Dohoda o volném obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií (TTIP — Transatlantic Trade and Investment Partnership) a rizika s ní spojená je téma v českých mainstreamových médiích téměř nepřítomné. Ucelenější rozbor problematiky je těžké najít, jedním z nečetných příkladů jsou články „zelené ekonomky“ Nadi Johanisové. 

Média alternativní a levicová, včetně Deníku Referendum, dohodě TTIP v tomto roce věnují pozornost průběžně. V textech, které dosud byly na DR na toto téma publikovány, ať již z pera Tomáše Tožičky, Jakuba Patočky či Radovana Geista, je ovšem nepřítomná jiné významná okolnost: že TTIP je pouze jednou z mnoha dohod, jedním článkem soustavy mezinárodních smluv přesahujících transatlantický horizont a majících globální dopad.

Přitom tato skutečnost je poměrně zásadní. Právě fakt, že transatlantická dohoda o volném obchodu je součástí komplexu smluv s globálním dosahem jak ve smyslu geografickém, tak ve smyslu pokrytí oblastí, jež zasahuje (od obchodu až po sféru veřejných služeb), dává projednávání euro-americké dohody skutečnou závažnost. Některé z těchto dohod se týkají i Evropské unie a již proto by jim v českém prostředí měla být věnována odpovídající pozornost.

V písmenkové polévce liberalizace

TTIP, TTP, CETA, TISA: mezinárodních dohod o liberalizaci volného obchodu je více a jejich zkratky kdosi trefně přirovnal k písmenkové polévce. Tyto dohody jsou projednávány současně a tvoří jeden provázaný celek. Než se zaměříme na dohodu TISA, která je hlavním tématem tohoto článku, bude užitečné stručně představit ty ostatní.

TTP (Trans-Pacific Partnership, také TTPA) je jakousi obdobou dohody TTIP pro pacifický prostor. V současné době o ní vyjednávají státy Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA), tedy USA, Kanada a Mexiko, dále Austrálie, Nový Zéland, Malajsie, Singapur, Vietnam, Brunej, Japonsko, Chile a Peru. Vyjednávání o transpacifické smlouvě probíhají několik let a jsou komplikovaná. 

Smlouva má vedle ekonomického také nesporný geopolitický význam: podobně jako v dohodě TISA (jak uvidíme dále) v ní nefiguruje Čína. V českém prostředí ucelenou pozornost transpacifické dohodě věnovala Ilona Švihlíková. 

CETA (Comprehensive Economic and Trade Agreement) projednávaná mezi Kanadou a Evropskou unií je nenápadným, ale důležitým článkem celkové stavby. Tato dohoda je jakýmsi testem pro dohodu TTIP a jak se zatím zdá, může být i kamenem úrazu — Německo, klíčový ekonomický hráč v EU, dohodu s Kanadou prozatím odmítá, protože by dala zahraničním korporacím do rukou přílišnou moc. 

Neúspěch vyjednávání o smlouvě CETA tedy může být vážnou komplikací pro jednání o  TTIP; neúspěch jejího menšího bratříčka může translatlantickou smlouvu obrazně stáhnout s sebou.

Co je TISA

Poslední díl do skládanky, TISA (Trade in Services Agreement), Dohoda o obchodu v oblasti služeb navazuje na starší dohodu Světové obchodní organizace (WTO) nazvanou GATS (General Agreement on Trade in Services), přijatou v roce 1995. Ačkoli cíl obou dohod je shodný — liberalizace mezinárodního obchodu v oblasti služeb, mezi oběma je podstatný rozdíl: zatímco dohoda GATS byla přijata všemi členskými státy WTO, dohodu TISA vyjednává pouze skupina padesáti zemí včetně USA a EU (pro srovnání: členských států WTO je celkem sto šedesát).

Mezi touto padesátkou zemí podílejících se na vyjednávání chybějí státy BRICS (Brazílie, Čína, Indie, Rusko, Jižní Afrika) stejně jako ostatní africké země, kromě USA a EU jsou zastoupeny například Austrálie, Kanada, Kolumbie, Izrael, Japonsko, Mexiko, Norsko, Pákistán, Jižní Korea, Švýcarsko a Turecko. Geopolitický zřetel je tedy, podobně jako u transpacifické smlouvy TTP, zřejmý: dostat pod tlak největší rostoucí ekonomiky, především Čínu.

Jako u ostatních dohod o volném obchodu, ani text TISA není přístupný veřejnosti, text v pracovní podobě lze nalézt pouze na wikileaks. V českých médiích všeho druhu panuje o dohodě TISA mlčení téměř naprosté. Pozornost jí věnovala snad jen Tereza Spencerová. Tato skutečnost je znepokojující, protože TISA může výrazně ovlivnit i situaci v České republice.

Globální útok na veřejný sektor

Podstatou dohody TISA, jak ve své obsáhlé analýze konstatují kanadští autoři Scott Sinclair a Hadrian Mertins-Kirkwood, je maximální liberalizace sektoru služeb. Ty jsou vymezeny velmi široce, zahrnují rozsáhlou škálu od finančnictví přes telekomunikace, internetový obchod, dopravu až po zdravotnictví a školství.

Všechny tyto oblasti mají být na základě dohody otevřeny mezinárodní tržní konkurenci. Všechny s výjimkou těch, pro které jednotlivé vlády předem vyjednají zvláštní výjimky. Seznam těchto výjimek přitom bude konečný a ty sektory, které se do něj nedostanou, už nebude zpětně možné vrátit do veřejné sféry.

