Zase jednou pražská kavárna
Ivan ŠtampachIvan Štampach kritizuje politologa Ondřeje Císaře za jeho ledabylost v zacházení s některými pojmy. Neměli bychom se vzdát práva na odsuzování skutečné mravní lůzy tím, že takový odsudek označíme za produkt kulturního elitářství.
Šéfredaktor Sociologického časopisu a docent v oboru sociologie na Fakultě sociálních věd UK Ondřej Císař se rozhodl pro angažované pojetí oboru. Ukázal, jak iluzorní je v humanitních oborech požadavek na bezhodnotové, popisné a srovnávací pojetí. Učinil to prostřednictvím razantní popularizace v rozhovoru pro Českou pozici. Překvapivě znovu vytáhl téma „pražské kavárny“…
Píše o Tomáši Halíkovi, že ztělesňuje „pražskou kavárnu“ v popisném slova smyslu, kulturní elitu, která tím, co říká, přehlíží zbytek. Jak jinak by mohl říct — a tak nějak to v jednom z rozhovorů před časem řekl —, že české země by na tom byly lépe, kdyby všichni volili jako my v Praze? A dodává již za sebe: To je absurdní!
V tomto rozhovoru Císař diagnostikuje neurčitý útvar zvaný „pražští intelektuálové“. Napíšou prý, že voliči jsou hlupáci, že tomu nerozumí a měli volit jako „my“ rozumní, „vzdělaní“ lidé v Praze, a pouze zapomněl sdělit, kdy a kde to napsali, a zda to napsali případně všichni pražští intelektuálové společně. Akademická čest má zůstat zachována, takže Halík to napsal „tak nějak“. Jak doopravdy, kdy a kde, s tím se pan kolega neobtěžuje.
Zdá se, že pro nemalý okruh diskutujících je Ondřej Císař „náš“, a proto se zkrácené a zjednodušené citace z něj rychlostí požáru šíří po Facebooku. Diskutující, kteří by s jiskrou v oku a rukou na srdci přísahali na svou levicovou orientaci, Císaře chválí. Na někoho však úkol kritického posouzení musel zbýt.
Nezbude, než připomenout, že „pražská kavárna“ je výraz, který používají xenofobní populisté typu Miloše Zemana a Tomia Okamury a fašisté typu Tomáše Vandase a Adama B. Bartoše pro nás zařazené jako vlastizrádci, havloidi, islamofilové, vítači, pseudohumanisté, takzvaní vědci a takzvaní umělci, buzny a rozvraceči tradiční rodiny. Jinými slovy pro občany zaměřené humanisticky a svobodomyslně. Případné univerzitní vzdělání, kterého se nám mohlo dostat, je pro nás přitěžující okolností, protože všelijakými kdovíjak získanými doktoráty se povyšujeme nad obyčejný lid.
Pražská kavárna souvisí s kulturou, případně „takzvanou kulturou“. Zařazení kultury jako disciplíny kavárenských povalečů mi připomíná slavný výrok reprezentanta fašistické lůzy Josepha Goebbelse: „Když slyším slovo ‚kultura‘, odjišťuji revolver.“
Chtěl bych poznamenat, že občas opravdu zavítáme do některé z tisíce pražských kaváren a opravdu tam (či jinde) probíráme politická témata a že skutečně asi při četných názorových rozdílech sdílíme několik základních přesvědčení. Platí však pro nás, že se většinou taky těžce živíme, že zdaleka nepatříme k nejlépe placeným vrstvám obyvatel a hlavně, že jsme, že jsme také lid. Kdybychom přehlíželi běžnou populaci, jak se nám připisuje, přehlíželi bychom koneckonců sami sebe.
Rád bych Ondřeji Císařovi sdělil, že když někdo napíše něco třeba o voličích Miloše Zemana, nepíše to pražská kavárna a nepíší to odtržené elity. Píše to autor takového textu na vlastní odpovědnost. Nemáme povinnou ideologii, jíž by odtržení elitáři konzumující v Praze kávu, jen vyjadřovali.
Lůza, od které se pražská kavárna opravdu distancuje (od níž se distancuji já osobně a se mnou mnozí, které znám a s nimiž jsem Ondřejem Císařem sešikován), to není „lid“ ani „populace“, natož „běžná“ populace. Příslušnost k ní není dána příjmovou hladinou, poměrem k výrobním prostředkům, ani stupněm a typem vzdělání. Není charakteristická tím, že by tvořila většinu populace, a koneckonců nikdo ji nespočetl.
