Málokdy se stane, že v České republice vyjdou takřka ve stejnou dobu překlady dvou klíčových knih, které spolu vedou plodnou diskuzi. Na konci loňského roku vyšly v nakladatelství Neklid dvě knihy, které zásadním způsobem rozšiřují tuzemské povědomí o možnostech sociálně-ekologické transformace. Navíc se vhodně doplňují, a proto má smysl číst je jednu po druhé.

První z nich nese název Imperiální způsob života a sepsali jí dva němečtí sociologové Ulrich Brand a Markus Wissen, druhou pak řecký ekologický ekonom Giorgos Kallis a jmenuje se Na obranu nerůstu. Znalost obou knih by měla patřit do základní intelektuální výbavy lidí, kteří přemýšlejí nad sociálně ekologickou transformací a řešením klimatické krize. A to i v případě, že s autory nesouhlasíte.

Brand s Wissenem přinášejí koncept, který v mnohém překračuje nekonečnou debatu o tom, jestli pro změnu potřebujeme změnit systém nebo jednání lidí a jejich návyky. Tato debata se v klimatickém hnutí periodicky vrací a často vede k mnohým nedorozuměním a zbytečné řevnivosti.

Imperiální způsob života přináší jiný způsob, jak celou tuto diskuzi uchopit a posunout dál. Její základní teze zní, že celý náš život je závislý na různých vztazích, které je možné nazvat imperiálními.

Stačí si otevřít ledničku, batoh nebo si jen prohlédnout kapsy a zkusit si zjistit, kdo vyrobil a odkud k nám přijely věci, které nosíme na sobě a denně spotřebováváme. Jíst maso, jezdit autem nebo si často kupovat nové oblečení je totiž součástí kultury, ve které žijeme a kterou reklamními kampaněmi pohánějí korporace, které na našem způsobu života vydělávají.

Systém stanovuje mantinely pro naše chování, a my svým každodenním jednáním a našimi volbami udržujeme společnost, která je nastavena na ničení životního prostředí. Aby takový způsob života mohli někteří lidé vést, musí existovat někdo, kdo za směšně nízkou mzdu vytěží a zpracuje potřebné suroviny a posléze vyrobí věci určené k rychlé spotřebě, které někdo další dostane až k našim dveřím. Právě tuto závislost na životech druhých lidí a extenzivní těžbě surovin nazývají Brand s Wiessenem imperiálním způsobem života.

Konzumní život si tak můžeme dovolit vést jen na úkor jiných lidí, které většinou ani neznáme. Do popředí se tak dostává dilema z Balzacova románu Otec Goriot, kde uprchlý galejník Vautrin předestře před protagonistu dilema, zda by obětoval neznámého mandarínce z druhého konce planety, aby získal moc a prestižní společenské postavení. Bohaté společnosti toto dilema dnes řeší obětováním nám neznámých lidí.

Vymanit se z imperiálního způsobu života není snadné a nevede k němu ani změna individuálních voleb, ani proměna systému sama o sobě. Němečtí sociologové požadují hledání strategií, které na individuální úrovni proměňují naši životní perspektivu a současně mění politická pravidla. Ve zkratce se jedná o zakládání a podporování komunitních projektů, družstevních podniků nebo sdílení věcí, stejně jako budování hnutí, které promění pravidla a otevře prostor pro tento typ jednání.

A právě v kapitole, která by měla přinést řešení, Brandova a Wissenova knížka zůstává v abstraktní rovině. Její síla je v pronikavé analýze současné společnosti, nicméně člověk po jejím přečtení může jednoduše nabýt dojmu, že sice ví, v čem problém spočívá, ale moc neví co s ním dělat.

Právě proto doporučuji po dočtení ihned sáhnout po Kallisově knize Na obranu nerůstu, která vyšla ve stejnou dobu snad právě proto, aby přinesla nutné doplnění. Zatímco Brand s Wissenem přináší hutnou a mnohdy těžko stravitelnou analýzu, Kallisova knížka je sestavená z krátkých esejů, veřejných vystoupení a drobných úvah na čím dál oblíbenější téma nerůstu.

Kallis lehkým perem načrtává řešení, která jeho němečtí souputníci jen nakousávají. Jeho kniha je úvodem do základních pojmů a debat, které tvoří nerůstové přemýšlení o světě.