Grécka demokracia kapituluje, začína sa okupácia
Ivan LesayTo, co se minulý týden odehrálo v Řecku, nemá v moderních dějinách obdoby. Média o podpisu smlouvy na druhý záchranný úvěr a o vyhlášení euroskupiny informovala jen jako o další etapě boje proti krizi v eurozóně. Jde ale o mnohem vážnější událost.
To, čo sa minulý týždeň udialo v Grécku, nemá v najnovších dejinách obdobu. Médiá o podpise zmluvy na druhý záchranný úver a o vyhlásení euroskupiny informovali iba ako o ďalšej etape boja proti kríze v eurozóne. V skutočnosti ale pravdepodobne ide o čosi omnoho omnoho väčšie.
Pre lepšie pochopenie si skúsme predstaviť nasledujúcu situáciu. Zlé nastavenie eurozóny, hospodárska kríza a nekompetentné politické elity dostanú našu krajinu do kritickej finančnej situácie. Budeme mať na výber. Možnosť prvá — vypovedanie dlhov, prípadne odchod z menovej únie. Dôsledky takéhoto výberu sa nedajú presne predpovedať. Boli by však takmer určite katastrofálne a neviem o politikovi, ktorý by sa na takéto rozhodnutie dobrovoľne podujal.
Možnosť druhá — „pomoc“ zo zahraničia. Podmienkou tejto pomoci však je, že sa vzdáme možnosti robiť zásadné rozhodnutia o rozpočte a necháme si ich nadiktovať autoritou zo zahraničia. Naozajstná Sofiina voľba.
To, co se děje s Řeckem je šílené, a pokud se to nezmění (přičemž já myslím, že změní), lidé tam na to krutě doplatí. Važme ale slova. Pokud by Řecko vyhlásilo neschopnost splácet dluhy a nemělo dost síl vyvolat arbitráž, pomáhal by s jejich restrukturalizací opět MMF. Režim dohledu by potom byl ještě přísnější (což je přesně to, co chtěl pro Řecko slovenský Richard Sulík či naši neoliberální ekonomové).
A mimochodem, autor v textu opomněl zmínit, že trojka vyjednala pro Řecko zároveň snížení dluhu o 100 miliard eur u soukromých věřitelů. Ten, kdo chce jen ždímat, se podle mne takto nechová.