Tupci volí prezidenta

Saša Uhlová

Proč necháváme volit prezidenta stejné lidi, kvůli kterým se píší zákony na ochranu spotřebitele, ptá se Robert Malecký z Hlídacího psa. Saša Uhlová vysvětluje, proč jsou tyto zákony potřebné a proč by si sama hlasovací právo ráda zachovala.

„Probudil nás tuhle noční běs. Zdálo se nám, že přemýšlíme, proč necháváme volit prezidenta stejnou skupinu lidí, kvůli kterým se píší další a další zákony na ochranu spotřebitele. Aby si nebrali půjčky, když jsou tak tupí, že si nepřečtou obsah smlouvy, aby nenaletěli pojišťovacím podvodníkům atd. Tak jsme raději zase přemýšlet přestali," píše Robert Malecký na Hlídacím psu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×
Vybrat dobře je těžké. Mnohem težší, než vystudovat práva. Repro DR

Úvod Maleckého glosy předjímá, že kdo je zadlužený u podvodných poskytovatelů půjček, anebo dalších obchodníků nejen s chudobou, ale i lidskou nepozorností, je pro autora textu nekompetentní rozhodovat o tom, kdo by ho měl zastupovat coby prezident. Protože je tupý.

V České republice je těch tupých lidí hodně. Čím to? Čím si vysvětlit, že i nebankovní společnosti, které fungují třeba ve Velké Británii jako solidní podniky, tady mají, nebo v minulosti měly, pro poskytování půjček zcela jiné podmínky? Lze to jistě odůvodnit kulturou společnosti, tradicí, ale také tím, že jim to dovolily české zákony.

Není to tedy tak, že by Britové byli chytřejší, jen tam prostě a jednoduše není možné to, co se dělo tady a co se teprve teď postupně napravuje. Je jasné, že špatnou právní úpravu místní i cizí společnosti zneužívaly. Výsledkem je mnoho zadlužených lidí a rozhodně nemusí být tupí, jen se dostali do zoufalé situace, někdo zneužil jejich tíseň, jednali pod tlakem.

I já mám svou noční můru. Je jí společnost bez pravidel, kde vše určuje jen trh. Už se vidím, jak budu trávit život tím, že budu zjišťovat v každém jednotlivém úkonu, zda mě nechce protistrana natáhnout. Nebude žádné odvolání.

Podepsalas? Tak plať. V tomto světě budu mít doma také laboratoř, kde budu zjišťovat, jestli jídlo, které jsem si koupila, není náhodou životu nebezpečné. Veškeré normy, které mě mají coby spotřebitele a účastníka trhu chránit, přestanou existovat. To mi připadá jako děsivá představa. Právě od toho totiž máme stát. Aby nás chránil. Nepřipadám si tupá, když vyžaduju, aby ve společnosti platila nějaká elementární pravidla.

Sama jsem před mnoha lety podlehla pánovi, který u mě zazvonil a přesvědčil mě, že si mám převést k jeho společnosti telefonování z pevné linky. Že to budu mít levnější. Byl úporný, zahrnul mě mnoha slovy. Smlouvu jsem prolítla, ale nepřečetla si ji pořádně. Podle mé nové dohody jsem Telecomu dál platila paušál, nové společnosti jen hovory.

Dvojí platba mi nevyhovovala, i když jsem dohromady platila o něco méně, smlouvu jsem tedy po několika měsících chtěla zrušit. Pán, který mě tehdy přemlouval, tvrdil, že to nebude problém. Byl.

Když už jsem myslela, že se mi podařilo závazku se zbavit, přestěhovala jsem se. Po nějaké době mě překvapilo, když mě na nové adrese dohonili s dluhem, který značně navýšili. Nebudu to natahovat, výsledkem byl několikatisícový dluh, který vznikl z pár stovek.

Důsledkem je, že každého, kdo mi nabídne něco výhodného, odmítnu. Až mě jednou zastaví člověk, který mi zcela upřímně bude chtít vyplácet doživotní rentu, pošlu ho zaručeně někam.

Mohla bych místo odmítání číst smlouvy. V rámci své práce jsem se ale problému věnovala a něco o tom vím. Přečetla jsem smluv tolik, že vím, jak těžké je orientovat se v nich. Sice už chápu, co je rozhodčí doložka, ale než dočtu až ke straně šestnáct, kde je schovaná, moje pozornost může upadnout.

