Profil čtenáře:
David Unger

DU
Profese: psycholog

Je pravdou, že nevýhoda hnutí ANO spočívá především v nízké míře ideové identifikace. Ale myslím, že každé aspirující hnutí nebo strana by měla v dnešní době uvažovat o lepším a výraznějším lídrovi než je současný jihomoravský hejtman Šimek. Petr Vokřál jako jeden z nejlepších polistopadových brněnských primátorů a schopný manager se jako lídr nabízí. To, že se proti němu domluvila starokoalice ODS-ČSSD-KDU a další v čele s primátorkou Vaňkovou hovoří spíše na jeho podporu. A v současném volebním systému do komunálních voleb se to může stát i tomu nejúspěšnějšímu primátorovi.

Chápu transcendentní zážitek autora a je zřejmě dnes spousta mužů a žen, kteří přítomnost otce u porodu přijala jako normu. Nechci jim tento mileniální výdobytek západní kultury brát.

Přirozené právo to ovšem není a důkazem toho mi přijde poněkud přehnaná a kolektivně hysterizující reakce proti tomuto zákazu. V době, kdy se snažíme chránit zdravotnický systém před kolapsem, kdy podniky, obchody a služby v celé státě jsou uzavřené a statisíce zaměstnanců a zaměstnavatelů čelí velmi vážným obavám z budoucnosti, kdy rodiče zápasí s tím, jak ukočírovat a vzdělávat své děti držené doma, kdy mnoho dospívajících a dospělých studentů stojí před nejistotou jarních zkoušek a tím své budoucnosti atd. atd., je opravdu velmi úsměvné vidět malicherné stěžovatelství samozvaných zástupců rodících žen a mužů na zákaz odejmutí této "třešničky na dortu" lidských práv a svobod. Všichni, kteří měly tisíckrát větší právo se proti nouzovým opatřením stěžovat, totiž zatím zvládají pokorně mlčet.

Schází mi transkulturální a transhistorický výzkum přítomnosti mužů u porodu. Nejen proto, že to beru jako módní záležitost posledních maximálně dvou desetiletí a odpuzuje mě tlak, se kterým se setkávají partneři, kteří nejsou nadšení z této dobově podmíněné normy. Nejen proto, že jsou rovněž páry, které čelí po zkušenosti muže s porodní situací sexuálním potížím. Nejen proto, že mnohé zdravotnické obory dnes čelí atakům kolonializace neprofesionály. Ale především proto, že normou přítomnosti muže u porodu začíná poněkud nebezpečná maternalizace mužské role, kterou si vůbec neuvědomujeme, o to však více je sociologicky nebezpečná. Muži by měli zůstat především muži i tím, že prostě nebudou mít přístup absolutně ke všemu dříve tradičně ženskému, co existuje.

Takže chladnou hlavu a po skončení tvrdých zdravotnických opatření v dnešní situaci, které bychom měli v tichosti respektovat, rozveďme diskusi k tomuto tématu, a opět s chladnou hlavou.

se rozhodl uspořádat demonstraci! Tak padněme na kolena. Český národ vybrat, jestli vzhlížet ke své legální reprezentaci v čele s prezidentem Lávrou nebo fetišistickému křiku mezioligarchických virtuálních bojůvek zvaných "Milion chvilek". Těžko říct, ve které z těchto dvou forem je více odcizený...
Problém je, že zaměňujete Böhmen a Tschechen. Země Koruny české, ten název byl odvozen od Čech (doslovně Země Koruny Čech), německy Böhmen, byly tvořeny Českým královstvím, Čechami, a dalšími zeměmi a kraji (Morava, Dolní a Horní Slezsko, Dolní a Horní Lužice, Chebsko, Kladsko). V Českém království i dalších zemích Koruny byli česky mluvící i německy mluvící obyvatelé. Někde, např. ve Slezsku, hodně převažovali ti německy mluvící. Venkov nebyl česky mluvící, ale hodně také německy mluvící - Sudety, Hřebečsko, Český les, Německá jižní Morava, Jihlavsko, Vyškovsko, Olomoucko... Češi mluvící česky tedy nikdy nebyli "tím hlavním národem", jak píše paní Hájková, v Českém království ani v dalších zemích Koruny Čech. To je optika nacionalismu 19. století, kterou ve středověku neznali.

Země Koruny české byly v jazykovém smyslu české i německé až do 20. století. Německy mluvící obyvatelstvo tu bylo dokonce někde dřív než v době středověké kolonizace.

Nerad se opakuju, právě švýcarským modelem uspořádání se na mírových konferencích po první válce oháněl Masaryk i Beneš. Nové Československo mělo být středoevropské Švýcarsko.

Rozhodně germanizace nebyl hlavní cíl císařského dvora, to by císař nesponzoroval hlavním dílem české národní divadlo.

Nebýt německých obyvatel Čech, tak český národ nemá ani svou tradiční nacionalistikou organizaci Sokol, kterou založili významní čeští Němci Tirsch (Tyrš) s Fügnerem.
Češi by mohli zůstat českým národem v mocnářství, kdyby neaspirovali na to být hlavním národem v zemích Koruny české. Šlonzáci nebo Alsasané nepožadovali být hlavními národy ve svých zemsky a historicky ohraničených celcích. To byl hlavní problém. Na druhé straně Rakušané netvořili tehdy národ na nacionálním principu, byl to nadnárodní útvar. Možná jejich chybou nebylo budováno rakušanství na občanském principu podobně jako prusko-německá identita.

Prostě snaha o česká národ v hranicích zemí Koruny české byl a je contradictio in adiecto, i když měl historicky štěstí a jako paradoxní koncept se nakonec prosadil, plně sdílený ve svém celku není a být nemůže.