Bidenův plán boje s klimatickou krizí: dobrý začátek, výsledek nejistý

↗

Zatímco dostavbu ropovodu Keystone XL Joe Biden zastavil, přípravy dalších navzdory protestům ekologů i původních Američanů dál pokračují. Foto Twitter Resist Line 3

První týdny vlády šestačtyřicátého prezidenta USA Joea Bidena vyslaly jasný signál, že klimatická politika bude patřit mezi priority jeho administrativy. Jen několik hodin po inauguraci podnikl první kroky proti ropnému průmyslu a vrátil Spojené státy k Pařížské dohodě. Hned další týden pak v Bílém domě vyhlásil „klimatický den“ a podepsal celou sérii exekutivních příkazů zaměřených na ochranu klimatu.

Shrnutí exekutivních příkazů z 27. ledna

Řada občanských organizací, odborníků i klimatických novinářů Bidenova nařízení v oblasti klimatu přivítala. Například novinář a aktivista Bill McKibben označil 27. leden, kdy prezident většinu z nich oznámil, za „historicky nejvýznamnější den amerických oficiálních reakcí na klimatickou krizi“. Většinou se ale také shodují v tom, že prezident stojí teprve na začátku dlouhé cesty a řadu potřebných témat stále opomíjí.

Základem Bidenova klimatického plánu je cíl zajistit Spojeným státům do roku 2035 bezemisní energetiku a do poloviny století uhlíkovou neutralitu. Podle zprávy americké Národní akademie věd z minulého týdne to lze uskutečnit, pokud během následujících deseti let vláda investuje zhruba tři sta miliard dolarů. Konkrétně bude potřeba podpořit čistou energetiku, její přenosovou soustavu a výzkum, a také elektrifikaci dopravy a úpravy budov tak, aby byly energeticky šetrné.

Plán prezidentova čtyřletého funkčního období však zatím tak štědré financování klimatické politiky neslibuje. Dosavadní exekutivní příkazy se ale oblastem, jež vymezily vědci, vesměs věnují. Biden v nich už podnikl několik zásahů směřujících k bezfosilní energetice, když mimo jiné zablokoval dostavbu ropovodu Keystone XL nebo pozastavil pronajímání federálních půd a vod soukromým společnostem za účelem těžby ropy a plynu.

Částečné, ale nedostačující omezení fosilního průmyslu

Obě zmíněná opatření však řeší jen část většího problému. Kromě Keystone XL pokračují ve Spojených státech navzdory protestům ekologů i původních obyvatel přípravy minimálně dalších dvou ropovodů, ke kterým se Biden zatím nijak nevyjádřil.

Ani dočasné zamezení další těžby na federálním území nestačí. Kromě absence jakékoli zmínky o omezení těžby uhlí se rozhodnutí nijak nedotkne aktivit ropných společností nejen na soukromých plochách, ale ani na těch státních územích, jež už mají korporace pronajaté. Pro představu — v roce 2019 měl fosilní průmysl podle New York Times tímto způsobem přístup k více než deseti milionům hektarů federální půdy, tedy zhruba takové ploše, jakou by zabralo jeden a čtvrt České republiky.

„Pozastavení hloubení vrtů a frakování je dobrou zprávou, ale jen pokud bude následovat silný plán na trvalý zákaz veškeré těžby spojené se špinavou energií na veřejné půdě. Ve zkratce musíme ukončit těžbu všude a co nejdříve,“ reagovala na prezidentovo rozhodnutí ředitelka ekologické organizace Food & Water Watch Wenonah Hauterová.

Na nedostatky dosavadních Bidenových zásahů proti těžbě fosilních paliv upozorňuje i klimatická novinářka Kate Aronoffová. Ve svém textu pro časopis The New Republic varuje, že obnova ekonomiky po koronaviru založená na růstu může dát ropným korporacím impuls pro další rozvoj, prezidentovým opatřením navzdory.

Ropa nevyužitá v energetice navíc může najít uplatnění jinde. Podle magazínu Earther začínají fosilní společnosti věnovat větší pozornost chemickému průmyslu, především výrobě plastů. Ta už v současnosti spotřebuje zhruba čtrnáct procent z celosvětové ropné produkce. Jaký — a jestli vůbec nějaký — bude Bidenův postoj k omezení plastů, ale zatím není jasné.

Auta neubudou, jen změní pohon

Jedním z největších zdrojů emisí skleníkových plynů zůstává v USA doprava. Biden se už v předvolební kampani vyslovil pro její elektrifikaci. Motivaci automobilového průmyslu k přechodu na výrobu aut s elektrickým pohonem teď podpořil tím, že nařídil vyměnit veškeré vozy ve vlastnictví vlády za elektromobily.

Podle odhadů půjde o více než šest set padesát tisíc vozidel. Zatím však není jasné, jak přesně bude obměna probíhat. Výroba elektromobilů přitom také zatěžuje životní prostředí a vyžaduje množství zdrojů, které zpravidla pocházejí ze zemí třetího světa s žalostnými pracovními podmínkami. Adekvátní politika by tedy měla spíše směřovat k celkovému snížení automobilové dopravy.