A jsou další překvapení, kterým nemusím na poprvé rozumět. Smlouvy jsou často konstruované právě tak, aby jim běžný čtenář nerozuměl. Inu, nejsem právník. Možná by měli volit prezidenta jen právníci. Snad proto, že vykazuju tento typ tuposti a nerozumím jazyku smluv, nejsem si zcela jistá, zda Maleckého filipka mířila proti přímé volbě prezidenta, anebo v důsledku proti všeobecnému hlasovacímu právu vůbec.

Kdyby se snad mělo omezit všeobecné hlasovací právo, je tu na výběr řada kritérií. Dosažené vzdělání, výše příjmů, věk, pohlaví. Nejjistější by ale bylo vzít hlasovací právo všem, kteří volili Miloše Zemana, jedině to by byla tutovka.

Pak jsou tu tací, kteří by všeobecné hlasovací právo zachovali, ale s prvky přímé demokracie, jako je přímá volba prezidenta, anebo referendum, mají poslední dobou tito kovaní demokraté problém. Lidé totiž nehlasují tak, jak by oni chtěli. Proto jim připadá lepší odfiltrovat přímost přímé volby čistě zastupitelskou demokracií. Voličům tím vzkazují: jste dostatečně chytří na to, abyste nás volili, rozhodovat pak budou politici, ale jste příliš tupí na to, abyste sami dělali rozhodnutí.

Tupí mi popravdě připadají spíš ti politici, i ti, kdo se třeba i mediálně podílejí na tom, že máme špatné zákony, že je tu nízká vymahatelnost práva, že se tu tolik lidí cítí být na druhé koleji. Nejdřív toto dopustí, a pak se strašně diví, že jsou lidé naštvaní a nevolí je, nechtějí číst, co píšou, nechtějí poslouchat „elity“ a hledají antisystémová východiska. Bodejť by nehlasovali proti systému, když se součástí systému necítí. V přímé volbě a v referendu je to jen lépe vidět.

    Diskuse
    DU
    July 4, 2016 v 16.57
    Nehájím ty, kteří chtějí "tupým" vzít prvky přímé demokracie,
    ale přímá volba prezidenta byla do našeho ústavního systému přidána zcela nesystémově a nekompetentně, po selhání zastupitelské volby. Problém měl být však řešen jinak.

    Ministrem Dienstbierem navrhovaný zákon o obecném referendu je zcela špatný a nefunkční. Stejně jako krajská tzv. samospráva schválená koncem 90. let.

    Ve všech případech selhali politici.

    JV
    July 4, 2016 v 21.11
    Trefný článek
    Velmi pěkný, pravdivý a trefný článek.

    Za pozornost stojí, že u většiny našich lidí jsou označováni ti, kteří jsou podvedeni různými nástrahami tzv. šmejdů, výhradně negativními přízvisky jako tupci, hlupáci a blbci. Za to, že byli podvedeni, si prý mohou sami, což jim patří. Avšak ti, kteří podvádějí, nastražují druhým pasti a zneužívají jejich důvěry, případně na způsob hyen využívají slabosti svých bližních, jsou označováni přízvisky pozitivními. Jako např. podnikaví lidé, odvážlivci s vůlí postavit se na vlastní nohy, lidé umějící si vydělat peníze, kreativci jdoucí do rizika apod. Asi to také něco vypovídá o stavu společnosti, není-liž pravda?

    Pokud jde o volbu prezidenta prostřednictvím referenda, je samozřejmě logický nesmysl si myslet, že občané prezidentskou volbu zvládnout nemohou, zatímco volbu politických stran při volbě do parlamentu zvládnout mohou. Logický nesmysl je to proto, že o jednotlivci, který na prezidentský úřad kandiduje, jakous takous konkrétní představu mít mohou. O stranách, způsobech prosazování zájmů vnitrostranických skupin a o interních stranických i mezistranických čachrech však nemohou mít ani potuchy. Jenom jistotu, že se dějí.

    Děkuji za výstižný článek.

    Jiří Vyleťal
    July 5, 2016 v 10.52
    Něco na tom bude
    Vlastně to není špatná myšlenka: Možná bychom potřebovali nějaké zákony na ochranu voliče.
    July 5, 2016 v 10.55
    Jak to dělají anarchisti?
    Na to, jak by mohl vypadat svět bez zákonů na ochranu spotřebitele, aby to nebyla noční můra, bychom se snad mohli zeptat anarchistů. Stačilo by, že když se všichni, které nějaký šmejd podvedl, spontánně seberou a půjdou mu vzít, co si nakradl, neobjeví se žádná policie, která by chránila šmejdovo nedotknutelné soukromé vlastnictví? Vypořádali by se nespokojení spotřebitelé s ochrankou, kterou si šmejd za nakradené prostředky najal? Jak se dá anarchie ubránit proti zákonu silnějšího?
    JP
    July 5, 2016 v 12.16
    Demokracie a tupost
    Ta úvaha Saši Uhlové je sice zajímavá, ale odvádí pozornost jiným směrem od původního problému.

