V těchto dnech vyšly ve známost odměny a platy nejvyšších úředníků všech ministerstev a všude jejich šéfové, kteří jim tyto odměny připisují, argumentují tím, že si je jejich podřízení zaslouží, protože přece nadstandardně pracují a navíc velmi kvalitně. Vynechám premiéra Petra Nečase, který se velmi hněvá, že informaci o příjmech jeho poradkyně někdo odcizil z úřadu vlády, aniž bere v potaz, že úřady jsou podle verdiktu Nejvyššího správného soudu povinny zveřejňovat tyto příjmy, neboť to nejsou soukromé firmy a jsou placeny z veřejných peněz. Otázka tedy zní, proč to úřad nedělal a teď chce honit člověka, který vlastně učinil to, co měl dělat úřad sám.

Zastavím se však u ministra Jaromíra Drábka a jeho náměstků. I tam byly zveřejněny statisícové odměny za mimořádně odvedenou práci.

Jak ta dobře odvedená práce vypadá? V televizi se objevily matky samoživitelky s dětmi, které žijí v azylových domech a díky změnám, které přinesly „reformy“ nedostaly v lednu dávky, ze kterých žijí ony i jejich děti, protože došlo k přesunu kompetencí z obcí na úřady práce, které to nestihly. Matky tak neměly na jídlo, které se jim snažily alespoň částečně přinášet pracovnice azylových domů. V těžké situaci pomohli obětaví lidé, kteří přinesli svoje dary, protože chtěli pomoct. Pokud vím, žádný z oněch dobře placených lidí na úřadech mezi nimi nebyl. Úřad práce teď urychlí předání dávek.

O kolika dalších případech nevíme, protože nebyly v médiích se můžeme jenom domýšlet. Další článek informoval o mizerných a stále klesajících platech pracovníků v ústavech sociální péče, kterých ubývá, ačkoli jsou kvalifikovaní a snaží se práci hledat jinde, pokud ji vůbec najdou. Občas je někteří ředitelé propouštějí, protože kvalifikovaný člověk stojí víc než nekvalifikovaný. Přijímají se tak často nezaměstnaní, kteří s těžkou prací v péči o lidi s postižením nemají zkušenosti a často k nim nemají ani vztah. Je to přece levnější. O neziskových organizacích, kde se pracuje za hubičku a které už často nedostávají příspěvky ani nemluvě. Práce nepostradatelná pro dobrou společnost a pro lidi oslabené, se nectí a nehonoruje našimi zastupiteli vůbec.

Všechno se tak pomalu sesouvá. Jistě, když ušetřili na těch dole, mohou si ti nahoře zvednout odměny, to má svou logiku a děje se to tak téměř všude. Až budou ze všech bezdomovci, stoupnou vyvoleným platy ještě víc.

Tajemství, o které usilují naši mocní ohledně zveřejňování informací o svých příjmech z obecně vybraných daní, je tak zcela logické. Vysvětlují nám, že jsme závistiví a kvůli této naší nepěkné vlastnosti, která nepřeje pracovitým, je třeba se před námi skrývat se svým úspěchem.

Nikdy jsem necítila k nikomu nenávist, ani závist. Pokud něco cítím, tak lítost nad těmi, kdo se natolik odpoutali od reality těch dole a stali se parazity systému, aniž si to chtějí připustit. Právě ti dole nesou na svých bedrech veškerou zátěž dnešní doby, pracují v náročných povoláních a pomáhají druhým, kteří jsou ještě potřebnější než my zdraví. Pracují ve dne a často i v noci, práce je náročná fyzicky i psychicky. Místo poděkování sklízejí pouze aroganci.

Ti, kteří si přisvojují tak velký koláč ze společných peněz, se ani nezačervenají.

Nebylo by ani divu, kdyby lidé občas nepocítili něco jako wolkerovskou nenávist chudého. Ta je cíleně připravována nespravedlností, která bije do očí. Slušní ji necítí, protože nenávist likviduje především ty, kdo ji prožívají. Nespravedlnost je však pociťována v celé společnosti.

Až bude přivádět lidi ve větším a větším počtu do ulic, nemohou se ti nahoře divit.

Vždyť na tom promyšleně a cíleně pracují.