Další ze seminářů Pražské školy alternativ se v dubnu tohoto roku v Parlamentu ČR věnoval otázkám daňových úniků a daňových rájů. U tohoto tématu je třeba si uvědomit jednu zásadní věc. V rámci globální ekonomiky existuje vysoká míra volného pohybu kapitálu. Liberalizace kapitálového účtu platební bilance umožňuje odliv zisku. Regulace pohybu nadnárodního kapitálu vyžaduje nadnárodní úroveň. Jednoduchý zákaz na české úrovni nemůže být příliš účinný.

Současně platí, že čím složitější a rozdílnější jsou jednotlivé daňové systémy, tím více nabízejí daňových úkrytů (tax shelters). Využívají jich zejména velké firmy, které mají na drahé právníky a vyplatí se jim investovat do byznysu s daňovými úkryty.

Z důvodů daňové konkurence může být výhodné přesunout kapitál do některých oborů (ropné pole, prioritní akcie, finanční deriváty, různá nehmotná aktiva atp.) a nebo do daňových rájů (tax heaven), tedy lokalit s nízkými daněmi a diskrétní politikou, pokud jde o finanční tajemství.

Globální regulace je zatím spíše vizionářská záležitost. Pobočky v daňových rájích proto i nadále umožňují daňový dumping. Dnes lze diskrétně založit specielní virtuální „vehicle“ na internetu, kde se těžko zjišťuje, odkud je společnost řízena a jakou hlasovací sílu tam mají spřízněné osoby.

Daně, které by mohly být takto vybrány a nejsou, jdou do bilionů. Evropská integrace nabízí tento problém řešit alespoň na unijní úrovni. Dodávám, že EU se chystá projednávat komunitarizaci obchodní směny a oběh zboží s USA v rámci připravované transatlantické smlouvy TTIP. Tématu daňových rájů se věnoval i EU summit v květnu 2013.

EU si vytyčila akční plán snížit objem úniků do daňových rájů do roku 2020 na polovinu. Akční plán počítá mimo jiné i se zavedením kódu daňových poplatníků a daňového identifikačního čísla EU. Do celoevropské strategie proti daňovému deficitu by měla patřit i jednoznačná definice daňových rájů a společné postupy proti agresivnímu daňovému plánování velkých společností. S tím souvisí i otázka nadužívání bankovního tajemství, kde se EU už léta snaží o průlom.

Musíme si uvědomit, že jednotný daňový systém není ani v EU. Harmonizace daní tu existuje jen u některých otázek daňové správy, u účetních standardů a u minimálních sazeb nepřímých daní.

Daňové ráje tak nejsou jen v exotických destinacích, ale jsou i v EU (např. Lucembursko, Kypr), u zemí s nízkými daněmi, i když spolupracují v oblasti daňových informací, lze přinejmenším hovořit jako o quasirájích (Irsko, Holandsko). V EU činí odhad efektu optimalizace daní cca bilion eur.

Důležité je přitom rozlišovat různé druhy nevybraných daní — samostatný problém jsou nedoplatky vyměřených daní. V ČR se pohybují přes sto miliard korun, ty jsou ale už z části nedobytné, protože řada neplatících firem už zkrachovala.

Klíčová je oblast obcházení daňových povinností, která je často legální jako tzv. daňová optimalizace, a i u pochybností minimálně platí „není li žalobce, není ani soudce“. Minimální odhady legálních úniků z důvodů šedé ekonomiky (nezachycené aktivity) jsou v ČR kolem sto padesáti miliard korun.

Poslední kategorií je trestný čin krácení daně, daňový podvod a nezaplacené daně z černé ekonomiky. Tady je minimální odhad padesát miliard korun (viz odhalování podvodů u LTO, benzínu, tabáku či lihu). DPH z tzv. karuselových obchodů je už poměrně rozpracovanou věcí. Otázkou je samozřejmě dokazování. Specielní je otázka režimu opatření proti praní špinavých peněz.

V EU je důležitá užší spolupráce s OLAF (evropský protikorupční útvar). U šedé ekonomiky pak jde o spolupráci Police ČR (dnes zejména daňový odbor ÚOKFK), Celní správy a Finanční správy (odbor rizik při správě daní).

V letošních eurovolbách to tedy je i téma pro evropské volební programy. KSČM to ve svém programu má. Navrhujeme mimo jiné striktnější omezení přístupu firem s vazbami na offshore k veřejným financím (půjčkám, dotacím a zakázkám) a také k úlevám a daňovým prázdninám. Nástrojem postihu může být dodatečná srážková daň z příjmu nerezidentů v případě nežádoucích nelegálních transferů do zahraničí. Necelní omezení dotovaného dovozu lze zatížit kompenzačními platbami pro importéry.

Evropský parlament může tlačit na vyšší standard otevřenosti obchodních informací a identifikaci vlastníků účtů. Pravidelnou agendou Parlamentu ČR je projednávání aktualizace bilaterálních smluv o dvojím zdanění (také o ochraně investic).

Požadavek ošetřit problematiku nežádoucího offshorového byznysu je na místě, samozřejmě záleží na ochotě smluvních stran. Klíčová je samozřejmě kapacita státní kontroly, zejména berních úřadů, u zjišťování nelegálního offshorového byznysu a tax pricingu (vykazování falešných cen).

Ve světě monopolních cen, absurdních dopravních nákladů a různých interních kalkulací v rámci korporátních struktur těžko stanovit, která cenová hladina odpovídá běžné světové ceně. Globální trh se netýká všech komodit a je velmi rozrůzněný. Pomůže americká doktrína, nazvaná Long Arm Jurisdiction (pravomoc dlouhé ruky), která byla již zavedena v rámci zákona Patriot Act a je nabízena i zde?

Na místě je otázka, zda jde o krok k potřebným globálním pravidlům a nebo zda jde o snahu externalizovat zájmy USA u jejich partnerů. Proto se raději zatím v boji s daňovými úkryty vraťme k unijním pravidlům a účinným standardům na evropském trhu.