87 580/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Jan Černý

Profese:
mohla bys prosím tě uvést několik příkladů (z knihy K. Bennounnové) umírněných islamistů, které podporuje západní levice, resp. podporují západní elity? Abych tomu lépe rozuměl.
A díky za pěkný článek :)
tím, že jsi vyjmenoval řadu levicových liberálů, s nimiž ses ocitl na jedné lodi, ses nepřiřadil k „pražské kavárně“ alias pravdoláskařům alias havlovské inteligenci alias významné části městských liberálů alias voličům ODA – Unie svobody – Bursíkových Zelených – TOP 09 alias … Můžu jen opakovat to, co už jsem psal: to, že se s havlovskou inteligencí shodneme na postoji k uprchlíkům a na některých dalších kulturních tématech, ještě zdaleka neznamená, že jsme se stali součástí „pražské kavárny“ (kterýžto pojem používám jako citaci, sám se mu důsledně vyhýbám). Postoj k uprchlíkům není articulus stantis et cadendis vyznání havlovské inteligence – tím je daleko spíše identifikace s polistopadovým režimem, tvorba jeho donedávna hegemonického diskursu a z konkrétních politik na prvním místě bipolární perspektiva v zahraniční politice: a v žádné této věci se s tímto segmentem společnosti, domnívám se, neshodneš.

Ano, v poslední době došlo k určitému pohybu, který v některých kulturních tématech sblížil levicové liberály a socialisty s pravicovými liberály, ale tím se z tebe nestal stoupenec havlovské inteligence. Těch dělících linií je totiž více, stejně jako témat, v nichž se naopak spojují lidé z různých sociálních a politických skupin.

Ale co mi připadne nejdůležitější: Největším motorem oné protestní politizace, jíž jsou protiuprchlická a podobná hnutí, je právě odpor k polistopadovému režimu a jeho elitám, k té havlovské asi na prvním místě. S touto fixací na havlovské elity a režimní diskurs asi souvisí i stejně tak bipolární perspektiva v zahraničně politickém uvažování, jen s opačnými znaménky – proto je v tomto prostředí uprchlická vlna často nahlížena jako „Američany vyprovokovaný způsob, jak rozvrátit Evropu“. Pokud tě ovšem jeden jediný, byť skutečně nešťastný termín „pražská kavárna“ vyprovokuje k takto emotivnímu útoku proti „lůze“, tak tomu nebezpečnému rozdělení společnosti, které je asi největším politickým problémem současnosti, nešťastně nahráváš. Nejde o to, že bychom se měli protiuprchlickým a podobným náladám podbízet, abychom nerozdělovali společnost – jde především o to neztratit schopnost racionální diskuse, k níž patří i jasné vymezení tématu diksuse: Ondřej Císař se v tom rozhovoru nesoustředí na uprchlickou problematiku a podobná kulturní témata, nýbrž na fakt rozdělení české společnosti, a tvrdí, že to rozdělení má původ v sociálně-ekonomické oblasti, přestože se projevuje dnes jakoby viditelněji v oblasti kulturní. S tímto Císařovým názorem lze třeba polemizovat, ale to právě znamená nenechat se unést jedním výrazem.
domnívám se (na rozdíl od Tomáše Tožičky a Petra Uhla), že ses nechal unést. Ondřej Císař užívá publicistický (a po mém soudu opravdu nešťastný a nevhodný, v tom s tebou souhlasím) termín "pražská kavárna" v jiném smyslu než Zeman, Okamura, Vandas a Bartoš. Publicismus "pražská kavárna" existoval dosti dlouho před tím, než se Zeman-prezident, Okamura, Vandas a Bartoš objevili v české politice a publicistice. Jeho primární význam nijak nesouvisí s postojem k uprchlíkům a k tomu, co velmi nepřesně nazýváme fašizací české společnosti, protože ten publicismus je starší než ona „fašizace“ a uprchlická vlna. Sám Ondřej Císař ostatně vzápětí ten publicismus překládá jako "kulturní elitu" - ta nepochybně existuje, a znovu, její existence a její diskursy nejsou primárně vázané na uprchlickou vlnu a věci s tím spojené. Já sám se tomu nešťastnému výrazu pražská kavárna, který může být velmi snadno chápán jako pejorativní označení, vyhýbám a píšu např. o "havlovské inteligenci", protože spíše než o kulturní elity obecně se jedná o kulturní inteligenci s jistým specifickým (ne)politickým postojem. A ty nejsi součástí toho segmentu společnosti, který se nešťastně označuje jako pražská kavárna, jenom proto, že máš stejný postoj k uprchlíkům a k menšinám, jako má havlovská inteligence. Za hlavní definiční znak havlovské inteligence bych považoval nadšený vztah k polistopadovému režimu a velký podíl na tvorbě jeho donedávna hegemonického diskursu – a v tomto nejdůležitějším punktu stojí levice, včetně levice liberální, v dosti ostré opozici proti havlovské inteligenci.

