Evropská komise si od této dohody slibuje posílení ekonomiky EU o sto dvacet miliard eur. Foto Lucie Horníková, Mediafax

Od čtvrtého kola jednání je na stole otázka, jak a v kterých oblastech se budou harmonizovat standardy na kvalitu zboží a služeb. Postoj Evropské komise v této věci je, mírně řečeno, znepokojující. Komisař De Gucht slibuje, že EU nesníží ani jeden ze svých standardů na ochranu spotřebitele, která jsou obecně přísnější, než ty v USA. Nebo že nezruší ani jeden ze svých hygienických požadavků na kvalitu potravin.

V tomto určitě nelže… jenomže je problém, že sice Komise ani jeden z těchto standardů nechce rušit, ale zároveň chce „nějak“ dovolit, aby i ty americké produkty, které tyto standardy nesplňují, mohly být do EU dováženy.

To by ale v praxi mohlo znamenat, že budou moci být dováženy do Evropy potraviny vyrobené z geneticky modifikovaných organismů. Evropský spotřebitel už je zvyklý, že takové potraviny musí být označeny, aby si každý mohl informovaně vybrat. V USA nic takového zvykem není a američtí partneři přiznávají, že to je u nich technicky nemožné, protože například geneticky modifikovanou kukuřici běžně míchají s tou klasickou.

Podobně je v Evropské unii zakázána (ostatně jako skoro všude ve světě, i v Rusku nebo Číně) růstová látka ractopamine, která sice stimuluje růst masa, ale má negativní vliv na lidský kardiovaskulární systém. Jenže v USA je tato látka běžně používána a v mase jí zůstává až 20 %. Pokud to americkým spotřebitelům nevadí a patologickou hyperaktivitu u dětí potlačují pomocí léků, budiž. Ale nyní by takové maso mohlo přijít na evropský trh. A to mně vadí a věřím, že nebudu sám.

Dalším problematickým článkem je samozřejmě v systému řešení sporů mezi investory a státem prostřednictvím „nezávislých“ arbitráží, ISDS. Tento systém má své místo možná při uzavírání smluv s banánovými republikami, kde investorům hrozí vyvlastnění každým dnem, ale je absolutně irelevantní mezi USA a EU.

Snažit se vyjednat něco podobného mezi USA a EU, kde je soudnictví dostatečně nezávislé a efektivní, je absurdní. Neexistuje totiž důvod, aby případné spory mezi investory a státy neřešily naše nebo americké soudy. Jedině pokud by měli vyjednavači Spojených států záměr umožnit americkým podnikům hnát členské státy EU do arbitráží a pokusit se vytřískat z evropských občanů miliony eur na odškodném.

TTIP, neboli smlouva o transatlantickém partnerství, je nicméně důležitá a může evropskému hospodářství pomoci stejně jako tomu americkému. Musí být ale vyjednána jako partnerská a nikoliv servilní vůči Spojeným státům. Finální znění dohody dostane na stůl nový Evropský parlament, který vzejde z květnových voleb.

Sociálně demokratická frakce již jasně řekla, že smlouva TTIP nesmí jakkoli měnit evropskou legislativu a že ji tedy jednoznačně odmítne, pokud by například obsahovala arbitrážní klauzuli nebo dokonce umožnila ohrožení evropských spotřebitelů nebo jejich dezinformaci.

A co by mě skutečně zajímalo je, jak se budou k této smlouvě a uvedeným problémům stavět ostatní volební strany. Mám totiž v některých případech pocit, že jejich zájmy by se nutně nemusely krýt se zájmem evropských a tedy ani českých občanů.