Můžeme-li mluvit o lůze, máme na mysli neurčitý okruh lidí s určitými postoji. Zkušenost nepotvrzuje, že by názory byly dopředu dány příslušností k sociální vrstvě. Je docela možné, že takové postoje zaujmou lidé, které krutá logika trhu bez přívlastků zbaví práce a obydlí a rozbije rodinné vztahy. Je však pravděpodobné, že stejně smýšlejí lidé patřící k fikci „střední třídy“, kam každý řadí hlavně sám sebe a ostatní podle sympatií a antipatií. A že k lůze mohou patřit multimilionáři a miliardáři, je nepochybné.
Lůza je část populace napříč třídami, vrstvami, etniky, náboženstvími či ateismy, která nerespektuje práva (etnických, náboženských či sexuálních) menšin pod záminkou vlády většiny, pro kterou vše odlišné je nebezpečné a nepřijatelné. Je to část populace, která má jasno o presumpci viny těch, kteří mají tmavší vlasy nebo pleť, jsou bez práce a domova nebo prostě nevoní.
Pro lůzu trest není opatřením společnosti působit na odsouzené s respektem k jejich lidské důstojnosti, aby se snižovalo nebezpečí budoucího kriminálního chování a aby propuštění vedli soběstačný život: je pro ně prostě pomstou. Je to trest jako lynč. Lůza se shlíží v modelu společnosti monolitní a uzavřené. Sní si o drátech na hranicích. Pro „nemakačenky“ má připravené nucené práce nebo pracovní lágry. Romové jsou pro ni špinaví cigoši, kteří by nejlíp udělali, kdyby se vrátili do Indie, odkud přivandrovali. Platí pro ni principy „nic než národ“ a „Čechy Čechům“.
Dovolte nám, prosím, pane kolego Císaři, s těmito postoji nesouhlasit a od těch, kdo je zastávají, dokud je zastávají, se distancovat. A doufat aspoň u některých z nich v možnost změny k dobrému.
S takovouhle abychom měli strach, že nám budou vyčítat i citování Haška či Borovského. Ale vojna s hloupostí a zlobou beze zbraní nekončí.
Smyslem vašeho textu, pokud tomu rozumím, je vaše osobní kritika politologa Císaře. Nechcete si spolu zajít do kavárny? A tam si to spolu vysvětlit?
Opravdu považujete za vrchol svého textu kritiku lůzya kritku toho, o čem, jak se domníváte, tato lůza sní? Koho tím oslovíte? Co tím změníte? Promiňte, ale položil jste si někdy takové otázky?
Nebo je to snad objev, že lidé nízkého ducha prolínají všemi vrstvami? Viz závěrečné odstavce textu?
Ten, kdo si chce ponechat hloupé a primitivní předsudky ohledně pražské nebo vídeňské kavárny si je ponechá, toho nepřesdvědčíte. A že budete vlastně vždy hájit kolegu Halíka jaksi z principu, to si už asi taky mnohý všiml. Jenže koho toto zajímá?
Nadřazenost elit – nejen vaše a nejen pana Halíka, ze kterého ukázkově doslova kape, k tomu nepotřebuji politologa Císaře, to vidím – ta je v ž d y brzdou pokroku (ve vedlejší diskusi u Tupců Saši Uhlové viz pan Profant) je všude na světě, v Pekingu i New Yorku, nejen v Praze.
Tady přece nejde o Císaře a už vůbec ne o Halíka. Svět je v pohybu a my tu budeme řešit doslova žabomyší spory. Škoda že redakce DR považuje za vhodné tento směr myšlenek zveřejněním rozvíjet a tedy mu dávat akcent. Pardon, ale je to typický informační smog, cosi, co nezajímá širší vrstvy dnes, natož zítra. A okurková sezóna rozhodně není.
A tak i já jsem měl v úmyslu text I. Štampacha ponechat bez dalšího komentáře; neboť jsem měl pocit, že všechno podstatné bylo řečeno, a že by bylo nošením dříví do lesa k němu ještě cokoli dalšího připojovat.
Nicméně se zdá, že zdaleka ne všem je smysl řečeného jasný; anebo jim je jasný, ale právě tím je dráždí v jejich vlastních přesvědčeních.
Takže, dovolím si přece jenom zopakovat a zdůraznit základní myšlenku vyslovenou v textu: boj proti lidské přízemnosti, omezenosti a nenávistnosti je věčný; a vést tento boj je naší první povinností. A to i za tu cenu, že protistrana nás - z akutního nedostatku věcné argumentace - bude dehonestovat jako "pražskou kavárnu"; anebo nám bude prostě a jednoduše nadávat do namyšlených intelektuálů.
