Letos v květnu budeme opět volit do Evropského parlamentu. Tlačenice na mandáty pro práci v Štrasburku a Bruselu bude zřejmě růst, protože při rozšíření EU na dvacet osm členských zemí klesl počet europoslanců z 766 na 751. Počet poslanců volených za Českou republiku se tak dále sníží na dvacet jedna (v roce 2004 jich bylo ještě dvacet čtyři).

To ale není hlavní důvod mimořádnosti těchto voleb. Hlavní je, že tyto volby probíhají v době, kdy Evropa je dlouhodobě zasažena hlubokou krizí, která otevřela otazník nad budoucností celého integračního projektu. S tím se probouzí silný národní egoismus a xenofobie a na okrajích politického spektra sílí snaha démonizovat EU.

Dnes tedy více než jindy před námi stojí úkol vrátit smysl evropské integraci. Nepromarnit naději, kterou do vize společného evropského domu po staletích národních řevnivostí vkládaly celé generace.

Nadcházející volby budou nejen součástí zápasu o budoucnost Evropy, ale budou probíhat i v době desátého výročí přijetí ČR do EU. Východiskem je tedy rozbor tohoto desetiletí. Respekt k vůli občanů ČR v referendu z roku 2003 znamená i respekt k existenci samotné EU. Vždyť na podzim také vzpomeneme 25. výročí pádu berlínské zdi a není proč znovu dávat „another Brick in the Wall“.