Demokratické společnosti stojí po Snowdenově aféře na rozcestí. Tou pohodlnější cestou je pokračovat v zajetých kolejích a předstírat, že neukojitelná touha NSA po našich soukromých datech je jen drobnou odchylkou od normálu, kterou mohou napravit drobná vyspravení různých aspektů našeho současného technicko-právního uspořádání. Můžeme utěsnit děravé datové protokoly, důkladněji šifrovat komunikační sítě, podrobit NSA většímu dohledu.

Nesnadnější volbou by bylo připustit si, že co Snowden odhalil, nepředstavuje jen ojedinělý případ překročení pravomocí několika ničemnými byrokraty. Že máme co do činění se stále vážnějším a převážně přehlíženým ohrožením samotného étosu demokracie — které se bude jen zhoršovat tím, jak se prostředky masového sběru, zaznamenávání a analyzování dat stávají levnějšími a dostupnějšími.

Důvod, proč si této hrozby takřka nikdo nevšímá, je nabíledni: takové závěry by totiž zpochybnily vznešené vyprávění o „informační ekonomice“, které stojí na předpokladu, že pokud jde o informace, růst může pokračovat donekonečna. Google, Facebook a stovky jejich nohsledů v Silicon Valley se domnívají, že dat lze vyprodukovat, shromáždit, sdílet a zobchodovat nekonečné množství. Čím víc dat — a čím rychleji! — tím lépe pro ně.

Ohrožení se může jen zhoršovat tím, jak se prostředky masového sběru, zaznamenávání a analyzování dat stávají levnějšími a dostupnějšími. Foto Katy, flickr.com