Miloš Zeman své tažení proti kavárenským intelektuálům nedávno obohatil o důležitý motiv jejich slabosti, selhání, ba zrady. Sáhl hodně hluboko do šuplíků své údajně sloní paměti, chutě v ní zalovil a chytil intelektuální exemplum na udičku. Předhodil médiím a lidu Ferdinanda Peroutku, který psal do novin za druhé republiky „hrozné věci“ o Hitlerovi a Židech a hledal pro Čechy modus vivendi, i když šlo všechno šejdrem.

Sečteno podtrženo, byla to typická zrada intelektuálů na národní cti, a to si český prezident nemůže nechat líbit, zvláště když po něm nějaký takový začne házet vajíčka. Co následuje? Lid je pobouřen — po pravdě ani tolik ne, spíše je mu ta kausa lhostejná - ovšem pražská kavárna soptí vzteky, a tak si Miloš Zeman může spokojeně mnout ruce.

Jenomže ona ta prezidentská paměť není tak sloní. Hradní mluvčí pořád hledá ta pravá zrádná slova, a jen občas vyšle nějaký ten otrávený šíp. Vždy se naštěstí najde pomocná ruka přiložená k dílu, jako ve svém rozhovoru pro Parlamentní listy nedávno Jan Rataj, když „kriticky, erudovaně a nestranně“ potvrdil, že Peroutka byl nahnědlý gentleman.

„Beranovština“

Proč nepomoci s hledáním, říkám si. Je třeba ovšem paměť více namáhat. Není to totiž poprvé, kdy musel Ferdinand Peroutka čelit výtkám, že psaním za druhé republiky zradil lid, svobodu a demokracii. Najde se totiž jeden spisek z roku 1947, který se jmenuje Rozhovor s Ferdinandem Peroutkou o demokracii a svobodě. Jeho autorem je Gustav Bareš, tehdejší i pozdější rudý novinář a vůdčí komunistický ideolog.

Jak známo, bojovalo se v té době o charakter republiky, a tak Peroutka Barešovi vytýkal, že oni (barešovci) chtějí zničit svobodu a demokracii, zatímco Bareš rozhořčeně předhazoval Peroutkovi, že právě oni (peroutkovci) hodlají zradit lidovou demokracii, jako ji už zradili za první i druhé republiky. A tak to Peroutka od Bareše schytává, zejména za podíl na mnichovanství, jež sahá od kompromisnictví ve vztahu k Německu, přes nedůvěru v Sovětský Svaz za „Mnichova“, až po obhajobu „beranovštiny“ za druhé republiky (beranovština je umělé, poněkud rusomilské označení pro prohřešky proti národní cti z doby druhé republiky, jejichž zosobněním je tehdejší předseda vlády Rudolf Beran).