Ondřejem Císařem tedy nejsi nikam „sešikován“, jak píšeš. A ještě obecněji, Ondřej Císař nerozděluje společnost na nějakou lepší a horší část, ale prostě popisuje faktické rozdělení společnosti, které tu je, a které se naplno vyjevilo v první přímé prezidentské volbě. A snaží se právě poodstoupit od hodnocení, které je označeno např. ve slově „lůza“, který používáš, a najít nějaké sociologické vysvětlení pro ono rozdělení společnosti. Že si ale zároveň nemyslí, že se nějak vznáší nad společností, přestože jako sociolog se od ní snaží poodstoupit, to ti, chápu-li tvůj text dobře, nevadí. A součástí tohoto jeho postoje je i to, že otevřeně říká, že do „pražské kavárny“ nepatří – tím se ale přece nijak nestaví za islamofobní a protiuprchlické postoje a neomlouvá je, prostě jen říká, že nepatří k segmentu s určitým celkovým politickým-nepolitickým postojem. Svým spravedlivým hněvem nad určitými postoji Zemanových voličů, o kterých (o voličích) Císař v rozhovoru mluví, podle mě právě znesnadňuješ debatu o situaci české společnosti – namísto té debaty zde budeme mít jakési manifestační přihlášení k liberálním postojům a odpor k neliberální lůze: ano, to je legitimní politický postoj, ale má-li být silně zdůrazňovanou součástí diskuse o rozdělení společnosti – o tu diskuzi, domnívám se, Ondřeji Císařovi jde – , tak tu diskusi zabíjí a to rozdělení zase jen posiluje. V této diskusi by přece nemělo jít o to, abychom se ujišťovali, jak liberální či humanistické jsou naše postoje, ale mnohem více o to, abychom se snažili pochopit, kde se to rozdělení společnosti vzalo, popřípadě co se s ním dá dělat.
Snad bych ani nemusel na závěr dodávat, že ve skutečnosti jsou si tvé politické postoje a politické postoje Ondřeje Císaře asi velmi blízké, ale o to tu teď nejde…
Ondřej Císař o havlistech nemluví, mluví o politických a kulturních elitách a o Halíkovi, který pro něj "Ztělesňuje „pražskou kavárnu“ v popisném slova smyslu, kulturní elitu, která tím, co říká, přehlíží zbytek." Co to znamená "ztělesnovat"? V doslovném slova smyslu Halík patří k menšině v menšině. V menšině katolíků patří k liberální menšině katolíků. K "politické elitě", ke Klausovi a Zemanovi měl daleko blíže Duka.
"Halík" v Císařově textu je jakýsi básnický obraz, synekdocha či metonymie. Výraz pocitu, ne sociologická analýza. Tu naznačuje, když mluví vítězech a poražených globalizace. To jsou ovšem stejná interpretační klišé, jaká se používají pro interpretaci britského referenda. Skutečná sociologická analýza používající definované pojmy tam není.
vztah k Havlovi
vztah k politice USA (Kosovo, Irák, Libye, Sýrie a další "vývoz" demokracie)
vztah k Rusku
vztah k Číně
imigranti nás kulturně obohatí
imigranti zajistí růst populace
imigranti zde budou pracovat, až budeme v důchodu
podpora sociálních otázek, např. podpora sociálního bydlení
podpora Zemana nebo Schwarzenberga
Zeman je primitiv
Zeman reprezentuje hlupáky mimo Prahu
Zamana platí Lukoil
idea EU je krásná
praktická realita EU je otřesná...
A to jsem nezmínil minority, LGBT atd.
Co tím chci říct? Že je dnes těžko poznat, kdo je "bratr v boji", protože je prakticky vyloučené, aby dva lidé měli zcela identickou množinu odpovědí byť jen na výše uvedené.
Text pana Císaře mě oslovuje, text pana Štampacha reguje na termín "pražská kavárna" – připadne mi, že na politologa Císaře – tak "čtu" pana Štampacha já – spíše nadává. (Vsuvka pro pozorného čtenáře: na konci textu je použita ironie.)
Mám stále pocit, že je zde jakási zbytečná úzkost a vážnost, kdy není možné termín "Pražská kavárna" použít. Otázka je proč. Jsem názoru, že je to proto, že má jasný obsah, který není pouze a jen lichotivý a ti, kdo se pak cítí být osloveni, jsou osobně uraženi. Což nesvědčí o nadhledu, který má mj. Petr Žantovský (odkaz dole).
