87 580/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
David Unger

DU
Profese: psycholog

je velmi pravděpodobný, i když ne doložený. Mělo by být v článku zmíněno, že Milada Horáková vedle bojovnice za práva žen a socialistky, byla i jednoznačně českou nacionalistkou. V tom je nutné překonat nejen neblahé dědictví komunistického režimu, ale i hříchy národního obrození a vývoje po r. 1918. Což nelze jinak překonat, jen kritikou nacionalismu M. Horákové. I když ho dokázala po válce překonat konceptem Česko-slovensko-polské konfederace, za který byla paradoxně komunisty z pozic nacionalismu odsouzena.

Od svržení mariánského sloupu jen 100 let. Autor nezohledňuje vývoj za těch 300 let. Od roku 1781 je v našich zemích tolerance různých vyznání. Později přišla plná svoboda vyznání. Ano, popravení páni byli obou zemských jazyků, třetina z nich vůbec neuměla česky. Přestože mi povstání bylo sympatické, byl tu moravský zemský hejtman nekatolického vyznání, který varoval před následky povstání. Svoboda vyznání byla a povstání mělo za následek jeho ztrátu. V roce 1913 však nikdo z českých, moravských i slezských evangelíků netrpěl. Sloup nebyl zbořen kvůli popravě 27 českých (böhmische) stavů. Pro mě se jedná o symbol ochrany před českými (tschechische) omyly po jeho zboření v roce 1918. Jako takový jej uznávám a přináší mi naději.

Je pravdou, že nevýhoda hnutí ANO spočívá především v nízké míře ideové identifikace. Ale myslím, že každé aspirující hnutí nebo strana by měla v dnešní době uvažovat o lepším a výraznějším lídrovi než je současný jihomoravský hejtman Šimek. Petr Vokřál jako jeden z nejlepších polistopadových brněnských primátorů a schopný manager se jako lídr nabízí. To, že se proti němu domluvila starokoalice ODS-ČSSD-KDU a další v čele s primátorkou Vaňkovou hovoří spíše na jeho podporu. A v současném volebním systému do komunálních voleb se to může stát i tomu nejúspěšnějšímu primátorovi.

Chápu transcendentní zážitek autora a je zřejmě dnes spousta mužů a žen, kteří přítomnost otce u porodu přijala jako normu. Nechci jim tento mileniální výdobytek západní kultury brát.

Přirozené právo to ovšem není a důkazem toho mi přijde poněkud přehnaná a kolektivně hysterizující reakce proti tomuto zákazu. V době, kdy se snažíme chránit zdravotnický systém před kolapsem, kdy podniky, obchody a služby v celé státě jsou uzavřené a statisíce zaměstnanců a zaměstnavatelů čelí velmi vážným obavám z budoucnosti, kdy rodiče zápasí s tím, jak ukočírovat a vzdělávat své děti držené doma, kdy mnoho dospívajících a dospělých studentů stojí před nejistotou jarních zkoušek a tím své budoucnosti atd. atd., je opravdu velmi úsměvné vidět malicherné stěžovatelství samozvaných zástupců rodících žen a mužů na zákaz odejmutí této "třešničky na dortu" lidských práv a svobod. Všichni, kteří měly tisíckrát větší právo se proti nouzovým opatřením stěžovat, totiž zatím zvládají pokorně mlčet.

Schází mi transkulturální a transhistorický výzkum přítomnosti mužů u porodu. Nejen proto, že to beru jako módní záležitost posledních maximálně dvou desetiletí a odpuzuje mě tlak, se kterým se setkávají partneři, kteří nejsou nadšení z této dobově podmíněné normy. Nejen proto, že jsou rovněž páry, které čelí po zkušenosti muže s porodní situací sexuálním potížím. Nejen proto, že mnohé zdravotnické obory dnes čelí atakům kolonializace neprofesionály. Ale především proto, že normou přítomnosti muže u porodu začíná poněkud nebezpečná maternalizace mužské role, kterou si vůbec neuvědomujeme, o to však více je sociologicky nebezpečná. Muži by měli zůstat především muži i tím, že prostě nebudou mít přístup absolutně ke všemu dříve tradičně ženskému, co existuje.

Takže chladnou hlavu a po skončení tvrdých zdravotnických opatření v dnešní situaci, které bychom měli v tichosti respektovat, rozveďme diskusi k tomuto tématu, a opět s chladnou hlavou.

se rozhodl uspořádat demonstraci! Tak padněme na kolena. Český národ vybrat, jestli vzhlížet ke své legální reprezentaci v čele s prezidentem Lávrou nebo fetišistickému křiku mezioligarchických virtuálních bojůvek zvaných "Milion chvilek". Těžko říct, ve které z těchto dvou forem je více odcizený...