    A ten zní: jak může fungovat demokracie, když velká část populace není schopna racionálně přemýšlet ani o těch nejzákladnějších záležitostech svého života?

    Svého času vyšla jedna karikatura, tuším že v Právu, od Kemela. Poněkud příliš přímočará, nicméně plně vystihující danou věc.

    Scéna: luxusně vybavená přijímací místnost nějaké očividně vysoce postavené osobnosti. A této osobnosti její návštěvník klade otázku: "Jen tak čistě hypoteticky: jaká by byla míra vaší legitimity, kdyby vás zvolili samí idioti?"

    Jaká je vlastně demokratická legitimita státníků, kteří jsou zvoleni převážně či výhradně těmi, kteří svou politickou kompetenci mají postavenou výhradně na konzumování bulvárních médií a na hospodském rozumářství?
    JN
    July 5, 2016 v 13.44
    Pane Poláčku, rozumím-li dobře Vašim diskusním příspěvkům zde, i pod článkem Jana Trnky "Jaké referendum?",
    nebyl byste vlastně proti tomu, aby všem voličům byl změřen jejich inteligenční kvocient, nebo aby prostě museli podstoupit nějaké testy lidské vyspělosti a kultivovanosti, a volební právo by pak bylo jen pro ty, kteří by v těchto testech dosáhli určité stanovené minimální hranice.

    Máte skutečně tento názor?
    July 5, 2016 v 17.26
    Také znám jednu noční můru
    Byl jeden mladý dynamický heterosexuální vzdělaný bílý muž, který vyznával přesvědčení, že všeho v životě dosáhl vlastními silami a nikomu proto nic nedluží a s nikým nic nemusí sdílet. Jednou ráno se probudil, a zjistil, že se znova narodil, je s maminkou v porodnici, ale okamžikem jeho narození se svět změnil k obrazu, jaký on sám vždy vyznával. Vše je soukromé. Se vším se svobodně obchoduje.
    Protože maminka měla svobodně zobchodované zdravotní pojištění a porodnice svobodnou smlouvu s její pojišťovnou, zatím to šlo. Jen dítěti zdravotní pojištění neplatil stát. Nabídl se hodný pán z banky, a tak děťátku ustřihli pupeční šňůru a zkontrolovali životní funkce na splátky, čímž mu vznikl první dluh. Ale pravý údiv nastal, když se před nimi otevřely dveře porodnice: Chodník venku byl soukromý. Vlastně křížil stovky soukromých parcel. Každý z majitelů žádal o poplatek za průchod, za každou osobu. Ale ne samostatně, řešili to kolektivně, měli zastoupení. Zástupce už čekal přede dveřmi, znal adresu maminky a nabízel buď jednorázový průchod těch deseti kilometrů, maminka chodící, za plnou cenu, dítě buď v kočárku za dvojnásobek (je širší), nebo nesené za polovic. A hned že roční paušál je výhodný, denní projížďka v kočárku po spinkání, to máme napříč přes čtyřicet parcel, za rok ušetříte takových patnáct procent. A do parku chtít budete? Máme v portfóliu čtyři parky ve vašem okolí, velmi výhodně. Ten nejbližší ale ne, to nám vyfoukla konkurence, oni si u vás určitě zazvoní. Maminka, že si to rozmyslí, a že pojede autem, a nyní zaplatí jen za cestu po chodníku na parkoviště. Pán se usmál a vypočítal taxu za průchod mamimky a průnos miminka od porodnice k parkovišti. Parkoviště bylo soukromé. Silnice byla soukromá. Stál tam milý pán. Silnice křížila množství parcel, on jen zastupuje správu těchto nemovitostí. Mýtné za průjezd auta s miminkem domů bude stát... ale máme tady roční paušál, velmi výhodné, je tam zahrnuta i trasa k dětské lékařce, ke školce, k obchodu, jen k drogerii ne, to už by byla ta vyšší částka, ta není v tomto paušálu zahrnutá...

    A než se miminko poprvé rozhlédlo, bylo zadlužené až po uši. Ale vyrostl z něj mladý muž, který všeho na světě dosáhl vlastní pílí, s nikým nic sdílet nemusí.

