes čtyřicet procent zahraničního kapitálu u nás kontrolováno z daňových rájů. Zdá se být logické, že to není proto, aby vyváděli z České republiky maximálně devět miliard, jak tvrdí ministerstvo financí.

K tomu je ovšem třeba dodat, že kvůli nelegálním únikům financí mizí z České republiky kolem 140 miliard nezdaněných korun. Podle propočtů washingtonské Global Financial Integrity se tak v absolutních číslech řadíme na dvacátou příčku na světě (tabulka s českým komentářem je k nahlédnutí v této zprávě koalice Social Watch na straně 14) a jsme na tom hůř než dvakrát větší ekonomika Egypta. V Evropské unii hrajeme prim a to vše jen proto, že Kalouskovo ministerstvo, Generální finanční ředitelství Jana Křížka a jednotlivé finanční úřady pro neschopnost neplní svou práci.

Reforma, revoluce nebo válka

Výstrahou by nám mohlo být, jak daňovou problematiku řešili občané v severní Americe a ve Francii. V roce 1775 začaly v severoamerických koloniích Velké Británie nepokoje. Důvodem bylo, že kolonisté měli platit daně, o kterých za ně rozhodovali jiní, aniž by oni do toho mohli mluvit. Heslem amerických revolucionářů bylo: žádné zdanění bez politického zastoupení.

Když byl v roce 1777 pověřen správou financí ve Francii Jacques Necker, jeho hlavní pozornost patřila daním. Upozorňoval Ludvíka XVI. na to, že vysoce regresivní zdanění, které postihuje chudé a živnostníky, provázené obrovskými daňovými úlevami pro šlechtu a katolickou církev, není udržitelné. Král sice byl nakloněn reformám, ale daním se vyhýbající aristokracie a klérus mu v tom zabránili, čímž zhatili jeho poslední naději na záchranu.

Spojené státy americké si v krvavých bojích vydobyly samostatnost a definitivně se oddělily od koruny. Mnoho francouzských šlechticů a církevních potentátů ztratilo život v krvavé revoluci, která byla následkem dlouhého zbídačování a parazitování několika na práci mnoha.

Netransparentnost, korupce, parazitismus establishmentu nemůže trvat stále. Pokud nedojde k reformě, hrozí revoluce a násilný konflikt. To pak ovšem znamená, že brutalita se nebude týkat jen viníků, z nichž, jak ukázala historie, nikdo není dost bohatý a mocný, aby si mohl být jist svou bezpečností. Represím se nevyhnou ani zastánci kritického pluralitního myšlení či odpůrci násilí. V konečných důsledcích jím bude postižena celá společnost.

Dlouhá cesta

Výběr a správa daní patří ke klíčovým úkolům státu. Proto i daňová spravedlnost je nevyhnutelně základem stabilního a důstojného společenství země.

V současné chvíli to znamená nezbytné reformy na několika úrovních. V první řadě je třeba začít s omezováním daňové konkurence, minimálně na úrovni EU a posléze i na rovině mezinárodní. Bohužel zatím vidíme pohyb spíše v opačném směru. Například u nás minulý rok v tichosti a bez patřičného odporu opozice prošel vysoce regresivní zákon rušící zdanění dividend (Německo je daní 25 %, Francie 30 %).

Potřebujeme omezit fungování daňových rájů a off-shorových center, která umožňují vysoké daňové úniky, praní špinavých i korupčních peněz a netransparentnost finančních toků. Navíc, jak se ukázalo v případě Kypru, ohrožují i stabilitu ekonomiky.

Na druhé straně musíme ovšem také zajistit efektivní občanskou kontrolu nad veřejnými rozpočty, jejich utvářením i čerpáním. Je smutným faktem, že naprostá většina našich poslanců a zastupitelů má o tvorbě rozpočtu jen nepatrné a často velmi zkreslené představy.

Nástrojů, jak toho dosáhnout, je mnoho a není potřeba experimentovat a improvizovat, jak jsme především u nás zvyklí. Otázkou je, zda budeme mít dost občanských sil a politické vůle to prosadit. Je nepochybné, že současná situace je neudržitelná. Jestli skončí politickou proměnou nebo katastrofou, záleží na každém z nás.

