Téma Transatlantické smlouvy o obchodě a investicích (TTIP) mezi USA a EU nabývá na aktuálnosti. A Česká republika by měla mít jasno, co chce v procesu vyjednávání konkrétně prosazovat. Nepomůže poziční válka fanoušků a odpůrců spíše zamlžující konkrétní témata řešená vyjednavači. Potřebujeme věcnou debatu směřující k nějakému mandátu pro naši reprezentaci. Konkrétní stanoviska k této věci totiž vláda dosud nezveřejnila.

V tom byl smysl snahy včlenit 20. ledna do programu schůze Poslanecké sněmovny PČR bod o pozici vlády České republiky k jednání o TTIP. Návrh tohoto strategického dokumentu je vyjednáván už od roku 2013. Jde o významnou věc. Má vzniknout prostor volného obchodu, kde by se generovala zhruba polovina hrubého národního produktu celé planety. Obchod mezi tak vyspělými zeměmi je první exportní liga. A vytvoření tohoto prostoru má přinést výrazné prorůstové impulzy na obou březích Atlantiku.

Po dvou letech jednání o podobě textu TTIP existuje významná míra neshody. Zásadní výhrady sdělují dokonce národní vlády, jako je Spolková republika Německo či Francie. Diskuse velmi kritické se vedou na půdě Evropského parlamentu.

Existují i silné občanské iniciativy celoevropského rozměru, které chtějí této smlouvě už ve fázi vyjednávání vystavit červenou kartu. Je zřejmé, že původní předpoklad deklarovaný Evropskou komisí, že jednání bude ukončeno v roce 2015, kvůli těmto neshodám pravděpodobně nevyjde. Můžeme mluvit o odkladu, ukáže se, jestli do roku 2016 nebo dokonce 2017.

Je tedy více než nejvyšší čas aktivně a kvalifikovaně vstoupit do tohoto procesu z vlastních českých, ale i společně evropských pozic a zareagovat věcně i na oprávněné obavy veřejnosti. Ministr průmyslu a obchodu Mládek těsně před Silvestrem dal veřejný slib, že chce vést dialog k finální podobě TTIP.

Veřejné diskuse by se měly vést na půdě tripartity a spolu s nevládními organizacemi, které jsou nositeli určitého druhu kritiky. Evropská konfederace odborů už varovala před neřízeným procesem, deklarovala, že by se vyjednavačům neměl vystavit bianco šek. A podobné stanovisko má Českomoravská konfederace odborů.

Nejde mi o nějaký laciný fangličkářský antiamerikanismus. Americká ekonomika je klíčovou součástí světové ekonomiky a my chceme s Amerikou obchodovat. Není v tom ani nějaký fundamentalistický odpor zleva vůči volnému obchodu.

Karel Marx již v roce 1848 napsal řeč o svobodném obchodě, ve které označil bariéry volného obchodu za reakční. Překvapená reakce profesora Petra Fialy, toho času předsedy ODS, že komunisté nejsou proti volnému obchodování, není proto na místě. Ale asi tyto zdroje levicového myšlení prostě nestudoval.

Co skutečně vadí, je, že mohou vzniknout podmínky pro volný obchod velmi nerovnoměrné, že je tu riziko další asymetrie. Znalí věci vědí, jak bolestivá jsou jednání na půdě GATT nebo WTO o  liberalizaci obchodu, jak těžký poziční boj o tu či onu výhodu probíhá. A ten těžký poziční boj se odehrává i teď při tomto jednání.