Přečetl jsem si původní text pana Císaře důkladně, jeho text je zajímavý a informačně bohatý, tedy podnětný.
Navíc – upřímně – vůbec nechápu pana Štampacha, co mu na politologovi Císařovi tak vadí, protože (pokud vím, tak autor textu IŠ netrpí – zde doslova reprezentuje pražskou kavárnu – právě láskou ke zvolenému prezidentovi MZ), protože i politolog císař si mj. o Zemanovi t a k é nemyslí nic dobrého, viz třeba tato jeho věta:
»Je velký problém mít v parlamentu nějakého Sládka nebo Konvičku s několika procenty? Já si to nemyslím, přestože by své hlouposti říkali do mikrofonu. Zdá se mi to lepší varianta, než když si takřka identický slovník osvojí nejen prezident, ale i řada politiků z politického mainstreamu.« Kde tedy přímo dává prezidenta na roveň Konvičkovi. To není lichotka.
Tím i pan Císař nepřímo říká – mimochodem s tím já souhlasit nemohu, vy, pane Uhle i ostatní z kavárny s tím souhlasit budete – že je Zeman stejný primitiv, jako Konvička. // Když tedy pominu, že v řadě ohledů ohledně islámu p r o s t ě m ě l právě Martin Konvička pravdu, což by člověk na úrovni měl umětř přiznat. Ale možná máme rádi jen černou a jen bílou barvu..., víc, než "pravdu".
Atd. Takže bychom mohli dlouze a zase a znovu marně diskutovat na téma Zeman, Schwarzenberg atd., přičemž bychom se z místa ani o píď nepohnuli.
Stále dokola, stále zaseklí ve své nenávisti vůči Zemanovi. Stále bez pochopení, že nelze podporovat imigraci poté, co "náš" Západ vykopal válečnou sekeru. Protože část muslimů nás nenávidí doslova až za hrob. Snad, možná, dokonce i právem. A toto nejde bagatelizovat.
- - -
Našim problémem je určitá malost, nedostatek rytířských ctností, chybějící invence a trvalá zaujatost, vlastně trvalý pocit určité ideové nadřazenosti, který se proměňuje v nepřátelství a namyšlenost, někdy až pohrdavou poťouchlost.
Zejména to poslední je problém. Na tisíc způsobů dokážeme zaobalit, když máme názor, jak je někdo jiný hloupý a malý a neetický, abychom z toho pak právě my vyšli lépe. Taková hra je to. A realita? Kde je realita? Kde je vědomě vytváření shody?
Pokud bych chtěl pana Štampacha ještě dál kritizovat, tak jen a pouze proto, že právě od něj očekávám víc. Tedy v prvé řadě n a v á z á n í na to dobré, co pak Císař řekl. Nebo v jeho textu snad nic takového není?
Obecně: Etika není o předlouhém mlžení a o schopnosti se nikdy se nevyjádřit zcela jasně a zřetelně. V prvé řadě by měl člověk umět sdělovat své názory, někdy je k tomu potřeba odvaha. Což je asi pro řadu lidí zřejmě problém, zejména tehdy, pokud na ně nahlíží v práci řada kolegů...
- - -
Pokud si přečteme původní text politologa Císaře, je v něm řada zajímavých pasáží. Nad kterými je možné přemýšlet a které člověka na cosi upozorní.
Sousloví Pražská kavárna určitý obsah má, patří sem určití lidé, kteří se postupně myšlenkově vyvíjejí a (snad) i vzájemně obohacují – nebo se podporují ve své malosti, to také často (což se netýká jen kavárny, jistě) – někdy mají pravdy více, někdy méně. To je vše.
Ostatně proč z toho dělat takovou vědu, proč být kvůli termínu "kavárna" hned tak osobně (zdá se) uražen. Petr Žantovský dokonce použil v této souvislosti i termín "něžnější":
http://www.literarky.cz/politika/domaci/20977-praska-kavarna
Ostatně jsem mile překvapen, že právě Petr Žantovský patří k velkým oblíbencům pražské kavárny. Vlastně tu není ani jeden den, kdy bych od nějakého kavárenského člena neviděl na video s ním nějaký zajímavý odkaz. Ale třeba zde už musím s kavárnou nesouhlasit. Tento pořad (ani Petr Žantovský) si tolik chvály prostě nezaslouží:
https://www.youtube.com/watch?v=u6rE19W6T3k
Jestli je Císařovo šermování s "pražskou kavárnou" nešťastné, Štampachova "lůza" není o nic lepší. Přitom jádro rozhovoru se týká hlubokého rozdělení společnosti o kterém tady na DR ve stejný den hovoří Švihlíková
http://denikreferendum.cz/clanek/23395-jaka-je-skutecna-kondice-ceske-ekonomiky
aniž by to vyvolalo jedinou podrážděnou reakci.
