Trumpův konec

Jakub Patočka

Neuvěřitelné obrázky z washingtonského Kapitolu budou mít spíše příznivé důsledky: nejzarytější Trumpovi příznivci si snad ani nemohli postavit výmluvnější pomník, než jakým bude náhrobek hnutí, k němuž se tak odhodlaně hlásili.

Jak se Trumpův vzor stal před čtyřmi lety táhnoucím příkladem pro celý svět, nyní se stane takovým příkladem jeho pád. Není to dobrá zpráva pro Orbána, Netanjahua, Duterteho, Bolsonara, Erdogana či Putina, ani pro Zemana a Babiše. Repro DR
Jak se Trumpův vzor stal před čtyřmi lety táhnoucím příkladem pro celý svět, nyní se stane takovým příkladem jeho pád. Není to dobrá zpráva pro Orbána, Netanjahua, Duterteho, Bolsonara, Erdogana či Putina, ani pro Zemana a Babiše. Repro DR

Když se Donald Trump před čtyřmi lety stal prezidentem, napsali jsme, že zdaleka nejhorším účinkem jeho vlády bude princip „příklady táhnou“: „Není náhoda, že panteon těch nejtemnějších postav evropského politického suterénu, v němž nestojí český prezident Zeman na nijak druhořadém místě, se mohl přetrhnout neskrývanou radostí a obřadnými gratulacemi.“

Současně jsme se netajili vírou v sílu americké protestní a emancipační tradice, která může ze zápasu s trumpismem stvořit silnější Ameriku. „Určité naděje lze spatřovat v tom, že se fatální civilizační střet o budoucí charakter západních demokracií nyní rozvine právě ve Spojených státech. Je to země, která kromě tradice temné, jež nyní převážila, disponuje i jednou z nejobdivuhodnějších tradic spontánní občanské sebeorganizace a ryze idealistického humanistického smýšlení.“

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Právě ta se promítla do epochální události, jež se vinou neuvěřitelných obrazů z washingtonského Kapitolu ocitla na druhém místě dnešních zpráv: je jí vítězství demokratických kandidátů do Senátu v Georgii, které dává Demokratické straně kontrolu Senátu. A zejména vítězství reverenda Warnocka, kazatele v kostele Martina Luthera Kinga, představuje historický mezník nedocenitelné hodnoty.

Po Trumpově volební porážce a jeho dětinských tirádách, jež následovaly, se dlouho vedly spory o to, co přesně to vše bude pro budoucí americkou politiku znamenat, jaké bude Trumpovo dědictví. Přežije trumpismus jako politická koncepce, nebo bude porážkou zlomen a republikánská strana bude nucena k sebereflexi a vnitřní proměně?

Pitoreskní útok nejhorlivějších Trumpových stoupenců na jeden ze symbolů americké demokracie, jenž si mezi nimi vybral i několik lidských životů, nás paradoxně přibližuje ke druhé možnosti. Surrealistické obrázky z Kapitolu republikánskou stranu vnitřně rozštěpí — pro mnoho politiků druhdy Lincolnovy a Eisenhowerovy strany doposud loajálně stojících za Trumpem budou včerejší události a Trumpova psychopatická reakce na ně už nestravitelné.

Také se může do určité míry ulevit všem, kteří se obávali, co ještě poslední týdny Trumpa v úřadě přinesou. Spekulovalo se o tom, že bude hledat záminku k vyhlášení výjimečného stavu, že možná zaútočí na Irán a vyvolá konflikt, který mu dovolí zdůvodnit, že bude pokračovat ve funkci. To se nyní stalo mnohem méně pravděpodobným. Je docela dobře možné, že instituce, v Americe přece jen vcelku silné a sebevědomé, mu nyní budou prostě už vypovídat poslušnost.

Po středečním pikniku v Kapitolu je o mnoho pravděpodobnější, že trumpismus jako politický vzor spíše nepřežije. A stane-li se to, je kouzelné i mrazivě příznačné, že mu hrob vykopali sami jeho nejzarytější příznivci: jejich poblouzněnost si snad ani nemohla postavit výmluvnější pomník, než jakým bude náhrobek hnutí, k němuž se tak odhodlaně hlásili. Je to námět na satiru.

Nejpravděpodobnější důsledky středečních událostí jsou dva, oba velmi dobré. Za prvé nová demokratická vláda bude ve větší míře inspirována k systémovým změnám, které vyženou pravicové fanatiky zpět na okraj společnosti, kam patří. Lze čekat zavádění různých občanských i federálních programů, jež budou mýtit i zdroje, z nichž se tmářské smýšlení takového typu sytilo. Amerika bude ještě více motivována k péči o svůj liberální, multikulturní, svobodomyslný, občanský charakter. Napomáhá tomu i demografie.

