Jaké jsou příčiny chudoby v České republice?

Příčin chudoby je hodně a jsou na různých úrovních. Selhání sociálního státu, ale nejen to. I kdyby legislativa vyhovovala, problém je v institucionálním zabezpečení. Není dost lidí, dost dobře placených, kteří by nějakým způsobem mohli zprostředkovat informace lidem, kteří nemají kapacitu se sami prokousat byrokracií.

Na hlubší úrovni by se dalo mluvit o tom, že stále více se rozšiřující nůžky mezi bohatými a chudými způsobuje v zemi jako je současná Česká republika systém tvorby peněz. Peníze tvoří banky v podobě dluhu. Každý úvěr, který poskytne běžná banka člověku, si odnikud neodepíše, ale naopak si jej připíše mezi aktiva, protože ví, že jej dostane zpátky. Vlastně dochází k tomu, že banky půjčují naše peníze, které máme na běžných účtech, dále. Neodpisují je z našich běžných účtů, dostanou je pak totiž zpátky. Ale mezitím, než je dostanou zpátky, peníze kolují, protože přistanou na účtu někoho jiného, ta banka je zas půjčí dál. A tak dále.

To, že peníze vznikají jako dluh, tvoří systematický tlak na zadlužování. Nejzranitelnější vrstvy společnosti se zadlužují nejvíc. Speciálně pokud jde o spotřebitelské úvěry a hypotéky. Pak velmi často spadnou do dluhové spirály. Druhý aspekt dluhové ekonomiky jsou úroky. Musíte splatit peníze i s úroky. To nemluvím o tom, že finanční instituce si tam ještě přidají různé sankce. Ale už ten samotný úrok tlačí na to, že ti, kteří si půjčují, většinou chudnou a ti, kteří půjčují, většinou bohatnou. Celý tento systém je založený na akumulaci kapitálu jedněch na úkor prostředků druhých, těch zranitelnějších.

Třetí příčina je v neoliberální ideologii. Je tu vize trhu, včetně trhu pracovní síly, a převládá představa, že všichni hráči na tom trhu jsou stejně silní. Ve skutečnosti jsou pracující často slabší než zaměstnavatelé. Důvodem je chronická nezaměstnanost, každý se bojí o práci, jsou tady oslabené odbory. Firmy se mohou přesunout jinam. Je tady tlak na deregulaci práce a její prekarizaci. Mezi většími, mocnějšími nadnárodními firmami a mezi zaměstnanci, kteří dostávají často nízkou mzdu, můžou se ocitnout v pozici pasti chudoby, pracující chudoby, je obrovská nerovnováha moci. Lidem se buď nevyplatí pracovat, protože vydělají málo, anebo pracují, ale pořád se nemůžou dostat do toho středního proudu, pořád jsou na tom špatně.

Vede z tohoto koloběhu nějaká cesta ven?

Není žádné snadné řešení. Někdy se mluví o základním, občanském příjmu. Každý by na něj měl nárok, ať pracuje nebo ne. Hodně se o tom mluví v Německu. Je otázka dlouhé diskuze, zda je to správný nápad, ale určitě by dal silnější pozici zaměstnancům. Je tu samozřejmě také možnost navýšení minimální mzdy.

Lze se také orientovat na větší spolupráci mezi lidmi, kteří mají málo. K tomu mám takový okřídlený citát: „Přišli jsme do doby, kdy bohatí už nepotřebují chudé, protože mají automatizaci. Je tudíž potřeba domluvit se tak, aby chudí nepotřebovali bohaté.“

Mezi tyto možnosti patří například spolubydlení, sdílení spotřebičů nebo zahradničení, které je u nás rozšířené a je to dobře. Mimochodem v Británii má každý, kromě obyvatel centrálního Londýna, právní nárok na přidělení pozemku, respektive na jeho pronajmutí za nízkou částku, aby si mohl pěstovat pro svou potřebu potraviny. V posledních letech je to velmi módní záležitost.

Galerie (3)