    Mimochodem, pro pana Poláčka, promyslete prosím tvar Gaussovy křivky.
    July 5, 2016 v 18.46
    Volební lid zvolil Zemana, ten prosadí referendum o EU a lid bude proti EU

    Dnes ráno o tom mluvila u snídaně majitelka hotýlku, kde trávím několik dnů dovolené, se svým váženým hostem, starším pánem, kterého titulovala pane profesore. Jsou proti EU, s obvyklými argumenty včetně mýtické směrnice o křivosti banánů. Přišla řeč i na to, že kdosi řekl, že v případě nesprávných názorů lidu je třeba zvolit lid jiný, ten citát nebyl ale připsán Brechtovi, ale králi Ludvíkovi (nebylo jasné, kterému).

    Den předtím mluvili o zvonech, které každé ráno rozeznívají v bezprostřední blízkosti hotýlku. Ocenili, že zvony jsou rozeznívány lidskou silou (mimo jiné silou manžela majitelky), ne strojem, a mají krásný zvuk, ve kterém převažují sudé alikvoty a nezaznívá nic rušivého. Odsoudili tupost lidí, kteří si stěžují, že je zvonění budí ze spaní.

    Nezdálo se, že by to byli lidi, kterým se daří nějak špatně. A také rozhodně nejsou tupí. Jen jsem s nimi nesouhlasil. Tedy ve věci EU, u zvonů šlo o naprosté souznění
    JN
    July 5, 2016 v 22.36
    Co byste tedy, pane Kubičko, pro záchranu EU navrhoval?
    Co by se stalo, kdyby to britské referendum mělo opačný výsledek (52% pro setrvání v EU, 48% pro odchod), bylo by něco podstatného jinak? Řekl bych, že skoro ne, to napětí a rozdělení společnosti by zůstalo stejné a projevilo by se jen trochu později a možná trochu jinak. Myslím, že pokud nebudeme poctivě pátrat po příčinách (tedy nejen my :-), tomu rozpadu bohužel půjde zabránit jen těžko (půjde mu zabránit jen za cenu omezování demokracie). Pokud k tomu rozpadu dojde, dojde nakonec k omezování demokracie také.

    Omlouvám se, že zde připomínám ty známé myšlenky T. G. Masaryka: Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Každý musí snést mínění druhého, demokracie je diskuse.

    Ta diskuse byla bohužel potlačována (alespoň tedy nemám pocit, že jakékoliv volby by měly sebemenší vliv na dění v EU). Pokud jsou pak frustrovaní občané, kteří se po dlouhou dobu nemohli vyjádřit k ničemu, vyzváni v referendu (a to nikoliv z důvodů posilování demokracie, ale z důvodů řešení vnitropolitických sporů – občané jsou v této situaci rukojmími politiků), aby se vyslovili k tak zásadní otázce, jakou je setrvání v EU, musí to dopadnout katastrofálně.

    Řešením ale přece není nedopustit již žádné referendum, nebo dokonce omezovat demokracii. Řešením je nedopouštět referendum V TÉTO VYHROCENÉ SITUACI, pracovat na zklidnění situace poctivým pojmenováním příčin a poté i odstraňováním demokratického deficitu. Když však čtu některá vyjádření politiků EU, mám vážné obavy, že jsou schopni jakékoliv sebereflexe. Mnohde převládá sebevražedný názor: "Teď to dáme té Británii 'sežrat', ať je to alespoň odstrašující příklad pro ty, kteří by také uvažovali o vystoupení z EU."
    July 6, 2016 v 0.25
    Pane Nusharte, máte pravdu
    v tom, že těsná většina v referendu neřeší rozdělení společnosti. V moderních společnostech žádné opravdové většiny nejsou. Například ve Velké Británii teď mají a) rozhodnutí většiny o brexitu b) demokraticky většinově zvolený Britský parlament, který je proti brexitu c) demokraticky zvolený Skotský parlament, který je proti brexitu v souladů s vůlí většiny Skotů d) Labour party, která má leadera, zvoleného většinou členů strany, ale odmítaného velkou většinou demokraticky zvolených poslanců této strany.

    Pro záchranu EU bych navrhoval podporovat EU. To Cameron nedělal: byl sice proti Brexitu, ale presentoval se hlavně jako bojovník za britské národní zájmy proti EU a ostatní členské státy mu také velmi dalece ustoupily. Corbyn také podporoval EU velmi vlažně. Britská politická reprezentace byla stejně rozkolená jako britská společnost.

    Jedinou demokratickou institucí EU je Evropský parlament, takže cestou k překonání "demokratického deficitu" by logicky mělo být posílení jeho role.

    Čeští politici zatím postupují jako Cameron: do Unie ryjí, aby upevnili svou vnitropolickou pozici, ale doufají, že EU nějak přežije i bez jejich přičinění.





    + Další komentáře