Šéfredaktor Sociologického časopisu a docent v oboru sociologie na Fakultě sociálních věd UK Ondřej Císař se rozhodl pro angažované pojetí oboru. Ukázal, jak iluzorní je v humanitních oborech požadavek na bezhodnotové, popisné a srovnávací pojetí. Učinil to prostřednictvím razantní popularizace v rozhovoru pro Českou pozici. Překvapivě znovu vytáhl téma „pražské kavárny“…

Píše o Tomáši Halíkovi, že ztělesňuje „pražskou kavárnu“ v popisném slova smyslu, kulturní elitu, která tím, co říká, přehlíží zbytek. Jak jinak by mohl říct — a tak nějak to v jednom z rozhovorů před časem řekl —, že české země by na tom byly lépe, kdyby všichni volili jako my v Praze? A dodává již za sebe: To je absurdní!

V tomto rozhovoru Císař diagnostikuje neurčitý útvar zvaný „pražští intelektuálové“. Napíšou prý, že voliči jsou hlupáci, že tomu nerozumí a měli volit jako „my“ rozumní, „vzdělaní“ lidé v Praze, a pouze zapomněl sdělit, kdy a kde to napsali, a zda to napsali případně všichni pražští intelektuálové společně. Akademická čest má zůstat zachována, takže Halík to napsal „tak nějak“. Jak doopravdy, kdy a kde, s tím se pan kolega neobtěžuje.

Zdá se, že pro nemalý okruh diskutujících je Ondřej Císař „náš“, a proto se zkrácené a zjednodušené citace z něj rychlostí požáru šíří po Facebooku. Diskutující, kteří by s jiskrou v oku a rukou na srdci přísahali na svou levicovou orientaci, Císaře chválí. Na někoho však úkol kritického posouzení musel zbýt.

Nezbude, než připomenout, že „pražská kavárna“ je výraz, který používají xenofobní populisté typu Miloše Zemana a Tomia Okamury a fašisté typu Tomáše Vandase a Adama B. Bartoše pro nás zařazené jako vlastizrádci, havloidi, islamofilové, vítači, pseudohumanisté, takzvaní vědci a takzvaní umělci, buzny a rozvraceči tradiční rodiny. Jinými slovy pro občany zaměřené humanisticky a svobodomyslně. Případné univerzitní vzdělání, kterého se nám mohlo dostat, je pro nás přitěžující okolností, protože všelijakými kdovíjak získanými doktoráty se povyšujeme nad obyčejný lid.

Pražská kavárna souvisí s kulturou, případně „takzvanou kulturou“. Zařazení kultury jako disciplíny kavárenských povalečů mi připomíná slavný výrok reprezentanta fašistické lůzy Josepha Goebbelse: „Když slyším slovo ‚kultura‘, odjišťuji revolver.“

Chtěl bych poznamenat, že občas opravdu zavítáme do některé z tisíce pražských kaváren a opravdu tam (či jinde) probíráme politická témata a že skutečně asi při četných názorových rozdílech sdílíme několik základních přesvědčení. Platí však pro nás, že se většinou taky těžce živíme, že zdaleka nepatříme k nejlépe placeným vrstvám obyvatel a hlavně, že jsme, že jsme také lid. Kdybychom přehlíželi běžnou populaci, jak se nám připisuje, přehlíželi bychom koneckonců sami sebe.

Rád bych Ondřeji Císařovi sdělil, že když někdo napíše něco třeba o voličích Miloše Zemana, nepíše to pražská kavárna a nepíší to odtržené elity. Píše to autor takového textu na vlastní odpovědnost. Nemáme povinnou ideologii, jíž by odtržení elitáři konzumující v Praze kávu, jen vyjadřovali.

↗

Když někdo napíše něco o voličích Miloše Zemana, nepíše to pražská kavárna a nepíší to odtržené elity, nýbrž jen autor takového textu a na vlastní odpovědnost. Foto adikia.cz

Lůza, od které se pražská kavárna opravdu distancuje (od níž se distancuji já osobně a se mnou mnozí, které znám a s nimiž jsem Ondřejem Císařem sešikován), to není „lid“ ani „populace“, natož „běžná“ populace. Příslušnost k ní není dána příjmovou hladinou, poměrem k výrobním prostředkům, ani stupněm a typem vzdělání. Není charakteristická tím, že by tvořila většinu populace, a koneckonců nikdo ji nespočetl.

Můžeme-li mluvit o lůze, máme na mysli neurčitý okruh lidí s určitými postoji. Zkušenost nepotvrzuje, že by názory byly dopředu dány příslušností k sociální vrstvě. Je docela možné, že takové postoje zaujmou lidé, které krutá logika trhu bez přívlastků zbaví práce a obydlí a rozbije rodinné vztahy. Je však pravděpodobné, že stejně smýšlejí lidé patřící k fikci „střední třídy“, kam každý řadí hlavně sám sebe a ostatní podle sympatií a antipatií. A že k lůze mohou patřit multimilionáři a miliardáři, je nepochybné.

Lůza je část populace napříč třídami, vrstvami, etniky, náboženstvími či ateismy, která nerespektuje práva (etnických, náboženských či sexuálních) menšin pod záminkou vlády většiny, pro kterou vše odlišné je nebezpečné a nepřijatelné. Je to část populace, která má jasno o presumpci viny těch, kteří mají tmavší vlasy nebo pleť, jsou bez práce a domova nebo prostě nevoní.

Pro lůzu trest není opatřením společnosti působit na odsouzené s respektem k jejich lidské důstojnosti, aby se snižovalo nebezpečí budoucího kriminálního chování a aby propuštění vedli soběstačný život: je pro ně prostě pomstou. Je to trest jako lynč. Lůza se shlíží v modelu společnosti monolitní a uzavřené. Sní si o drátech na hranicích. Pro „nemakačenky“ má připravené nucené práce nebo pracovní lágry. Romové jsou pro ni špinaví cigoši, kteří by nejlíp udělali, kdyby se vrátili do Indie, odkud přivandrovali. Platí pro ni principy „nic než národ“ a „Čechy Čechům“.

Dovolte nám, prosím, pane kolego Císaři, s těmito postoji nesouhlasit a od těch, kdo je zastávají, dokud je zastávají, se distancovat. A doufat aspoň u některých z nich v možnost změny k dobrému.