ČR je jen člun ve vleku eurozóny
Jiří PeheZtráty plynoucí z krachu EU by byly tak obrovské, že národní ekonomiky si je prostě nemohou dovolit. Je proto pravděpodobnější, že se členské země eurozóny nakonec dohodnou na řešeních, které půjdou ke skutečnému jádru problému.
Nejpodivuhodnější na mnohých českých komentářích i politických vyjádřeních k výsledku summitu Evropské unie, který jednal o záchraně eura, je skutečnost, že situaci hodnotí tak, jako by Česká republika byla nezávislá na eurozóně, a měla tudíž bůhvíjak velký manévrovací prostor v otázce, zda se přidá k mezivládní dohodě členů eurozóny.
Což o to, Česká republika sice členem eurozóny formálně není, jenže země, z níž 80 procent exportů směřuje právě do zemí eurozóny, a jejíž největší banky jsou v rukou matek v zemích eurozóny (a kterou by zhroucení eurozóny tudíž položilo ekonomicky na lopatky), de facto členem eurozóny je.
Premiér Nečas sice z politických důvodů předstírá, že jeho země má svobodu volby, a že se prý rozhodne až po poradách s politickými stranami doma, jenže to vůbec nic nemění na skutečnosti, že i kdyby se Česká republika nakonec oficiálně k rodící se nové smlouvě nepřipojila, bude se její ekonomika stejně chovat tak, jako by země v eurozóně byla!
Případné odmítnutí smlouvy bude mít jen jeden důsledek: naše země bude sdílet osudy eurozóny, ale politicky nebude mít na nic vliv. Je proto svým způsobem pozoruhodné, když i někteří jinak proevropští komentátoři píší, že by se prý měla eurozóna vypořádat se svými problémy sama a neměla by do svých problémů zatahovat zbytek Unie, čímž prý jen destabilizuje celou EU.
Ve skutečnosti nemůže eurozóna zbytek EU nikam zatahovat, protože „nezávislost“ zemí, které v eurozóně nejsou, je asi taková, jako je nezávislost člunu, který za sebou vleče mateřská loď.
Ti, kdo jsou na člunu, mají dvě možnosti. Buď se nechat dál vláčet a přitom předstírat, že sami rozhodují o směru plavby, anebo vyšplhat na loď, a mít tak jakousi šanci přeci jenom mluvit do toho, zda má loď plout tam či onam, například zda se má a může ještě vyhnout ledovci, k němuž v této chvílí, jako Titanik, zdá se, míří.
Chci evropskou federaci. Odmítám evropskou rozpočtovou odpovědnost, dluhové otrokářství a bankovní protektoráty. Žádám evropskou sociální odpovědnost, vzájemnou pomoc a demokracii. Kde je v Evropě politická síla, která by mě reprezentovala?
Petr Nečas, odmítající zapojit se do celoevropské demolice sociálního státu, jakou sám vede na svém domácím pískovišti, je k smíchu. Bohuslav Sobotka, horující pro účast na evropském asociálním tažení a pro půjčku peněz, které nemáme, Mezinárodnímu měnovému fondu, nechvalně známé zločinecké organizaci zodpovědné za zbídačení celých států a katastrofální hladomory, je k pláči.
Proč za sebe necháváme mluvit pořád jen lidi, kteří pokud nejsou ani hloupí ani neschopní, jsou zlí?
Je nejvyšší čas sjednotit Evropu zdola.
Proletáři všech zemí, spojte se!
Otázkou ale zůstává, jakou TAKTIKU zvolit. Jak znám názory B. Sobotky, rozhodně bych neřekl, že si neuvědomuje paradoxnost situace, jak jste o ní hovořil. Jenže my opravdu v současné chvíli musíme hlavně zůstat v klubu, abychom i propříště "byli u toho".
