Řecko a šílenství

Tomáš Tožička

Evropské státy zahájily finanční okupaci Řecka v touze urvat co nejvíc pro spřátelené firmy. Česká levice mezitím touží po tom, aby ČR podepsala další nesmyslný evropský dokument.

Záchranný balíček z Evropské unie přišel Řecko draho. Ztráta kontroly nad rozpočtem, diktované změny ústavy. To všechno proto, aby evropské a americké rizikové fondy a banky dostaly zaplaceno za své hazardní podnikání. Ivan Lesay to ve svém článku na DR napsal přesně — jedná se o okupaci — tedy o situaci, kdy nejen obyčejní lidé, ale ani politický establishment, nemají reálnou šanci ovlivňovat základní funkce státu. A ať se nám to líbí nebo ne, nakládání s daněmi a tvorba rozpočtu jsou skutečně ty nejdůležitější role politické správy.

Kdyby se  Řekové striktně drželi starého pravidla Americké revoluce: „Žádné zdanění bez reprezentování,“ evropské i řecké politiky by pěkně hnali. Jenže zatím nemají dost nástrojů k tomu jak to udělat. Řečtí partajníci si chtějí podržet své posty i lukrativní vazby na korporátní sféru. A tak levice se středem a pravicí, jako jeden muž, ohnuli hřbet před pleticháři z Evropské unie.

Jedinou možností by bylo následovat islandskou cestu. Poslat za mříže viníky a dosadit pevné politiky, kteří si vynutí odepsání nelegitimních dluhů. To jsou třeba ty, které Spolková republika poskytla Řecku proto, aby dostal zaplaceno Německý zbrojní průmysl, dodávající krachujícímu Řecku nové zbraně.

Zrovna tak by neměly dostat zaplaceno žádné rizikové fondy či banky, které nakupovaly těžce pod cenou řecké dluhopisy s jistotou, že se jim díky tlaku na evropské politiky podaří je výhodně prodat. A skutečně. Místo aby Evropská centrální banka (ECB) nabídla výkup na volném trhu — který je jinak tak báječný, domlouvá se s fondy na výkupu dluhopisů za dvojnásobnou cenu, než je fondy nakoupily — fondy nakupují dluhopisy po pětadvaceti centech za dolar a ECB je od nich kupuje za padesát centů za dolar...

Tak končí peníze německých, francouzských a dalších evropských pracujících včetně solidárních Norů. Ne jako pomoc jejich kolegyním a kolegům v Řecku, ale jako obohacení multimilionářských kamarádů bankéřů z ECB.

Ovšem ECB jako součást evropského politického a ekonomického aparátu ba měla hrát vyšší roli při zajišťování základních lidských práv a ne jen konzervativně dohlížet na inflaci. Jako svým způsobem „věřitel poslední instance“, by se měla soustředit ve svých aktivitách více na proaktivní opatření, která zajistí práci a stabilitu v ohrožených regionech — jak o tom ve svém materiálu píše Centre of Concern a Social Watch.

Nápravná opatření jsou drakonická a každý trochu logicky uvažující člověk musí pochopit, že nikam nepovedou — pokud nemáme na mysli peklo. „Státy EU si takto jen kupují čas,“ říká ekonom  Hans-Werner Sinn z univerzity v Mnichově. A dodává: „Lidé pracují, aby si zajistili nějaký životní standard. Kdo chce získávat peníze tím, že hazarduje — jako bankéři, musí přijmout i negativní stránku hazardu.“

Bylo by nepochybně fajn, kdyby řečtí doktoři, právníci i daňoví poradci a především řečtí bankéři, průmyslníci a rejdaři konečně začali platit daně, ale je jasné, že tíha bude ležet zase na bedrech normálních zaměstnanců. Ti mají daně již ve svých výplatních listinách i ve svém „chlebu vezdejším“ a nemohou je zašantročit přes „legální daňovou optimalizaci“ někam do daňových rájů. To samé platí o malých a středních podnikatelích, kteří jediní mohou být páteří nové ekonomického rozvoje a stability.