Švihlíková mluví o establišmentu a antiestablišmentu.
O situaci, kdy "antiestablišment" netvoří jen nějaká náckovská lůza, ale i spousty lidí, o kterých by si to nikdo nedovolil říct.
Stačilo se ohradit mnohem věcněji -- vždyť třeba zde na DR, který snad lze považovat za jeden z hlasů pražské kavárny (proboha, neurážejte se hned všichni), hned druhý den po brexitu vyšel článek, který odsuzoval vydávání těch, kteří hlasovali pro Leave, za hlupáky nebo tupé xenofoby.
Například.
Místo toho tu máme intelektuálskou řezanici, kterou má drtivá většina lidí u zádele...................... jak poznamenal pan Rusek.
Správně tehdy napsal : "Je mi zřejmé, že všichni, kdo ze sebe dokážeme vydolovat trochu dobré vůle, musíme hledat možnosti další cesty vpřed. Proto nad nikým není nutno předem lámat hůl. Je možný dialog a v něm vyjasňování pozic."
Že se tím oni sami stávají pražskou kavárenskou lůzou, jim přirozeně nedochází. Když už se jednou ustanovili elitou, vše lidského je jim už cizí.
Zeman je šikovný populista a porazíme ho jen tehdy, když budeme demokraticky myslet a pracovat lépe než on a nebudeme opakovat jeho bonmoty, urážky, fráze a podbízení se "lidu".
Podmínka samozřejmě je, aby byl zvolen přímou volbou, tedy žádný protekčák dosazený z vrchu, či nepoticky. Aby si svůj flek sám vybojoval.
Čím bude počet nalezených adeptů větší, tím více bude platit téze, že Zemana je možno za populismus odsoudit. V případě nulového, či nízkého počtu nalezených je nutno konstatovat, že nazývat Zemana populistou je jen mizerná účelová podpásovka kofeinu milující společnosti z pražské kotliny.
Tož se hoši snažte.
Jako protivníky bych zařadil Klause, Zemana, ODS, Stranu práv občanů, Úsvit a jeho pohrobky, DSSS, Národní demokracii, KSČM, sociální demokraty typu Foldyny, Chovance, Votavy, Jandáka, Mládka, Jančíka ap.
Velký vliv na mne měla přistěhovalecá kauza, ale není jediným kriteriem. Není totiž izolovaným, od ostatních postojů odděleným tématem. Mám četnými debatami ověřeno u své dlouhoeté kamarádce E. C., která se vášnivě angažuje pro pomoc migrantům, která má ráda Židy, ale i Palestince a respektuje nároky obojích, která bla ochotna se připojit k obráncům Kliniky ap., že také odmmtá krutost trhu "bez řívlastků", i když bude možná volit TOP09, le možná Zelené.
S lidmi tohoto ražení mě spojuje řada desetiletí spolčné zkušenosti a solidarity, a neraad bych je hodil na jakousi pomyslnou druhou stranu barikády. Asi i proto nejsem o některých politických útvarech definitivně rozhodnut, kam si je pro sebe zařadit.
Problém ale vidím v tom, popisovat „politické a kulturní elity“ „metropolitní establishment“ či „pražskou kavárnu“ na jedné straně a „zbytek společnosti“ na straně druhé, jako by to byly pevně dané identity každá se svou společnou vůlí a emocemi. Například politické a kulturní elity u nás zcela jistě nejsou totožné. Zeman v čistě popisném smyslu k metropolitní elitě patří, i když se narodil v Kolíně. Jiří Ovčáček je dokonce rodilý Pražák a má humanitní vzdělání, pravda nedokončené.
Připomenu Umberta Ecca:
„Věčný fašismus naopak nepřiznává jedinci práva jako osobnosti a Národ chápe jako kvalitu, monolitní jednotu vyjadřující Společnou Vůli. Protože však žádné množství lidských bytostí nemůže mít ve skutečnosti společnou vůli, Vůdce si dělá nárok na to, aby zastupoval všechny.“
Otázkou ale je, proč vůbec vzniká ono dělení? A proč se necítí být většina společnosti reprezentována Kavárnou? To má být chybou jen té většiny společnosti?
