Řecko a šílenství
Tomáš TožičkaEvropské státy zahájily finanční okupaci Řecka v touze urvat co nejvíc pro spřátelené firmy. Česká levice mezitím touží po tom, aby ČR podepsala další nesmyslný evropský dokument.
Záchranný balíček z Evropské unie přišel Řecko draho. Ztráta kontroly nad rozpočtem, diktované změny ústavy. To všechno proto, aby evropské a americké rizikové fondy a banky dostaly zaplaceno za své hazardní podnikání. Ivan Lesay to ve svém článku na DR napsal přesně — jedná se o okupaci — tedy o situaci, kdy nejen obyčejní lidé, ale ani politický establishment, nemají reálnou šanci ovlivňovat základní funkce státu. A ať se nám to líbí nebo ne, nakládání s daněmi a tvorba rozpočtu jsou skutečně ty nejdůležitější role politické správy.
Kdyby se Řekové striktně drželi starého pravidla Americké revoluce: „Žádné zdanění bez reprezentování,“ evropské i řecké politiky by pěkně hnali. Jenže zatím nemají dost nástrojů k tomu jak to udělat. Řečtí partajníci si chtějí podržet své posty i lukrativní vazby na korporátní sféru. A tak levice se středem a pravicí, jako jeden muž, ohnuli hřbet před pleticháři z Evropské unie.
Jedinou možností by bylo následovat islandskou cestu. Poslat za mříže viníky a dosadit pevné politiky, kteří si vynutí odepsání nelegitimních dluhů. To jsou třeba ty, které Spolková republika poskytla Řecku proto, aby dostal zaplaceno Německý zbrojní průmysl, dodávající krachujícímu Řecku nové zbraně.
Zrovna tak by neměly dostat zaplaceno žádné rizikové fondy či banky, které nakupovaly těžce pod cenou řecké dluhopisy s jistotou, že se jim díky tlaku na evropské politiky podaří je výhodně prodat. A skutečně. Místo aby Evropská centrální banka (ECB) nabídla výkup na volném trhu — který je jinak tak báječný, domlouvá se s fondy na výkupu dluhopisů za dvojnásobnou cenu, než je fondy nakoupily — fondy nakupují dluhopisy po pětadvaceti centech za dolar a ECB je od nich kupuje za padesát centů za dolar...
Tak končí peníze německých, francouzských a dalších evropských pracujících včetně solidárních Norů. Ne jako pomoc jejich kolegyním a kolegům v Řecku, ale jako obohacení multimilionářských kamarádů bankéřů z ECB.
Ovšem ECB jako součást evropského politického a ekonomického aparátu ba měla hrát vyšší roli při zajišťování základních lidských práv a ne jen konzervativně dohlížet na inflaci. Jako svým způsobem „věřitel poslední instance“, by se měla soustředit ve svých aktivitách více na proaktivní opatření, která zajistí práci a stabilitu v ohrožených regionech — jak o tom ve svém materiálu píše Centre of Concern a Social Watch.
Co víc dodat? Snad jen to, že neoliberálům už musí levice být k smíchu. Občas předvede náznak menšího odporu, který ovšem rychle odezní. Pejsci poňafávají, ale karavna táhne dál. Co je k smíchu neoliberálům, je pak k pláči příznivcům levice. Ti, nemohouce přehlednout současný katastrofický stav, očekávali od jimi volených stran mobilizaci s jasně daným řešením. Už se nedivím, že u nás jsou lidé politicky pasivní. Kdo jim nabízí východisko z krize, řešení problému? Kdo z levice by pro ně byl garantem, že za jejich zájmy bude bojovat? Vnitřní očistné procesy ve stranách neexistují, kvantum lidí je tam jen kvůli napakování. Počet kmotrů vlevo, či vpravo je asi tak stejný. Dokud nebudou mít levicové strany zavedené takové mechanismy, aby možnost nakrást si v politice byla jen vzácná vyjímka, pak nemá cenu ani volit. Jenže kmotři si sami rybník nevypustí, takže s nějakými změnami nepočítejme. To je jeden aspekt. Druhý je ten, že by levicové strany měly veřejně deklarovat, jak si představují levicovou politiku. Bez rozpaků se pak rozloučit s politiky, kteří, ač umí velkohubě oslňovat, se této politiky nedrží. Ať si jdou neoliberální politiku dělat do pravicových stran, pro levici je jejich politikaření medvědí službou. Pokud by se cítili tito pánové ukřivděni, nabídl bych jim rehabilitaci po posezení na detektoru lži. Takové kádrování by se mi v politice líbilo.
Pozn: Je zajímavé, jak přání předurčují uvažování - příkladně ono "dobré převažuje a to špatné se změní". Samo se to změní, automaticky. Přitom jsme roky svědky, jak se z českých zákonů pokoutně vyškrtává to co se regulovaným nehodí a to špatné v zákonech naopak zůstává (že to občas náhodou lobby neprojde na tom nic moc nemění). Kritici průběhu privatizace podle Klause zdůrazňovali, že vše proběhlo velmi rychle a kvůli mezerovité a nedostatečné legislativě mnoho majetku bylo rozpuštěno a vypuštěno... Zajímalo by mě, v čem jsou dnešní návrhy evropských paktů líp nedostatečné než naše dřívější málo dostatečná legislativa?
Bezprostřední problém je, že dál se zadlužovat nelze, dluhy jsou příliš vysoké, ale bez dluhů to taky nejde. Problém v pozadí se jmenuje klesající ziskovost v reálné ekonomice. Takže co dál, vážení přátelé?
z vaší reakce soudím, že ještě nejste zpraven o řešení pro planetu, je to trošičku škoda, ale nezoufejte, řešení už máte na dosah zde: http://www.youtube.com/watch?v=6Joi82a4efk&feature=player_embedded (nejlépe od času 1:25sec)