A tady se dostáváme k problému, který bych nazval dočasné šílenství české levice. Jde o to, jak se v současné době několik středo-levých intelektuálů snaží přesvědčit veřejnost, že je třeba podepsat tzv. pakt stability a koordinace.

Paradoxní na tom je, že tento implicitně neoliberální dokument odmítá podepsat pravicový premiér. Dělá to buď proto, aby přinutil levici a proevropskou pravici ho „dohnat“ k podpisu, nebo prostě jen proto, že je to z EU a jako takové principiálně špatné. Oni ti pravičáci jsou takoví emocionální...

Pro levici je zase všechno co přijde z EU jako zlaté tele. Prostě podepsat a jedem. Všichni sice uznávají, že většina ustanovení je už v jiných dokumentech, někteří si dokonce vzpomenou na Pakt stability a růstu, který pod tlakem neukázněných Němců a Francouzů byl obrušován až do bezzubé podoby.

Vladimír Špidla ve svém článku pro Deník Referendum uvedl, že podepsat pakt je nutné, abychom se mohli podílet na příštích diskusích o jeho realizaci. To by znělo rozumně, kdybychom již nepodepsali podobné nesmysly, na které stejně nemáme žádný vliv. Tak jako to bylo s Paktem Euro plus, který zásadním způsobem omezuje práva pracujících a v honbě za konkurenceschopností má omezovat příjmy těch, kteří už mají tak jako tak hluboko do kapsy.

Smetení Evropské ústavy díky aktivistům a odborářům vedlo k vytvoření o něco málo lepší Lisabonské smlouvy. Kdyby se tehdy podařilo ji ještě dvakrát poslat kam patří, možná by vznikl smysluplný dokument. Strašení rozpadem EU je nesmyslné, protože rozpad tak obrovské zóny volného obchodu si nikdo z mocných nepřeje...

Špidla také správně uvádí, že fiskální stabilita je přece zájmem každého státu. Ovšem proč na to politici napříč spektrem nemysleli v letech růstu a otloukají nám to o hlavu teď? Mohli jsme mít o pár kilometrů předražených dálnic a o tisíce rad od přeplacených poradců méně a mít vyrovnaný rozpočet. Papír připravený v Radě EU státníky, kteří se na tom celém podíleli, to určitě nevyřeší.

Podpora obou paktů — tedy stability i euro plus je ostudou politiky ČSSD. Staví se tím proti odborům i obyčejným zaměstnancům a to pod rouškou evropanství.

To, co však potřebuje Evropská unie nyní, je razantní odpor proti neoliberálním praktikám a totální destrukci solidarity — která vyvrcholila finanční okupací Řecka. A tak zatím co část české intelektuální levice holduje nesmyslům přicházejícím z Rady Evropy, řecký stát se hroutí. Protože není ani na ochranu kulturního bohatství, jsou vykrádána muzea — z olympijského muzea po ozbrojené loupeži 17.2. zmizelo šedesát objektů, některé staré až tři tisíce let. V lednu byla vykradena i Athénská národní galerie, z níž zmizelo několik obrazů včetně vzácných picassovských maleb. Kde skončí není pochyb. V rukou bezskrupulózních zbohatlíků, kteří si mohou díky svým anonymním účtům v daňových rájích zajistit prostřednictvím organizovaného zločinu, cokoli se jim zachce.

Chceme-li udržet solidární, mírovou a prosperující Evropskou unii, je třeba zamezit jejím sebedestruktivním tendencím, které do ní vnáší nekontrolovatelná moc nadnárodního kapitálu. Spíše než pakty omezující demokracii a svobodné rozhodování občanů, jak to chce neoliberální pravice podporovaná etatistickou levicí, je třeba budovat politiku občanské participace a sebeurčení.

K tomu nezbytně patří regulace finančního kapitálu, jehož neomezené toky však podporuje neoliberální lisabonská smlouva. Byl jsem proti jejímu přijetí, ale přátelé mě přesvědčovali, že to dobré převažuje a to špatné se změní. Inu byli jsme při tom a je hůř než před tím.

