V situaci na pokraji krachu svých největších bank a státního bankrotu se Kypr od svých evropských partnerů dozvěděl, že je načase, aby změnil svůj obchodní model. Model, který byl založen na desetiprocentní korporátní dani — nejnižší v EU — a na lákání zahraničního kapitálu do svých bank na relativně vysoké úroky. Kyperský bankovní sektor i díky tomu narostl na velikost sedmkrát převyšující celou ostatní ostrovní ekonomiku.

Toto nebylo jen přátelské doporučení. Podmínky záchranné půjčky obnášející deset miliard eur (pro stát, který má něco více než milion obyvatel), diktují mimo jiné razantní osekání bankovního sektoru i vyšší zdanění kapitálu a firem. O možných důsledcích dalších součástí dohody, zdanění vkladů a podílu dalších věřitelů a akcionářů kyperských bank na jejich stabilizaci, se intenzivně diskutuje. Pozitivní na přijatých opatřeních je, že je již opravdu načase hledat konkrétní cesty, jak i finanční sektor zapojit do své vlastní záchrany, ne jen ji naložit na ramena daňových poplatníků.