Transatlantické partnerství, ďábel skrytý v detailech?
Pavel PocZa většinové lhostejnosti českých médií se v těchto měsících vyjednává největší obchodní smlouva v historii lidstva. Česká média si toho všimla, až když diskusi dostatečně kontroverzně otevřel volební lídr ČSSD profesor Jan Keller.
S nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu se potkáváme se třemi základními přístupy ke kampani. První je tradiční kampaň laděná do národních témat. Použili ji pánové z ODS a vymezují se vůči euru. Přitom přijetí eura je výsostně národní téma, Evropský parlament o tom nikdy rozhodovat nebude. Vstup České republiky do eurozóny ostatně ani není na pořadu dne, kdyby totiž byl, mohla ODS toto téma použít před volbami do českého Parlamentu na podzim 2013, což samozřejmě neudělala.
Druhý přístup typu „slibem neurazíš“ představuje kampaň ANO. Její lídr sliboval zrušení roamingových poplatků, kterými se ovšem Evropský parlament zabývá poslední čtyři roky a nedávno také jejich zrušení odhlasoval. Třetí přístup je nejobtížnější, protože se pokouší o diskusi témat, která se skutečně budou v dalším volebním období Evropského parlamentu řešit.
Pokud jde o jakési doložky tak zejm. BListy tomu dávají poněkud konspirativní nádech, což pro seriózní debatu není to pravé. U takové věci je obecně nedobré dělat závěry jen z novinových článků - raději věc odložit než špatně rozhodnout.
V každém případě je dobré, že se na téma a s ním spojená rizika upozorní až se věcnou argumentací časem oddělí zrno od plev. Jde o strategicku věc pro globální poměry, sledovanou konkurencí a podléhat nátlaku časovému či věcnému by nebylo rozumné.