Nezbytným opatřením je proto zásadní regulace a kontrola kapitálových toků, zpřísnění bankovních pravidel z Basilejských dohod a omezení mezinárodních daňových a finančních úniků do daňových rájů (jen z ČR takto zmizí minimálně 120 miliard nezdaněných korun ročně) a zřízení institutu státního bankrotu. Ale tady politici narážejí na obrovskou moc kapitálu. Pokud půjdou cestou zbídačování, narazí jen na odpor občanů, na který mají státní či privátní represivní a diskreditační aparát.

Rozpad Evropské unie nehrozí kvůli pár chybějícím podpisům na nesmyslných listinách. Ale bude hrozit, jestliže se Unie stane sociálním a antidemokratickým nebezpečím občanů. Česká levice chce zatím pořád vyjednávat a diskutovat. Už ovšem není moc s kým a o čem. Je čas jednat.

    Diskuse
    March 2, 2012 v 12.14
    "Česká levice chce zatím pořád vyjednávat a diskutovat. Už ovšem není moc s kým a o čem. Je čas jednat. "
    Co víc dodat? Snad jen to, že neoliberálům už musí levice být k smíchu. Občas předvede náznak menšího odporu, který ovšem rychle odezní. Pejsci poňafávají, ale karavna táhne dál. Co je k smíchu neoliberálům, je pak k pláči příznivcům levice. Ti, nemohouce přehlednout současný katastrofický stav, očekávali od jimi volených stran mobilizaci s jasně daným řešením. Už se nedivím, že u nás jsou lidé politicky pasivní. Kdo jim nabízí východisko z krize, řešení problému? Kdo z levice by pro ně byl garantem, že za jejich zájmy bude bojovat? Vnitřní očistné procesy ve stranách neexistují, kvantum lidí je tam jen kvůli napakování. Počet kmotrů vlevo, či vpravo je asi tak stejný. Dokud nebudou mít levicové strany zavedené takové mechanismy, aby možnost nakrást si v politice byla jen vzácná vyjímka, pak nemá cenu ani volit. Jenže kmotři si sami rybník nevypustí, takže s nějakými změnami nepočítejme. To je jeden aspekt. Druhý je ten, že by levicové strany měly veřejně deklarovat, jak si představují levicovou politiku. Bez rozpaků se pak rozloučit s politiky, kteří, ač umí velkohubě oslňovat, se této politiky nedrží. Ať si jdou neoliberální politiku dělat do pravicových stran, pro levici je jejich politikaření medvědí službou. Pokud by se cítili tito pánové ukřivděni, nabídl bych jim rehabilitaci po posezení na detektoru lži. Takové kádrování by se mi v politice líbilo.
    PL
    March 2, 2012 v 16.04
    Děkuji za smysluplný článek s argumenty.

    Pozn: Je zajímavé, jak přání předurčují uvažování - příkladně ono "dobré převažuje a to špatné se změní". Samo se to změní, automaticky. Přitom jsme roky svědky, jak se z českých zákonů pokoutně vyškrtává to co se regulovaným nehodí a to špatné v zákonech naopak zůstává (že to občas náhodou lobby neprojde na tom nic moc nemění). Kritici průběhu privatizace podle Klause zdůrazňovali, že vše proběhlo velmi rychle a kvůli mezerovité a nedostatečné legislativě mnoho majetku bylo rozpuštěno a vypuštěno... Zajímalo by mě, v čem jsou dnešní návrhy evropských paktů líp nedostatečné než naše dřívější málo dostatečná legislativa?
    March 2, 2012 v 17.02
    Asi nejhorší
    na tu a tam používaném argumentu, že musíme podepsat byť i špatnou smlouvu, abychom neohrozili existenci samotné sjednocené Evropy, je to, že prozrazuje faktickou bezmoc ve vztahu k evropskému projektu. Kdyby se ti, kdo ten argument používají, cítili být opravdu spolutvůrci Evropy, tak by odmítnutí této podoby smlouvy chápali jako legitimní projev toho, kdo chce nabídnout alternativu, jako to, co otevírá cestu k vlastnímu příspěvku. Jestliže to ale kladou tak, že "Evropa = (tato) smlouva", znamená to, že Evropu vůbec ve svých rukou nedrží a tak už jim zbývá jen přizpůsobit se, aby "byli při tom". Ve skutečnosti právě to je dokladem, že "při tom" dávno nejsou. Je to zase jednou únos Europé...
    LV
    Od počátku 90. let mi vadí, že posloucháme stále ekonomické argumenty sjednocující se Evropy. Ano, rovněž to považuju za jeden z dluhů ČSSD... EU v současné podobě je jen velmi málo sociálně a politicky transformované EHS, původně "unie uhlí a oceli". Pokud zůstane jen u toho, že mají peníze (či zboží a suroviny) téci volně mezi státy, podle zájmů nejužší vrstvy obyvatel Evropy, bude to i nadále vypadat podle toho. Dnešní obraz je dostatečně výmluvný. Pane Tožičko, děkuji za článek.
    VK
    March 2, 2012 v 23.09
    Na druhé straně
    Zahraji si na ďáblova advokáta. Jaká je alternativa? Nalít do Řecka další peníze - budou kupovat za německé peníze čínské výrobky. Což mimochodem psal i Miloš Pick.

