Palčákologie. Pět možných významů Bernieho rukavic
Naomi KleinováIkonickým obrazem Bidenova nástupu k moci se staly palčáky Bernieho Sanderse. Jak to? Tak jako v tolika jiných věcech souvisejících s nastupující vládou je ještě příliš brzy na definitivní úsudek. Následuje pět možných výkladů.
Politujte umělecké ředitele, stylisty, vizážisty a scénografy. Kolik jen úsilí, vkusu, strategie a peněz vynaložili do plánování sémiotiky inaugurace Joea Bidena! Jaký jen přesně odstín královské fialové barvy zvolit? (Ve Vogueu se můžou jít vycpat i s jejich odfláknutou obálkou!) Volba jedné z menších newyorských značek pro oděv Jill Bidenové v oceánské modři (To je mi aspoň panečku způsob, jak během pandemie podpořit drobné podnikatele!). Ohromující velikost brože zlaté holubice, s níž se zjevila Lady Gaga (A všechna s tím spojená legrace s odkazy na Hladové hry!).
A všechna ta snaha přišla vniveč. Protože v moři překrásně vyladěných make-upů všem daly na frak umolousané staré palčáky Bernieho Sanderse, jež se vmžiku staly nejdiskutovanějším, nejobdivovanějším a nejpřekrucovanějším obrazem z historické události. Co si z toho odnést? Z jakého důvodu se miliony a miliony lidí byly s to napojit na onu tajuplnou řeč, v níž k nám staré palčáky promluvily?
Byl to horečnatý stav pandemie — v níž jsme si všichni projektovali vlastní sociální izolaci do nejizolovanější osoby mezi shromážděnými? Byl v tom sexismus a rasismus, Bernieho braši už zase neschopní ocenit subversivní poselství ukrytá ve filigránských módních volbách žen rozbíjejících s gustem „skleněný strop“? Anebo v tom bylo, jak mi právě v tuto chvíli napsal v textovce kamarád, „tajné přání celého světa, aby se naším prezidentem stal Bernie“?
Kde hledat smysl, palčákologii toho všeho? Tak jako v tolika jiných věcech souvisejících s nastupující vládou je ještě příliš brzy na definitivní úsudek. Následuje pět možných výkladů.
1. Palčáky jako výraz rezervovanosti
Velká část mediálního zájmu se upírala na palčáky jako takové, na původ jejich vzoru v běžkařské kontrakultuře sedmdesátých let. Na jejich rukodělný charakter v čase masové výroby. Na nahodilost, s jakou se ocitly v tak prominentní úloze, a na fakt, že Bernie evidentně nezatížil ani jednu svou mozkovou buňku jinou úvahou než prostým: „Venku je zima a tyhle jsou teplé.“
Jenomže neméně významné je gesto jejich nositele: sedí tam schoulený, s rukama složenýma křížem, ve zjevné izolaci od rozjuchaného houfu. Nepůsobí jako člověk, který byl opomenut či záměrně ponechán stranou, ale — povězme si to upřímně — spíše jako člověk, který se mezi ostatní dvakrát nehrne.