Nemluvě o tom, že Kavárna sama k polarizaci přispívá právě tím nerozlišováním. Já sám, byť jsem si užil ataků od nácků za své levičáctví, jsem zde už několikrát byl označen za nácka. Důvod? Jsem kritický k úletům aktivistů, tím pádem jsem zahrnut do pytle nepřátel Kavárny.
Vůbec mi ale nevadí, že nepatřím k hochům, kteří spolu mluví. Jsem spíše realista a také nemám žaludek na to, abych profitoval na bídě druhých.
Zkušenosti s tím, jak se tyje z dotací a veřejných rozpočtů, mám nulové: jsem sice v jakýchsi orgánech asi dvou neziskovek, ale ale ty nikdy nedostaly od státu ani od nikoho jiného ani korunu, tyjí výlučně z členských příspěvků,
kongresových poplatků a tak podobně.
Zde v DR mluvím jen sám za sebe, stejně jako Vy.
Dnes si uvědomuji, že to byla chyba a že například Petr Uhl, který se nechal dovézt na vozíku do volební místnosti, aby hlasoval pro K.S., si uchoval chladnou hlavu a zachoval se rozumně. Možná hrálo roli to, že na rozdíl ode mne s ním má osobní zkušenost.
Já jsem v prvním okamžiku také uvažoval o volbě KS. Ovšem bylo to jen vybičováním zdejší kampaně proti MZ. Dal jsem si oddech a ten čas mi stačil uvědomit si, že menší zlo /a to pro každého kovaného levičáka/ je volit MZ, než neoliberála. Další kroky obou mi daly za pravdu.
Člověk se prostě musí vymanit ze zdejšího zběsilého honu na MZ a uvažovat realisticky. Fanatici, věšící červené trenky na Hrad, či Kalousek vedoucí levicové aktivisty s tibetskou vlajkou na Hrad, nemají s realitou nic společného. To jsou jen šaškárny pro potrhlé Pavky Korčaginy.
Realita je jinde. Kdo se jí chce dobrat, musí si uvědomit v čí prospěch se věci dějí. Píšu to zde často, ale připadá mi, že je to pořád málo. Ideologie a dogmatismus zde stále vítězí nad realismem a logikou.
U zainteresovaných s tím nic neudělám, to je jasné. Ale že by zde byli všichni zainteresovaní?
K porovnání buď příkladem známá nevole části us měšťanské obce vůči Obamovi, která není schopna akceptovat jeho intelektuální a verbální převahu.
Notabene velmi tmavého muže .........bych dodal.
Ano, v poslední době došlo k určitému pohybu, který v některých kulturních tématech sblížil levicové liberály a socialisty s pravicovými liberály, ale tím se z tebe nestal stoupenec havlovské inteligence. Těch dělících linií je totiž více, stejně jako témat, v nichž se naopak spojují lidé z různých sociálních a politických skupin.
Ale co mi připadne nejdůležitější: Největším motorem oné protestní politizace, jíž jsou protiuprchlická a podobná hnutí, je právě odpor k polistopadovému režimu a jeho elitám, k té havlovské asi na prvním místě. S touto fixací na havlovské elity a režimní diskurs asi souvisí i stejně tak bipolární perspektiva v zahraničně politickém uvažování, jen s opačnými znaménky – proto je v tomto prostředí uprchlická vlna často nahlížena jako „Američany vyprovokovaný způsob, jak rozvrátit Evropu“. Pokud tě ovšem jeden jediný, byť skutečně nešťastný termín „pražská kavárna“ vyprovokuje k takto emotivnímu útoku proti „lůze“, tak tomu nebezpečnému rozdělení společnosti, které je asi největším politickým problémem současnosti, nešťastně nahráváš. Nejde o to, že bychom se měli protiuprchlickým a podobným náladám podbízet, abychom nerozdělovali společnost – jde především o to neztratit schopnost racionální diskuse, k níž patří i jasné vymezení tématu diksuse: Ondřej Císař se v tom rozhovoru nesoustředí na uprchlickou problematiku a podobná kulturní témata, nýbrž na fakt rozdělení české společnosti, a tvrdí, že to rozdělení má původ v sociálně-ekonomické oblasti, přestože se projevuje dnes jakoby viditelněji v oblasti kulturní. S tímto Císařovým názorem lze třeba polemizovat, ale to právě znamená nenechat se unést jedním výrazem.