Ondřejem Císařem tedy nejsi nikam „sešikován“, jak píšeš. A ještě obecněji, Ondřej Císař nerozděluje společnost na nějakou lepší a horší část, ale prostě popisuje faktické rozdělení společnosti, které tu je, a které se naplno vyjevilo v první přímé prezidentské volbě. A snaží se právě poodstoupit od hodnocení, které je označeno např. ve slově „lůza“, který používáš, a najít nějaké sociologické vysvětlení pro ono rozdělení společnosti. Že si ale zároveň nemyslí, že se nějak vznáší nad společností, přestože jako sociolog se od ní snaží poodstoupit, to ti, chápu-li tvůj text dobře, nevadí. A součástí tohoto jeho postoje je i to, že otevřeně říká, že do „pražské kavárny“ nepatří – tím se ale přece nijak nestaví za islamofobní a protiuprchlické postoje a neomlouvá je, prostě jen říká, že nepatří k segmentu s určitým celkovým politickým-nepolitickým postojem. Svým spravedlivým hněvem nad určitými postoji Zemanových voličů, o kterých (o voličích) Císař v rozhovoru mluví, podle mě právě znesnadňuješ debatu o situaci české společnosti – namísto té debaty zde budeme mít jakési manifestační přihlášení k liberálním postojům a odpor k neliberální lůze: ano, to je legitimní politický postoj, ale má-li být silně zdůrazňovanou součástí diskuse o rozdělení společnosti – o tu diskuzi, domnívám se, Ondřeji Císařovi jde – , tak tu diskusi zabíjí a to rozdělení zase jen posiluje. V této diskusi by přece nemělo jít o to, abychom se ujišťovali, jak liberální či humanistické jsou naše postoje, ale mnohem více o to, abychom se snažili pochopit, kde se to rozdělení společnosti vzalo, popřípadě co se s ním dá dělat.

Snad bych ani nemusel na závěr dodávat, že ve skutečnosti jsou si tvé politické postoje a politické postoje Ondřeje Císaře asi velmi blízké, ale o to tu teď nejde…
Článek člena strany, který o sobě nejdříve řekne, že je ve většině kulturních otázek výrazně levicový a v socioekonomických otázkách umírněně levicový, a vzápětí položí neuvěřitelných deset otázek, proč by jako zelení, téměř všude levicoví, měli být i u nás levicoví, a ještě nechce příliš slyšet slovo neoliberalismus - takový článek moc pěkně ukazuje, proč jsou čeští Zelení tam, kde jsou... totiž v postkomunistickém zakletí.
se od vlastní demokratické tradice odtrhly už svým příklonem k polistopadové politice "jediné pravdy" (jednostranný pentagonismus, "nutné reformy") a masivní podporou neoliberalismu. Tento neoliberalismus také připravil půdu (sociální frustraci) pro pozvolna nastupující fašismus.