Jednou za čas rozhodně neuškodí podívat se na jeden z nejoriginálnějších zábavných pořadů, Události ČT. Obzvlášť když člověk s televizí nepřichází do styku často, je možné v Událostech vychutnávat ledacos. Třeba výkony moderátorů, schopných s vážnou tváří referovat o vyložených absurditách. Stejně jako ilustrativní scénky reportérů z terénu invenčně převzaté z „pokrokovější“ planety NOVA. Včera to byla například scénka v souvislosti se zprávou o vadných prsních implantátech. Aby bylo jasné, že říká-li reportérka „prsa“, myslí tím skutečně prsa, a ta proto musejí být v rámci finální řeči před její tvář  vystrčena do zorného pole kamery. Jenom bych pro příště doporučoval na ta ňadra umístit lístek s nápisem „prsa“. Aby se přece jen ještě nenašel nějaký divák, co nepochopil, že se skutečně hovoří o prsou.

Kromě zaměstnanců ČT jsou ovšem výraznými komickými typy také předměty jejich reportáží. Hrdinou včerejšího dne pak byl nikoli poprvé premiér České republiky, Petr Nečas. V dobré náladě novinářům oznámil, že se ČR nakonec přece jen rozhodla půjčit Mezinárodnímu měnovému fondu k záchraně eurozóny nějaké ty desítky miliard. Je jich sice nakonec o téměř dvě třetiny méně, ale to nevadí. Jde prý jen o gesto, že je toho Česká republika schopna a že tím o sobě cosi dobrého vypovídá. A tady to nabralo na obrátkách.

Pan premiér má totiž mnoho poradců. Na rozdíl od většiny flákačské společnosti dřou jako koně a berou zasloužené statisícové prémie. A proto jsme včera mohli rozzářeného Nečase vidět, jak hovoří o Evropské unii jako o stádu dobytka, v rámci něhož patří naše republika ke „zdravým kusům“, zatímco některé jiné země (všichni víme které, že?) ke „kusům nemocným“.

Metafora je to šťavnatá, nesčetnými významy přímo naducaná a u nás doma byla spolu s přesvědčivou energičností pana premiéra oceněna spontánním výbuchem smíchu. Možná šlo dokonce o katarzi, protože nám bylo dáno konečně poznat, jak si na tom EU skutečně stojí.

Není mi zcela jasné, ve kterém vesmíru, kultuře či jazykovém prostředí je představa stáda obrazem uklidňujícím. V tom českém je ale dnes spjata spíš s obrazem bezmyšlenkovitosti, tuposti, ba zdivočelosti. Stádo přece dupe, plaší se, netečně postává a přežvykuje nebo, považte(!), rozrývá svými rypáky golfová hřiště. Se stádem jako pozitivním obrazem, obrazem racionality či idyličnosti se spíš nesetkáme. Tedy vyjma oblastí malebných záběrů alpského podhůří v reklamě na fialovou Milku nebo v představivosti a poetických schopnostech českého premiéra a jeho poradců, o něž se s námi včera tak spontánně podělil.

A co se týče otázky zdraví jednotlivých kusů dobytka shromážděných do stáda s názvem Evropská unie, je to dost vošajslich. Je jasné, že nemocné kusy brzy čeká nucený výsek. Logika chovu jatečního dobytka ovšem chtě nechtě podsouvá, že ani kusy zdravé nejsou na světě jen tak zbůhdarma, jak si ta tupá hovada nejspíš myslí. Na každé prase voda se vaří a jateční linky by neměly zůstat nevytížené. Poptávka po masových produktech na globálních trzích je totiž značná. Až tedy budou poraženy slabší kusy, bude se zapotřebí poohlédnout po jiných. Jak říká náš pan premiér, „zdravých“.

Je už to na světě tak zařízeno, že hovado „zdraví“ před řezníkem nezachrání. Snad jen v surrealistickém vesmíru Petra Nečase. Je však možné, že Pan premiér svou šťavnatou metaforou sdělil poddanému lidu víc, nežli chtěl. Aspoň víme, na co se ještě můžeme těšit.