Nástup pravicového populismu je celoevropský jev, který má paralelu i v USA. Zahleděnost na na detaily polistopadového vývoje u nás, na to s kým jsem se kdy shodl nebo neshodl je malicherná a nic nevysvětluje.Zejména nic nevysvětluje pojem havlistická inteligence. V Maďarsku a Polsku žádný Havel nebyl.
V jiné diskusi jsem napsal: "Pokud lidi,
kteří hlasují jinak než my, považujeme za sobě rovné, neměli bychom tvrdit, že jejich hněvu rozumíme lépe než oni sami. To je extrémně elitářský postoj.."
Trapné je tvrdit: "Vy jste jste naštvaní, ale já jsem naštvaný spolu s Vámi, jen se trochu mýlíte v tom, kdo za to může. To ne já, to ti havlisti, ke kterým já přece nepatřím." Ovčáčkovi nebo Bartošovi to stejně nevysvětlíte.
"Antihavlistická inteligence" je ta část zdejší inteligence, která zavedení neoliberální tržní ekonomiky přijala a reflektovala v pojetí M. Kundery.
Jde o důležitý rozpor dvou odlišných pojetí tržní ekonomiky, které zde významně ovlivňují možnost dlouhodobější realizace demokratického režimu.
Jde o nemalichernou veličinu stálého mnohdy beznadějně úporného zápolení mezi sociálním a asociálním pojetím kapitalismu .................bych se domníval.
Kavárna sem čajovna tam ...bych dodal.
A to rozlisovani ruznych odrud prazske inteligence je opravdu k placi. Na tech plakatech se sibenicemi, pozadujicich smrt vladtizradcum, jsme tam vsichni pohromade, Sabatova nebo Tabery. Jedeme v tom spolu.
Vliv Milana Kundery na ekonomiku byl řekl bych nulový a jakou měl po roce 1989 koncepci ekonomické transformace vůbec netuším.
Mám na to "glejt", nazval mne tak kardinál a primas český ve veřejnoprávním rozhlase, neb jsem byl den předtím na demonstraci odborů "Stop vládě" v Praze 21.4.2012.
Přesto se nepoznávám ve třech odstavcích na konci textu Ivana Štampacha. Ani v nejmenším. Avšak lůzou jsem! I s kolegy z tehdejšího mého zaměstnání, organizovanými ve stejné odborové organizaci.
Někde je tedy chyba.
Pan Štampach má právo nazvat lůzou někoho jiného, než pan Duka, ale to současně znamená, že někdo jiný může použít sousloví pražská kavárna v jiném významu, než v něm slyší on sám. Netroufám si tvrdit to o pražské kavárně, když jste na ni tak přecitlivělí, ale rozhodně existuje průnik mezi sluníčkáři, dobrosery, ekopošuky a --- onou lůzou, co si dovolila opakovaně demonstrovat proti "reformám" Nečasovy vlády.
Stejně jako mnozí jiní mám (už dlouho) nedobrý pocit z vývoje "nálady společnosti" směrem k jevům krajně pravicového "groupthinku", uzavřeného světa agresivní kolektivní hlouposti. Obávám se ale, že sám sebe klame ten, kdo druhé lidi, kteří se jeho pohledu na svět odcizují, rychle spláchne do nějaké škatulky typů: Lůza. To, co nyní probíhá, a nejen v ČR, je proces. Dynamický děj. A nemyslím si, že dosáhl úvrati. Bude ještě hůř. Sarah Palin z Tea Party a Jana Bobošíková ze Suverenity jsou jen slabý předvoj, to je teprve takový čajíček. Bude mnohem, mnohem hůř.
Je-li tomu tak, jak se obávám, potom skutečně velkou chybou všech, kdo budou muset "otočit kolem", aby se sinusoida vývoje vydala zase zpět k ose a jednou ji protla, je urážet jiné, váhající, nevyhraněné lidi, nadávat jim za minulou volbu, zavírat dveře.
Karel Čapek také nežil závěr života v nejšťastnější době. Přesto polemizoval s myšlenkami a lidmi, kteří ty myšlenky formulovali, nenadával lidem, a to ani skupině voličů těch, s nimiž polemizoval. Kdyby tak činil, zavíral by dveře budoucnosti. (Jako dnes pražská kavárna :-), měl jsem na mysli.) Nelze se bez nadhledu urážet, a současně si s V+W zanotovat Nashledanou v lepších časech...
Básníci sice akceptují fakt, ponejprv krmivo a poté kultura, ale neakceptují jakoukoliv kulturu přípravy krmiva.
