V těchto dnech vyšly ve známost odměny a platy nejvyšších úředníků všech ministerstev a všude jejich šéfové, kteří jim tyto odměny připisují, argumentují tím, že si je jejich podřízení zaslouží, protože přece nadstandardně pracují a navíc velmi kvalitně. Vynechám premiéra Petra Nečase, který se velmi hněvá, že informaci o příjmech jeho poradkyně někdo odcizil z úřadu vlády, aniž bere v potaz, že úřady jsou podle verdiktu Nejvyššího správného soudu povinny zveřejňovat tyto příjmy, neboť to nejsou soukromé firmy a jsou placeny z veřejných peněz. Otázka tedy zní, proč to úřad nedělal a teď chce honit člověka, který vlastně učinil to, co měl dělat úřad sám.

Zastavím se však u ministra Jaromíra Drábka a jeho náměstků. I tam byly zveřejněny statisícové odměny za mimořádně odvedenou práci.

Jak ta dobře odvedená práce vypadá? V televizi se objevily matky samoživitelky s dětmi, které žijí v azylových domech a díky změnám, které přinesly „reformy“ nedostaly v lednu dávky, ze kterých žijí ony i jejich děti, protože došlo k přesunu kompetencí z obcí na úřady práce, které to nestihly. Matky tak neměly na jídlo, které se jim snažily alespoň částečně přinášet pracovnice azylových domů. V těžké situaci pomohli obětaví lidé, kteří přinesli svoje dary, protože chtěli pomoct. Pokud vím, žádný z oněch dobře placených lidí na úřadech mezi nimi nebyl. Úřad práce teď urychlí předání dávek.