Jak může barva kůže souviset s překladem básně

Petr Bittner

Petr Bittner na sporu o překlad básně Amandy Gormanové ukazuje, jak vychýlená je česká debata od původního kontextu. Neodsuzuje ani jednu stranu a argumentuje, proč by mohlo být legitimní požadovat, aby byla i překladatelka tmavé pleti.

Báseň Amandy Gormanové skutečně do značné míry vyjadřuje vnitřní svět mladé ženy tmavé pleti, pro kterou je konec Trumpovy éry prostě něčím jiným než pro ostatní. Foto WmC

Nedávno jsem odpovídal v jedné anketě, jak bych se zachoval v pozici vydavatele, který má vybrat překladatelku slavné inaugurační básně Amandy Gormanové. Anketa reaguje na kauzu, ve které nizozemský nakladatel vybral překladatelku Marieke Lucas Rieneveld, ta však nakonec (ač sama nebyla terčem žádného útoku, to je třeba zdůraznit) odstoupila poté, co část veřejnosti upozornila, že překlad by měla obstarat ideálně černoška. Předně je třeba uznat, že to není nijak jednoduchá pozice. Přesto jsem přesvědčený, že v tomto problému lze najít konstruktivní dialog.

Problém je, že v českém mediálním prostoru je každý podobný spor pokaždé od samého začátku karikován a přetlumočen homogenní české veřejnosti jako spor mezi „zdravým rozumem“ a „postmoderní dekadencí“. I kdybych chtěl vystupovat jako kritik politiky identit, byl bych v českém kontextu automaticky zařazen do pozice zdravého rozumu. Máloco se mi ale příčí tolik, jako tahle česká provinční bohorovnost. Čili to neudělám.

Předně, je zajímavé, s jakou vehemencí Češi řeší kauzu jednoho nizozemského vydavatelství. O čem to vypovídá? Stejně jako v případě „trablů v ráji“ královského páru bych se podobné konflikty zdráhal označovat jako „pseudoproblémy“: cokoli se stane globálně medializovaným tématem, je skutečné a závažné ve svých příčinách i důsledcích — atraktivita obou kauz v mezinárodním kontextu přitom nesouvisí ani tak s „bulvárností“, jako spíš s univerzálním charakterem společenského konfliktu, z něhož tyto kauzy vyrůstají.

×
Diskuse

V českých vládních materiálech se před několika dny objevila rasistická teorie intersekcionality. Bude rasismus vládnoucí ideologií?

Je opravdu poučné, jak snadno se progresívní levice může stát zastáncem "vědeckého" rasismu...

Rijneveld není sama, komu se tohle to přihodilo.

https://amp-theguardian-com.cdn.ampproject.org/v/s/amp.theguardian.com/books/2021/mar/10/not-suitable-catalan-translator-for-amanda-gorman-poem-removed?amp_js_v=a6&_gsa=1&usqp=mq331AQHKAFQArABIA%3D%3D#aoh=16161113526291&referrer=https%3A%2F%2Fwww.google.com&_tf=Z%C2%A0webu%20%251%24s&share=https%3A%2F%2Fwww.theguardian.com%2Fbooks%2F2021%2Fmar%2F10%2Fnot-suitable-catalan-translator-for-amanda-gorman-poem-removed

Pokud je překladatel odmítnut nikoliv z důvodu schopností, ale z důvodu, že není rasově vyhovující, tak je to prostě, pane Bittnere, rasismus. Z toho se nevykecáte.

“They did not question my abilities, but they were looking for a different profile, which had to be a woman, young, activist and preferably black.”

Chtěl jsem na tento neuvěřitelný článek plný zmínek o ontologii, dekonstrukci, kontextech a barvě kůže, reagovat už včera, chtěl jsem psát o spoustě věcí , univerzalitě umění, možnostech vzájemné inspirace (jsou bílí rapeři urážkou černého lidu a rasističtí zmetci, kteří kradou, co jim nepatří?) ....... ale bylo by to dlouhé a už se mi do toho nechce. Možná dřív, ve starším DR, který diskusím přál, ano. Ale dnes už ne.

Nicméně ráno mě rozesmála informace, kterou jsem včera neznal -- Rijneveldovou si jako překladatelku přála a vybrala sama Gormanová!!!!

Čímž to celé nabírá zcela groteskní tvář.

Nezbývá než se těšit na další články pana Bittnera obhajující nesmyslné běsnění "části veřejnosti" vzletnými slovy o kontextech, ze kterých například vyplyne, že do češtiny Gormanovou překládat nesmíme.

Dobře nám tak.

Z hlediska teorie intersekcionality je, pane Bittnere, menšina překladatelů věnující se veršům nejspíše srovnatelně znevýhodněnou skupinou jako černí neběloši: japonský překladatel Satanských veršů, který si je i přes vážné varování dovolil přeložit, byl zavražděn, katalánský překladatel veršů Amandy Gormanové, který bohužel také strkal nos do horké kaše, může tedy ještě mluvit o štěstí, že byl pro tuto práci shledán pouze rasově a genderově nevyhovujícím. Pro potvrzení či vyvrácení tohoto odvážného tvrzení je samozřejmě třeba ještě provést důkladnou intersekcionální analýzu, což by však nyní už nemusel být žádný problém, neboť rasistický intersekcinální přístup se ve výše zmíněných vládních materiálech stal průřezovým principem.

Nejenže, pane Morbicere, nemůžeme překládat Gormanovou do češtiny (nečerní čeští odvážlivci už se našli), “but if I cannot translate a poet because she is a woman, young, black, an American of the 21st century, neither can I translate Homer because I am not a Greek of the eighth century BC. Or could not have translated Shakespeare because I am not a 16th-century Englishman,” říká odmítnutý katalánský překladatel, který si sice troufne na Shakespeara, ale na Gormanovou už ne.