Básník Kundera, který již před neoliberální revoluci preferoval třetí cestu spatřoval v thatcherismu kulturní pohromu.
Básník Havel dostatečně nezvážil následky globálního nespoutaného kapitalismu na sociální smír/soudržnost, na kultivaci funkčního demokratického režimu.
Takže politik Havel sic kritizoval morální nedostatky moderny, ale zároveň - neuváženě ignorujíce thatcherismus - přispěl ke katastrofálnímu vlivu ekonoma Klause na sociální smír/soudržnost - na kultivaci demokratického režimu.
Radím tedy větší nadhled. To sousloví není jistě míněno pozitivně, ale není ani urážlivé, natož vulgární, a můžeme se donekonečna přít, zda má či nemá i jakýsi reálný obsah a jak ten se v čase vyvíjí. Zde na DR to může být evergreen. Avšak od "minule"(text Jiřího Gutha, 1.11.2013), kdy jsem zde bavil postřehem, že diskutující z Prahy častěji tvrdili, že neexistuje, a diskutující mimopražští častěji opak, a z toho utvořil závěr, že pražská kavárna není z Prahy vidět, se přece jen sousloví dostalo do aktivního slovníku příliš mnoha lidí, s nimiž bych nechtěl být spojován, a proto vaši radu budu brát vážně.
Ale ne tak vážně, abych sem nepřipojil odkaz na Tondu Blaníka, který se v této epizodě hlásí k autorství "tvrdšího" pojmu "lumpenkavárna": https://www.stream.cz/blanik/10004343-prvni-mama-1
A když už jsme u "tvrdších" pojmenování, jestliže v Praze nedokáží unést označení, které použijí občas i ti, kdo s nimi z mimopražských míst v podstatě táhnou za jeden provaz, jen je občas pražáci štvou arogancí a popíráním či bagatelizací nehodících se aspektů mnoha problémů, pak by mne vážně zajímalo, jak by se poprali třeba se soustavnými nadávkami typu "ekoteroristi". Na rozdíl od dnes zde diskutovaného sousloví, tohle je, v kontextu doby, opravdu "síla", a zní to třeba z pražských i brněnských pravicových kruhů zcela běžně. Lidé, kteří (například podporou radaru, kdysi) spadli pod nálepku "kavárny" a necítí se pod ní komfortně, používají běžně a veřejně nálepku ekoterorismu jen proto, že chtějí z Prahy na chalupu dojet po čtyřpruhu rychleji...
Zachovejme si, prosím, trochu citu pro proporce. Nevolejme na tu vosu Škrholu. Malé věci řešit rukou mávnutím, slušelo by se.
Nicméně pozoruji, že se čím dál více dostáváte - byť i dozajista neúmyslně - na ryze marxistické pozice; neboť to konstatování závislosti charakteru politického systému na reálných materiálně-ekonomických danostech, tak to je téze vskutku pra-pra-marxistická...
Zde leží, myslím, ono „hlavní rozvodí“. Podstatná část společnosti sice pocítila roku 1989 jakýsi závazek většího idealismu či altruismu, brzy se však z něho lidé, odkazujíce jeden na druhého, začali vyvlíkat. Ovšem právě v takovém přetrvávajícím (intelektuálním) přístupu, jenž vychází z pocitu určité zodpovědnosti za osud světa (vrcholně jej reprezentoval Václav Havel), vidím podstatu všemožných kaváren (třeba místních, ba i v církevním prostředí), „sluníčkářů“, ale také, pozor, „ekoteroristů“.
"Pražskou kavárnu" ovšem poltí i finanční situace. Třeba v divadle se tak potkávají důchodkyně, které se už musely odstěhovat z (širšího) centra, s majiteli domů. Samozřejmě, tak jako byli někteří „masarykovci“ ve skutečnosti obyčejnými českými šovinisty, jsou i někteří intelektuálové ve svém nitru především ekonomisty. Obecně je však nadávání do ekoteroristů z hodně jiného světa než je ten jejich. Obviňování z „ekoterorismu“ je „klausovské“ a fenomén ODS si nikdy „pražskou kavárnu“ nepodmanil, natož dnes. Averze na idealismus a neúměrná expanze tvrdého narcistního jádra člověka jsou rozšířené, obávám se, nejvíce v oblastech, které se dá snadno považovatza šizené a zpožděné. Daleko nejen od Prahy, ale také od dálnic. Važte si toho, co zatím ještě máte...