Finanční krize, která začala koncem roku 2008, vedla k projektu tzv. bankovní unie. Vzhledem k tomu, že finanční kapitál operuje na nadnárodní úrovni, tak i finanční architekturu je třeba budovat a regulovat také na této úrovni. EU  proto v roce 2012 vyhlásila čtyři klíčové reformy v oblasti regulace a dohledu nad institucemi bankovního a finančního sektoru.

Jde o jednotnou bankovní regulaci (Single Rulebook), jednotný bankovní dohled (Single Supervisory Mechanism — SSM), jednotné řešení bankovních problémů (Single Resolution Mechanism — SRM) a jednotný systém soukromého pojištění vkladů. Tyto systémy budou postupně implementovány do zemí, které se do bankovní unie zapojí: Do června 2014 (tedy po evropských volbách) má projednat a schválit pozici k bankovní unii i vláda ČR.

Práce na bankovní unii letos vyvrcholila a celý projekt může být odstartován. Je to největší změna EU od dob zavedení eura. Pro finanční sektor to lze chápat jako konec určité liberální etapy. Končí iluze o tom, že vše na peněžním trhu vyřeší konkurence. Ale také to neodpovídá libertinskému či syndikalistickému snu, že finanční oligarchii a trh peněz nahradí svobodné lidové bankovnictví a neplnohodnotné peníze, různé kampeličky a bitcoiny.

Vytvoření veřejného bankovnictví je pro evropskou levici stále výzvou, ovšem s ohledem na silně koncentrovanou strukturu peněžního trhu. A tuto strukturu je třeba přiměřeně regulovat. Zástupci ČR se vznikem evropské bankovní unie v Bruselu souhlasili. Je i v zájmu české levice nasadit chomout silám finančního sektoru, které se nedávno utrhly a skončily splasknutím umělých ekonomických bublin.