Sociální Evropu (znovu)vybudujeme jen tak, že evropská levice přijde s propracovaným alternativním programem, vyhraje s ním eurovolby a začne jej pak realizovat. Psal jsem o tom před půl rokem - http://www.blisty.cz/art/59795.html
Předstírat spojenectví s těmi na můstku, tvářit se, že seká na nudličky piráty ve člunu v zájmu těch z lodi, to by pro Errola Flynna mohl být docela dobrý první krok. Jenže Evropa není tak docela plachetnice s čluny ve vleku, a Bohuslav Sobotka rozhodně není Errol Flynn.
Především nerozseká na kousky Nečase a Kalousky. Rozhodně ne sám, jedinou šancí je hromadná vzpoura cestujících. Jestli chce ČSSD takové vzpouře napomoci, hrát v ní významnou roli, nebo ji dokonce vést, musí organizovat cestující, a ne se kamarádíčkovat s piráty na můstku (omlouvám se za ten příměr Pirátské straně, zrovna Piráti jsou v Evropě na straně cestujících mnohem víc než politici tradičních levicových stran).
Za druhé Evropa drží přirozeně, geograficky po hromadě mnohem víc než nějaké loď vlekoucí čluny, na lumpy do Bruselu, Berlína či Paříže nemusí z Česka žádný Errol Flynn běhat po laně. Organizovat evropské sociální hnutí by mělo být daleko snazší než taková akrobacie. Levicové strany by měly usilovně pracovat na programu pro takové hnutí a hlasitě jej propagovat, důsledně hlásat sociální řešení krize, které ochrání chudé před bídou a platit nechá především bohaté. Ať se každému dostane podle jeho potřeb, aspoň těch základních, a na placení ať se každý podílí podle svých možností, jak říkáme my, komunisté (až na to že od předních politiků komunistických stran to taky moc často neslýchám). Zatím jsem si nevšiml, že by někdo s takovým sociálním protikrizovým plánem pro Evropu vůbec přišel. Nevšiml jsem si ani, že by evropské levicové strany dokázaly aspoň jednoznačně a rozhodně odmítnout plány asociální.
Za třetí Evropa není jen Sarkozy a Merkelová. Dokonce ani jen Rada Evropy, složená ze zástupců vlád jednotlivých států, nebo Evropská komise, složená z komisařů nominovaných těmi vládami a schvalovaných, tuším, samotnou Komisí. Evropská unie má Evropský parlament, jediný demokratický orgán, jehož členy přímo volí evropští občané. Taky jediný orgán Unie, do kterého lze vyhrát eurovolby. Vlády státu dělají všechno proto, aby Evropský parlament odstavily od rozhodování, už dlouho jsem o něm ani neslyšel, ale není to především chyba europoslanců? Respektive stran, které je do Evropy vyslaly, jak se zdá, často jen proto, aby jim zajistily vysoké platy a doma se jich zbavily? Evropský parlament není úplně k ničemu, přinejmenším zatím dokázal odrážet opakované pokusy Evropské komise zavést v Evropě softwarové patenty po vzoru USA; dokázal to s podporou zdola, s pomocí petic a demonstrací aktivistů, s pomocí ekonomických rozborů malých firem, dokazujících, že softwarové patenty jsou nástrojem nadnárodních oligopolů k vyloučení konkurence z trhu a evropské hospodářství by významně poškodily, a obávám se, že bez většího zájmu politických stran s výjimkou Pirátů. Proč naši levicoví politici neodmítnou posilování Evropské komise a nežádají větší moc pro Evropský parlament?
Proto potřebujeme posádku, ale - a to je demokracie - měli bychom na ni mít vliv. Takže v těch konkrétních věcech, o nichž mluvíte, se s vámi shoduji.
Posádka může vzejít i z řas cestujících, ale to se zatím neděje. Jak dopadly Indignados ve Španělsku? Co z nich vzešlo? Pravicová vláda, která bude dělat nejen totéž, co levicový "zrádce" Zapatero, ale bude to dělat ještě usilovněji a tvrději! Občané nevyřeší sami o sobě nic, bez politických stran to nepůjde.
Absolutně souhlasím s Lukášem Krausem.
