Přečtěte si dvě knihy, které spolu diskutují o sociálně ekologické transformaci
Radek KubalaV rychlém sledu vyšly na konci loňského roku dvě knihy, které patří k základům současného myšlení o sociálně-ekologické transformaci. Imperiální způsob života i Na obranu nerůstu přitom dává smysl číst ihned po sobě.
Málokdy se stane, že v České republice vyjdou takřka ve stejnou dobu překlady dvou klíčových knih, které spolu vedou plodnou diskuzi. Na konci loňského roku vyšly v nakladatelství Neklid dvě knihy, které zásadním způsobem rozšiřují tuzemské povědomí o možnostech sociálně-ekologické transformace. Navíc se vhodně doplňují, a proto má smysl číst je jednu po druhé.
První z nich nese název Imperiální způsob života a sepsali jí dva němečtí sociologové Ulrich Brand a Markus Wissen, druhou pak řecký ekologický ekonom Giorgos Kallis a jmenuje se Na obranu nerůstu. Znalost obou knih by měla patřit do základní intelektuální výbavy lidí, kteří přemýšlejí nad sociálně ekologickou transformací a řešením klimatické krize. A to i v případě, že s autory nesouhlasíte.
Brand s Wissenem přinášejí koncept, který v mnohém překračuje nekonečnou debatu o tom, jestli pro změnu potřebujeme změnit systém nebo jednání lidí a jejich návyky. Tato debata se v klimatickém hnutí periodicky vrací a často vede k mnohým nedorozuměním a zbytečné řevnivosti.
Imperiální způsob života přináší jiný způsob, jak celou tuto diskuzi uchopit a posunout dál. Její základní teze zní, že celý náš život je závislý na různých vztazích, které je možné nazvat imperiálními.
Protože jsem onu (druhou) knihu nečetl, musím položit onu zmíněnou otázku: na základě jaké kouzelné formule by bylo možno vytvořit společnost nerůstu, aniž by to zároveň znamenalo ekonomickou recesi, nebo přinejmenším stagnaci?... Právě tohle je totiž otázka všech otázek.
Jisté je v každém případě jedno: moderní ekonomika je principiálně d y n a m i c k á ekonomika, kterou v žádném případě nelze vměstnat do kategorií a forem naturální, agrární produkce (byť by si mnozí aktivisté právě toto přáli).
A za druhé: moderní ekonomickou činnost není možno zprostředkovat (a řídit) prostřednictvím naturální směny, nýbrž pouze pomocí abstraktních měřítek respektive symbolů. Tedy peněz.
Máme zde tedy dynamickou společenskou produkci založenou na nepostradatelné funkci peněz; jak je tedy možno zorganizovat "nerůstovou", ale přitom dynamickou produkci, aby přitom ale nijak nerostlo množství peněz (které jako takové jsou v tržní ekonomice nutně zdrojem kapitálu, který ze své samotné podstaty směřuje k neustálé expanzi)?
Jak řečeno knihu jsem nečetl; ale a priori jsem dosti skeptický, že by v ní její autoři dokázali nějakou takovouto kouzelnou formuli dynamické, ale nerůstové ekonomiky objevit.