Na okraj bruselského výprasku
Jiří HavelDopis Jana Zahradila řadě evropských poslanců, ve kterém píše, že skutečným záměrem české vlády není účast na mítincích Eurozóny, ale vyjednání trvalé výjimky na nepřijetí eura a možnost uskutečnění referenda k této otázce, ukazuje skutečný postoj české vlády.
Je nepsaná zásada, že za hranicemi máme nějak decentně být víc Češi než straníci. Domácí spory by měly ustoupit zájmu země a měli bychom táhnout za jeden provaz. Když mi poslal polský kolega Jacek Saryusz-Wolski z největší frakce Evropského parlamentu prosbu, abych se podepsal pod jeho výzvu, neváhal jsem. Jacek požadoval, aby se i ostatní země Eurozóny mohly účastnit schůzek zemí se společnou měnou. To, co požadovala Tuskova polská vláda, to, co chtěl veřejně český premiér Nečas.
Jaké však bylo mé překvapení, když jsem ve své poště nalezl dopis Jana Zahradila určený všem poslancům, které Wolski obeslal. V odmítavém dopise kolega Zahradil otevřeně píše, že skutečným záměrem české vlády není nějaká účast na mítincích Eurozóny, ale vyjednání trvalé výjimky na nepřijetí eura a možnost uskutečnění referenda k této otázce. Protože Zahradilův mail byl určen širokému okruhu respondentů, není divu, že dnes dopis koluje mezi úředníky Rady i Komise a způsobuje oprávněné rozhořčení.
Mail dokládá, že Petr Nečas svým požadavkem účasti na eurosummitech pětadvacet evropských premiérů jen tahal za fusekli. Že přijel do Bruselu už s úmyslem ostatní podtrhnout. Ta hloupá evropská fiskální smlouva klade na nečleny minimální závazky, jde hlavně o symboliku postavení se do jedné protikrizové řady. O uklidnění investorů. Nečasova vzpoura je v evropském kontextu směšná. Ale oni si unfair úder budou pamatovat.
Jeden kolega tvrdí, že toto chování premiéra by už bylo natolik hloupé, že přece jen musí mít nějakou hlubší racionalitu. Je toho názoru, že premiérovu okolí došlo, že v čerpání evropských peněz ztratí země částky v rozměru stovek miliard. A vláda nevěří ve svůj úspěch při vyjednávání o novém sedmiletém rámci finanční pomoci. Nečas tedy chce svou nekompetentnost zastřít vyvoláním zásadního sporu s Evropou. Referendum o setrvání v Unii by mohlo oživit vadnoucí popularitu ODS a dát křídla politického comebacku Václava Klause.
Že by někdo až tak riskoval osud země? Možná vycházíme z mylného předpokladu, že jim o ten osud jde.
Kdybych se modlil, tak bych se pomodlil za to, aby to byl poslední jeho pokus.
S blížícím se jarem se ptám: neměl by ten nečas už skončit?
2) pokud premier Nečas taktizuje a bojuje o čas je to pochopitelné při situaci v ODS - bezhlavě vnucovat rozhodnutí může znamemenat i rozhodnout se blbě. Ve věci záškodnického trvalého opt outu z eura je zatím takticky úspěšný a nechává si otevřené dveře.
3) tristní je neujasněnost toho jakou budoucnost evropské intergace chceme v českém zájmu - hlubší integraca i v oblasti hospodářské poltiky znamená i intergaci (koordinaci nikoliv centralizaci) některých fiskálních kompetencí - jde o to jakých. Hesla o fiskálním imperialismu EU jsou lichá.
4) dryáčnický populismus žonglující s pojem národní suverenita je sice jen špatná privnicáln slepota, ale neméně nedomyšlené je říkat že se musí zvednout stavidla tištění europeněz v zájmu boomu veřejných investic v EU.
5) specielní problém je rozhodování o této otázce v referendu - obecně souhlas, ale nepřipravené referendum jen uškodí myšlence nepřímé demokracie, proto je třeba předřadit debatu o cílech integrace a o tom zda skutečně zmíněná "kompaktáta" znamenají vpád do ústavnosti a kompetencí národních parlamentů.
A jedním velkým dilema levice.
Co zmůže zelená sedma proti kulovému esu....pomyslel jsem si.
I váš příspěvek výše s pěti body je spíše obecně technickým popisem problému a možných postojů. Jaký je ale přesně váš postoj? Jaké názorové proudy jsou v této věci třeba v KSČM, kterou jistě dobře znáte?
jsou i uvnitř obou těchto proudů, a k tomu lze přičíst různé syndykalistické, zelené, antiglobalstické a jiné alternující ale často jen oponující proudy.
Už při přijímání ústavy EU a pak Lisabonské smlouvy se levice štěpila na tu, která ji brala jako nutné zlo a na tu která ji odmítala. Ve Francii se dokonce kvůli tomu štěpili socialisté - i dnes hollandovo křídlo je velmi kritické. V ČR ČSSD v podstatě akceptuje návrhy EU a v KSČM dominuje silná kritika - motivovaná ovšem různě (kritikou byrokracie a federalismu, obavami o suverenitu, slabostí sociální dimenze, odmítáním evropského "imperialismu" atp.). Otázka zda evropské transnacionální instituce jsou i levicovou odpovědí na globální kapitál a nebo zda mu spíše slouží prostě nemá jednoznačnou odpověď.
Je to velmi pestré, ale i rozporuplné a často se ani nevychází z hlubší znalosti příslušných textů a představou čím by měly být příslušné pasáže nahrazeny. Rozbíhavost názorů byla vidět i v diskusi nad paktem Euro plus i když tense nás jako nečlenů Euro Area netýkal přímo (viz např. polemika doc. Švihlíkové i na těchto stránkách). Cítím, že obdobná diskuse se bude opakovat i nad nad "fiskálními kompaktáty" - to tu naznačil některými svými názory už Lukáš Kraus.
Pestrost názorů sama o sobě nevadí, ovšem když vede k divergentnímu vývoji jak mezi státy tak i uvnitř levice a má často iracionální náboj, tak to myslím potvrzuje že hledání minimální věcné shody asi není dostatečné. Vícerychlostní integrace má možná zatím jen taktický rozměr, postupně se stává realitou - otázkou je zda to nepřekročí hranice evropské dezintegrace, což už by byl problém strategický.