    Diskuse (73 příspěvků)
    David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
    April 8, 2013 v 10.8
    Revoluce
    Technologická samozřejmě...
    Martin Šimsa, filosof
    April 8, 2013 v 10.28
    Strach, pohodlnost nebo korupce?
    Kdy se probudí naše média a začnou psát o věcech, které jsou podstatné? Mlčí ze strachu o práci nebo z pohodlnosti nebo protože jsou poměrně dobře placená těmi, kdo mají zájem na tom, aby se o to nepsalo?
    Luděk Ševčík, OSVČ
    April 8, 2013 v 10.55
    Naše média, pane Šimso,
    jsou kapitolou sama pro sebe. Stačí mít možnost sledovat zpravodajství slovenských a to soukromých! televizí a připadám si jako za totáče, když jsem poslouchal Svobodnou. Včerejší zpravodajství o Severní Korei se diametrálně odlišovalo od toho, čím nás tady s úspěchem krmí. Dovedete si představit, že by u nás v ČT zaznělo, že Jihokorejci by americké vojenské jednotky ze své země nejraději vypráskali?
    Hovořilo se o médiích, kde by prim měli hrát především profesionálové, odborníci. V praxi pak máme v ČT Železného a Drtinovou a jako důkaz snahy pravice o spravedlnost se nám vysílají reportáže s Rychlíkem. Tady levice hloupě předala největší zbraň bez odporu protivníkovi.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    April 8, 2013 v 11.10
    ještě k předešlému z BL
    „V současné době neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk. Víte to stejně dobře, jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj vlastní názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc - a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by si jiné zaměstnání. Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo. Prací žurnalistů je zabíjet pravdu; bezostyšně lhát; překrucovat pravdu; hanobit; plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast za svůj denní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazalové bohatých mužů za scénou. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme. Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti.“
    JK
    Jan Konvalinka, biochemik
    April 8, 2013 v 12.21
    Citát z BL
    Mimochodem, k tomu předchozímu "citátu z BL" by se zasloužilo podotknout, že je připisován jistému Johnu Swintonovi, tehdy redaktoru New York Sun. Má to být replika na přípitek na novinářském banketu konaném v r. 1880.......
    David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
    April 8, 2013 v 13.4
    odkaz na citatci zde:
    Luděk Ševčík, OSVČ
    April 8, 2013 v 17.54
    Pane Konvalinko
    a jaká změna v mediální práci za těch 133 let nastala? Snad jen ta, že mezi dnešními novináři se takový frajer už nenajde, možná i proto, že sankce za vlastní názor jsou dnes daleko vyšší.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    April 8, 2013 v 19.42
    Žurnalisté jsou zaměstnanci.
    A pokud existuje mezi levicí a pravicí otevřený demokratický střet o moc, tak uplatňují svůj talent ve shodě se svým mentálním založením.
    Jenže v dobách kdy veřejná společenská rozprava je diktována pouze finančním kapitalismem - ekonomii finančních trhů má levicová společenská kritika celkem mizernou tržní hodnotu..
    Tedy tržní ceny pouze tak ve stylu Žižeka.........řekl bych.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    April 8, 2013 v 20.35
    Konzervativní revoluce se teprve chýlý ke konci
    a na pravici se objevují teprv první ptáci schopní nenést ujetý informační financkapitalismus až do anciáše.
    Zda jich přibyde taková síla, která by.........je otázka na pováženou.
    David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
    April 8, 2013 v 20.35
    Možná jsem trochu nedůvtipný...
    ale není mi moc jasné, proč osten vašeho hněvu míří zrovna na žurnalisty. Pokud se chci dozvědět něco nového o fyzice, chemii, nebo koneckonců i matematice, není lepší místo studia novin a časopisů sledovat primární zdroje?
    V téhle souvislosti mne docela pobavil tudle článek Tomáše Sedláčka: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=19589
    + Další komentáře