    Bezprostřední problém je, že dál se zadlužovat nelze, dluhy jsou příliš vysoké, ale bez dluhů to taky nejde. Problém v pozadí se jmenuje klesající ziskovost v reálné ekonomice. Takže co dál, vážení přátelé?
    PL
    March 3, 2012 v 0.50
    Vážený příteli Vojtěchu Klusáčku,
    z vaší reakce soudím, že ještě nejste zpraven o řešení pro planetu, je to trošičku škoda, ale nezoufejte, řešení už máte na dosah zde: http://www.youtube.com/watch?v=6Joi82a4efk&feature=player_embedded (nejlépe od času 1:25sec)
    Ano, zadlužování také není řešení, má-li současnou podobu. Asi je třeba začít hledat cestu ke změně samotných předpokladů té situace. ECB teď "pomůže" zadluženým státům tak, že tiskne eura, která "půjčí" komerčním bankám. Ty pak budou např. nakupovat státní dluhopisy. Takže politická sféra, která ve skutečnosti vygenerovala ty peníze, se zadluží u ekonomické, resp. finanční sféry a za pár let se zase bude říkat, jak jsou ty státy zadlužené, že prý neumí hospodařit. Tahle absurdita je podle mě to, co se musí změnit především. Včetně té lži, že je nějaký trh, který něco určuje nezávisle na státu, a stát to pak musí respektovat jako projev svobodné ekonomiky, která má své "objektivní zákonitosti". Státy nejsou zadlužené proto, že jsou rozhazovačné (což jistě také jsou, ale kdo není), ale proto, že nemají kontrolu nad penězi, v nichž má být co do hodnoty reprezentována suma ekonomických vztahů, jimž ty státy poskytují rámec. Samotná tato reprezentace je výsostné politikum, státy ale dobrovolně přenáší tuto moc na někoho jiného, kdo však nemá žádnou politickou zodpovědnost a tím ani legitimitu.
    March 4, 2012 v 1.14
    perfektní text, děkuji! Jen trocha optimismu: Předseda Evropského parlamentu socialista Martin Schulz v úterý v řeckém parlamentu jasně odmítl linii diktátu krizového řízení Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho. Čisté úspory a škrty hrozí "zaškrcením ekonomického růstu v mnoha evropských zemích“. Nezbytně nutné jsou růstové iniciativy s cílem umožnit hospodářský růst a vytvářet pracovní místa, posílit poptávku. Teprve tak můžeme znovu splácet ty hory dluhů. zdroj: spd.de A dále, celý ten pakt bude předělán už v Bundestagu, jelikož merkle potřebuje 2/3 a SPD jasně říká, že: Šéf sociálně-demokratické frakce Frank-Walter Steinmeier (SPD) Merkelové prostřednictvím deníku Süddeutsche Zeitung vzkázal, že si jeho strana "nedokáže představit, že by smlouva o rozpočtové odpovědnosti prošla, aniž by ji zároveň nedoprovázela opatření na podporu hospodářského růstu".