↗

Green New Deal je dosud neustálený koncept, bitevní pole. Jeho význam a ambice vyplynou z boje, jejž vedou sociální hnutí a levicoví politici. Ti by jej neměli ani nekriticky přijímat, ani odmítat, ale zmocnit se ho a posunout ho do radikálnější polohy. Ilustrace FB Green New Deal UK

Ve Spojených státech se idea Green New Dealu intenzivně prosazuje od roku 2018, a to díky nově vzniklému spojenectví aktivistů za klimatickou spravedlnost a předních levicových politiků. Toto spojenectví se naplno projevilo v únoru 2019, když kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová (demokratka za New York) a senátor Ed Markey (demokrat za Massachusetts) předložili ve Sněmovně reprezentantů rezoluci číslo 109.

Jejich návrh Green New Dealu připisuje státu klíčovou roli v koordinaci celonárodní dekarbonizace, v rekvalifikaci pracovníků, která by umožnila spravedlivý přechod od špinavého průmyslu k čistšímu, v zavádění garancí pracovních míst na federální úrovni a v posilování sociálního státu pomocí vyvázání základních služeb z tržních principů.

Rezoluce 109 sice výslovně neuvádí ekonomický růst jako jeden ze svých politických cílů, ale nepřímo ho zahrnuje do úkolů „stimulovat ekonomický rozvoj“ a „rozvíjet domácí výrobu“. Tři přední političtí experti spojovaní s návrhem Green New Dealu — Justin Talbot Zorn, Ben Beachy a Rhiana Gunn-Wrightová — kromě toho argumentují, že zvýšení mezd pracujících a zdokonalení infrastruktury se vyplatí, protože posílí ekonomický růst, a že rezoluce 109 je tedy „fiskálně zodpovědná“.

Někteří odborníci, například ekonom Robert Pollin, jdou dokonce ještě dál, když v ekonomickém růstu nespatřují jen důsledek Green New Dealu, ale také jeho motor. Green New Deal by měl být financován určitým dílem federálního HDP. Růst je proto žádoucí, jelikož vyšší HDP bude automaticky znamenat i vyšší investice do projektů na podporu čisté energie.

To vše může navenek znít celkem rozumně, protože jsme zvyklí věřit, že růst je prospěšný a nezbytný. Je zde ale podstatný problém. Usilování o růst ve skutečnosti působí proti cílům Green New Dealu, a může dokonce znemožnit, abychom jich vůbec dosáhli.

Je třeba pochopit, že růst HDP s sebou přináší rostoucí poptávku po energiích. Nelze vyvodit jasnou příčinnou souvislost, ale studie dokládají, že energie a HDP jsou úzce provázány. I když si rádi namlouváme, že růst v bohatých zemích většinou táhnou materiálově nenáročné služby (například finance, pojišťovnictví a digitální platformy), realita je taková, že rychlý rozvoj informačního průmyslu drasticky zvýšil energetickou spotřebu. A to je problém, protože čím víc elektřiny spotřebováváme, tím obtížnější je získat ji z obnovitelných zdrojů.