Na začátku dubna zveřejnilo Mezinárodní konsorcium investigativních žurnalistů první výsledky vyplývající z dat získaných z bank na Britských Panenských ostrovech. Rozsah daňových úniků nejbohatších firem a jednotlivců šokoval celosvětovou veřejnost. Odhad financí alokovaných na tajných účtech v daňových rájích stoupl z dvaceti tisíc miliard USD na neuvěřitelných 32 bilionů. Tyto nezdaněné prostředky převyšují dva a půl krát HDP celé Evropské unie, nebo-li tvoří téměř polovinu hrubého světového produktu.

Hospodářské, politické i bezpečností hrozby z toho vyplývající jsou obrovské. Proto není divu, že se zvedla celosvětová vlna snahy tuto situaci nějak řešit. To se projevilo i na jednání finančních ministrů a guvernérů centrálních bank skupiny G20 ve Washingtonu D.C. minulý týden.

V závěrečném komuniké se kromě jiného zmiňují o potřebě regulací finančního systému a především o omezení možností nelegálních daňových úniků. Finančníci z G20 doporučují tzv. automatickou výměnu informací. Pod tímto technicistním termínem se skrývá soubor technologických opatření, které budou v reálném čase monitorovat toky financí mezi jednotlivými zeměmi a konty a dokážou je identifikovat podle majitelů. Tento systém umožní automaticky vyhodnocovat podezřelé transakce a poskytne tak finančním úřadům efektivní pomoc v boji s daňovými podvodníky.

Speciální pozornost by měla být také nasměrována k odkrývání skutečných vlastníků právnických osob a to zvláště v rizikových destinacích. To by mělo ztížit zneužívání různých forem vlastnictví či svěřenectví k daňovým únikům. Toto řešení navrhují experti Tax Justice Network již několik let.

Česká republika patří mezi dvacítku zemí, které mají v absolutních číslech nejvyšší daňové úniky. ČR zajišťuje vysokou anonymitu firemních vlastníků, ale garantuje jen minimum bankovního tajemství občanům. Vysoké nezdaněné transfery z ČR, které podle konzervativních výpočtů washingtonské Global Financial Integrity přesahují 140 miliard Kč ročně, má na svědomí nepochopitelná tolerance tohoto jevu ze strany Kalouskova Ministerstva financí a Křížkova Generálního finančního ředitelství.

K odstranění těchto daňových úniků by stačilo prosazovat již platné zákony a normy jako například princip arm’s length proti falešně účtovaným cenám (ceny účtované mezi spojenými právními subjekty musí být ceny na trhu obvyklé — viz § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů). Jenže k tomu naše lidsky i morálně zdecimované finanční úřady nemají dost sil. I proto může docházet k takovým absurdním a mnohdy i tragickým případům, jako jsou alkoholová aféra nebo problém s distribucí pohonných hmot.

Můžeme jen doufat, že pokud se prosadí automatická výměna informací, podaří se tím snížit odliv peněz a daní i od nás. Že by se to podařilo díky naší vládě, parlamentu či příslušným úřadům, se zatím doufat nedá.