Z dosavadních výstupů se ale zdá, že Biden na elektromobilitě trvá. Prezidentovi také zapadá do plánu vytvořit miliony nových pracovních míst v odvětvích, která mají přispívat ke snižování emisí skleníkových plynů. Kromě výroby samotných elektrických aut bude totiž potřeba vybudovat například i síť dobíjecích stanic.

Nadsazené odhady počtu nových zelených pracovních míst

V nových pracovních příležitostech zohledňuje Bidenova administrativa také chystaný útlum fosilní energetiky. Prezidentská poradkyně pro oblast klimatu Gina McCarthyová slíbila, že Američané, kteří budou v důsledku prezidentských nařízení muset změnit práci, dostanou nové příležitosti v místě svého bydliště a v odvětvích, kde uplatní své dosavadní zkušenosti.

Už samotný odhad počtu nových zelených pracovních míst však vzbuzuje kritiku. Podle New York Times používá Biden výsledky analýz, ze kterých připravovaná opatření vycházejí až příliš pozitivně. Řada dalších studií naopak ukazuje, že počet vzniklých pracovních příležitostí by mohl být výrazně nižší než několik milionů, se kterými prezident počítá. Nařízení také postrádají vymezení konkrétního postupu v tom, jakými investicemi prezident vznik pracovních míst podpoří. Objevují se proto obavy, že celý plán možná až příliš spoléhá na trh a korporace.

Na skutečnost, že kvalitu avizovaných nařízení prověří až přesně vymezené kroky k jejich naplnění, upozorňují také ekologické organizace. V tlaku na prezidenta proto rozhodně nepolevují. „Jsou to historická prohlášení, ale víme, že ďábel se skrývá v detailu a v tom, jak budou tato opatření uskutečňována. Budeme houževnatě bojovat, abychom zajistili, že se Bidenovy sliby promění ve skutečné činy v míře, již vyžaduje věda i spravedlnost,“ uvedla ředitelka klimatické kampaně Greenpeace USA Janet Redmanová.

Vyhlaste stav klimatické nouze, vyzývají Bidena progresivní demokraté

Aby Biden svoji klimatickou politiku vůbec prosadil, bude muset zohlednit nejen nejtěsnější možnou většinu v Senátu, ale v případě žalob proti jeho rozhodnutím také americký Nejvyšší soud, kde momentálně převládají konzervativní postoje. Šance na prosazení takové legislativy, která by zajistila, že pozornost věnovaná klimatické změně neskončí s Bidenovým volebním obdobím, nejsou příliš velké.

I pro naplnění dosavadních rozhodnutí bude Biden navíc potřebovat, aby na ně navázali místní politici v jednotlivých amerických státech. Organizace Vote Climate U.S. PAC podporující klimatickou politiku proto vytvořila databázi, kde mohou Američané sledovat, jaké kroky ve změnách klimatu jimi volení zástupci podnikají.

Prosadit ještě více nařízení v kratším čase by pak Bidenovi umožnilo vyhlášení stavu klimatické nouze. Trojice progresivních demokratů ve složení Earl Blumenauer, Alexandria Ocasiová-Cortezová a Bernie Sanders minulý týden oznámila, že prezidentovi požadavek takového postupu předloží.

Stav klimatické nouze by dal prezidentovi pravomoc například k přesunu většího objemu financí na klimatická opatření, regulaci dopravy nebo k přísnějšímu omezení těžby ropy a zemního plynu. Mnohá rozhodnutí by zároveň mohl učinit bez toho, aniž by pro ně získal podporu Kongresu. To ale někteří odborníci označují za nedemokratické a varují, že by Biden obcházením Kongresu prohloubil propast mezi polarizovanou americkou veřejností.

Nezdá se tak pravděpodobné, že by prezident k deklaraci klimatické nouze přistoupil — alespoň ne za účelem rychlejšího prosazení oznámených nařízení. Gina McCartyhová v rozhovoru pro CBS sice uvedla, že postup navrhovaný progresivními demokraty promyslí, její vyjádření však naznačuje spíše pokračování klimatické politiky prostřednictvím exekutivních příkazů.

Jak tedy k dosavadnímu postupu Joea Bidena proti klimatické krizi přistupovat? Možnou odpověď nabízí klimatická novinářka Kate Aronoffová — vnímejme úvodní prezidentovy kroky jako vyjádření jeho záměrů a jako náčrt postoje jeho administrativy ke klimatické krizi. Ačkoli Bidenovy plány slibují významné změny a představují vítaný odklon od americké politiky popírání podílu odpovědnosti na klimatické krizi, stále za sebou nechávají množství nedořešených otázek a opomenutých témat. S jistotou tak lze říct jen to, že americké klimatické hnutí čeká ještě velký kus práce.