Je zřejmé, že tento princip „list it or lose it“ (co není výslovně vyňato, je ztraceno) je značně omezující pro jakoukoli vládu, která by se pokoušela např. v oblasti zdravotnictví či školství o nápravu zpackané privatizace a návrat k modelu všem dostupné veřejné služby. Všechny nové (tj. v původně dohodě explicitně neuvedené) služby navíc mají spadat pod režim TISA, tj. nemohou se stát veřejnými službami.

Jako všechny mezinárodní dohody o volném obchodu, i TISA usiluje o odstranění pokud možno všech netarifních bariér, což konkrétně znamená regulací a omezení všeho druhu. Součástí smlouvy má být podstatné omezené možnosti vnitrostátní regulace např. v oblasti bezpečnosti práce, ochrany spotřebitele, akreditace vzdělávacích institucí či zacházení s odpady. Jinými slovy, mezinárodní smlouva má výrazně oslabit demokracii a možnost rozhodovat v signatářských zemích.

Mezi další potenciální rizika spojená s dohodou TISA patří, poněkud paradoxně u smlouvy, jež by měla rozhýbat obchod a oživit ekonomiku, ohrožení zaměstnanosti. Podle jednoho z bodu smlouvy (obsaženého již ve smlouvě GATS) by zahraniční společnosti měly mít možnost dočasně zaměstnat své pracovníky na území jiného státu, a to bez ohledu na to, zda je na daném místě dostatek vhodných místních pracovních sil. Práce těchto dočasných zaměstnanců by nebyla chráněna a představovala by další tlak na zaměstnavatele v daném místě.

Dalším podstatným bodem je uvolnění oběhu dat a jejich využití pro komerční účely. Podle jiného ze základních principů dohod o liberalizaci obchodu, totiž že rozdíly (např. v úrovni regulace) se vyrovnávají vždy na nižší hladinu, by mnohem nižší míra ochrany osobních údajů před využitém ke komerčním účelům, která je nastavena ve Spojených státech, byla vynucována i v Evropě.

Jedním z nejzávažnějších dopadů dohody TISA se nicméně zdá být to, že v rámci podmínek pro liberalizaci finančních služeb odstraňuje ty mírné regulace finančního sektoru, jež byly v některých zemích zavedeny jako reakce na finanční a ekonomickou krizi roku 2008.

Test pro Evropu i pro ČR

Z pohledu občana jedné ze zemí Evropské unie je jedním ze základních úskalí dohod typu TTIP a TISA netransparentní způsob jejich projednávání. Ačkoli veřejnost k informacím o dohodách přístup nemá, konzultace se „stakeholdery“ (tj. korporacemi) probíhají čile. Dokonce i členové Evropského parlamentu, volení zástupci Evropanů, stejně jako poslanci Kongresu jsou ve svém přístupu k informacím omezeni. Mají být, podobně jako veřejnost, se smlouvou seznámeni až v konečné fázi těsně před jejím schvalováním.

Události nedávných dnů bohužel ukazují, že Evropská komise se až panicky bojí kritiky svého netransparentního a v jádru nedemokratického postupu. Odmítnutí zaregistrovat petici občanů Evropy žádající zastavení vyjednávání smluv TTIP a CETA je skandální a je zřejmě dokladem toho, že poté, co po protestech evropské veřejnost v roce 2012 poslanci Evropského parlamentu zamítli smlouvu ACTA, panuje obava z opakování stejného scénáře.

Zajímavé je srovnání, jak se ke smlouvám staví politické reprezentace unijních zemí. Evropští Zelení již v loňském roce požadovali zastavení vyjednávání o TISA. Evropští socialisté mimo jiné požadují, aby do vyjednávání o smlouvě TTIP byly zapojeny odbory jak v USA, tak i v EU, či aby součástí dohody nebyly kontroverzní arbitráže a spory mezi investory a státy (ISDS — Investor-State Dispute Settlement) byly řešeny na státní úrovni.

O postojích české politické reprezentace se toho nedá zjistit příliš mnoho. Velkým zastáncem se (celkem logicky) zdá být ministerstvo průmyslu a obchodu, které ústy svého náměstka obavy a výhrady bagatelizuje a zároveň se stalo platformou, kde se o dohodě TISA z podnětu Evropské komise mělo diskutovat. O TISA se diskutovalo rovněž na půdě Hospodářské komory ČR.

Zdá se, že politici jsou za průmyslníky a obchodníky pozadu, není snadné dohledat ucelená stanoviska českých politiků. Svůj pohled na dohodu TTIP představili v DR europoslanec ČSSD Pavel Poc a místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Zdá se nicméně, že se Česká republika nechystá být aktivním účastníkem diskuse o dohodách o volném obchodu a jejich rizicích, u jejích představitelů převažuje postoj „počkáme si a uvidíme“.

A to není postoj příliš prozíravý. Z toho, nakolik dokáže být evropská politická reprezentace a evropská veřejnost aktivní v této zásadní záležitosti, bude do velké míry vycházet směřování Evropy, které se může ubírat buď směrem k udržení sociální soudržnosti, veřejného sektoru a koneckonců i demokracie, nebo k omezení toho všeho ve prospěch (především) nadnárodních korporací, k privatizaci veřejného sektoru a mnohostrannému zhoršení kvality života.

Nadějným signálem by mohl být dialog, který o otázkách spojených s TTIP a transatlantickým partnerstvím zahájil s některými zástupci občanské a odborné veřejnosti ministr zahraničí Zaorálek. Snad se tento dialog promítne i do postoje české vlády a bude pokračovat.