A spíše nesouhlasím s Jiřím Pehem
Před časem se objevilo hnutí Newropeans http://www.newropeans.eu/index.php?lang=cs
což je pokus o novou pan-evropskou stranu nezávislou na národních strukturách, ale nezdá se, že by jakkoliv prorazili.
Evě Hájkové: úplně nový kontinent se nedal objevit ani před čtyřmi sty, ba ani před 520 lety. Zkuste se na ten Nový svět podívat z pohledu kolonizovaného.
Indignados se zformovali právě proto, že předem viděli, že volby Španělsku nepomohou, že budou volit jen mezi zlem a ještě větším zlem (a zvolí to větší, protože toho o maličko menšího už mají plné zuby), že ve stávajícím systému není nikdo a nic, kdo a co by je zastupovalo, že budou muset něco vymyslet a vybudovat sami. Že to ještě nevybudovali? To bude tím, že to není snadné, že mají před sebou dlouhou cestu. Zjevně nestačí nakrmit politiky olovem a nastolit diktaturu, ani nakrmit je zlatem a nastolit bankovní protektorát. Prvním krokem k nalezení cesty je vůle hledat a druhým vytrvalost nevzdat se, když ráj není vidět hned za rohem.
Jak už jsem psal dříve, řešit společenské problémy revolucí je jako uklízet byt dynamitem, ale někdy se nahromadí tolik svinstva, že už to opravdu jinak nejde.
Levicové strany po celé Evropě se buď nemají k výraznějším činům, ba ani slovům, anebo rovnou vesele kolaborují s kapitálem. V Řecku i Itálii všechny strany vespolek, vlevo, vpravo, všechno jedno, nápadně ochotně zanechaly vzájemných sporů o moc a všechnu ji předaly bankovním protektorům. Zapatero škrtal jako Kalousek, Blair dohnal a předehnal Thatcherovou.
Co dělá ČSSD? Občas pořádá zajímavé besedy, dokonce poskytuje prostory v Lidovém domě levicovým aktivistům, například ze Socialistické solidarity. Pozvala na programovou konferenci významné levicové a liberální (bez neo-) intelektuály, a něco podobného nejméně jednou zopakovala, na Jú tubě je hezké video se Zaorálkem, Kellerem a Bělohradským. Ale co s toho? Nakolik programové konference skutečně formují program strany? Radil se Bohuslav Sobotka o plánech na záchranu Eura s Janem Kellerem nebo Václavem Bělohradským, neřku-li s Ilonou Švihlíkovou či Martinem Fassmanem? Další jména vhodných poradců lze najít v článcích projektu Kritická ekonomie.
ČSSD se jeví jako doktro Jekyll a pan Hyde, a ještě se Jekyllem, jak se zdá, se stává už jen v noci za úplňku. Většinu času je Hydem: Hulinského pražským fiaskem, Onderkovým brněnským magistrátem, Ústeckým krajem Jakubce a Koudy... Předvádí vůbec někde, kde má reálnou moc, něco dobrého?
Od státní úrovně výše ČSSD prakticky žádnou moc nemá, ještě tak může v senátu zvěrstva, valící se z parlamentu, trochu brzdit. Kde ale má nějakou alternativu k těm zvěrstvům? Čeká snad, že ji dostane pod stromeček z ProAltu na vánoční programové besídce? A přijala by vůbec takový dárek, nebo by se jím jenom pochlubila v televizi, a pak jej odložila do komory?
Kde je aspoň alternativní plán pro Českou republiku, natož pro Evropu? Kde je kritika Evropy à la Merkozy? Kde je prosazování dosud platných standardních unijních procedur? Kde je podpora Evropského parlamentu? Kde je alternativní, demokratický (a sociální) návrh nové ústavy pro Evropu?
Na chování naší vládní reprezentace v Radě Evropy ČSSD vliv nemá, ale volat po podpoře Evropské ústavy s vedoucí úlohou ratingových agentur, to by opravdu nemusela.
A k té revoluci. Revoluce není dynamitem rozbití bytu, ale spíše stavba celého nového domu a poměrně rychlá devastace toho starého.