Za druhé, jak se Trumpův vzor stal před čtyřmi lety táhnoucím příkladem pro celý svět, nyní se stane takovým příkladem jeho pád. Není to dobrá zpráva pro Orbána, Netanjahua, Duterteho, Bolsonara, Erdogana či Putina, ani pro Zemana a Babiše. Biden se s nimi bratříčkovat nebude.

Strukturální příčiny, z nichž trumpismus, tedy prolhaný, identitářský, profašistický pravicový populismus vyrostl, tu ovšem zůstávají. Nevznikl sám od sebe, nezrodil se ze srážení vzdušných par. Příčiny Trumpova vzestupu uložené v dysfunkcích globálního kapitalismu, v jeho systematické produkci hlubokých nerovností, v sebevražedném technologickém a ekonomickém samopohybu, trvají a na jejich překonání nás čeká ještě mnoho práce. Jen po středě k ní budeme mít o něco lepší podmínky. Hej rup.

Diskuse
JH
January 7, 2021 v 12.53
Ve své knize

"Rozvrat" uvádí Jared Diamond "rozpad politického kompromisu" jako hrozbu č. 1 pro Spojené státy.

Trumpův pád, v který rovněž doufám, se jistě stane příkladem pro další autoritáře, ale obávám, se, že se žádný z nich asi nechytí za nos. Ten příklad, který si vezmou, je že D. Trump nedokázal dostatečně upravit zákony, dosadit dostatek loajálních lidí na klíčová místa, zkrátka to "neměl dost obšancované". I velká část republikánů nakonec dala přednost republikánským tradicím před Trumpismem. To se Erdoganovi nebo Putinovi asi nestane.

Co by se stalo, kdyby s Trumpem kolaborovalo více soudců a republikánských vlád států, to už snad nikdy nezjistíme.

PK
January 7, 2021 v 16.57

Ano, nezjistíme to, naštěstí.

A proč s Trumpem nekolaborovalo více soudců a republikánských vlád států?

Inu jsou to USA. Není to Turecko, natož Rusko.

Nejsem tak optimistická.

Příliš mnoho lidí v USA dosud věří, že Biden zvítězil podvodem a že jeho cílem je zavedení jakéhosi "neomarxistického" režimu pod taktovkou progresivistů z univerzit či černošských násilníků. Snad jen velmi trpělivý a umírněný postup nové administrativy může postupně rozpustit tento mrak iracionality a odvrátit podobné výbuchy jako byl ten středeční. Mezitím se obávám, že sejde-li se dav naladěný podobně, stačí pár radikálů, aby vyvolali nepokoje a aby tekla krev.

PK
January 7, 2021 v 22.12

Ovšem stane-li se to, paní Zemanová, doufám, že odpovědí nebude “trpělivý a umírněný postup”, nýbrž zákon.

IH
January 9, 2021 v 11.8

Když bychom měli srovnávat události v USA a Rusku, tak by se k nesmíření Trumpa a mnoha republikánů s porážkou, ústící do napadení Kapitolu, dala hledat paralela spíše v Janajevově pokusu o puč než v Putinově postupu.

Dlouholetý ruský vládce si podle mého zaslouží ostré odsouzení, nicméně v "naší" souvislosti připomenu, že když poprvé skládal prezidentskou přísahu, Grozného se právě zmocňovali čečenští separatisté. Teprve během dvou dalších dekád srovnávalo Rusko ekonomicky aspoň poněkud krok se světem.

Teď si představme podobně otřesené USA, kde nějaký Trumpův příbuzný nastupuje před padesátkou do funkce. Určitě by mohl být zvolen dvakrát za sebou. Poté by nebyla zcela vyloučena varianta Putinovy hry s Medveděvem. A posléze třeba ani snaha změnit nějaký ten dodatek ústavy. Republikáni totiž byli už po roce, či dvou Trumpem nemálo pacifikováni...

Svět je dnes malý a nově ekonomicky i mocensky úspěšné země dokážou "oplácet vliv".

PM
January 10, 2021 v 17.27
Dobrá zpráva pro pravicovou většinu - stačí odhodit čepici

Mám dojem,

že ideová konfuze dominující občanské politické scéně znemožňuje poznatek, že adorace zastaralého pojetí kapitalismu je prošlého data, která i v tradičně liberálním prostředí generuje politická napětí ba potřeštěnost.

Že faktum systematické produkce hlubokých nerovností, v sebevražedném technologickém a ekonomickém samopohybu (J.P.) považuje občanská většina nadále za dílo komunismu, či evropeismu.

Mám obavy že zde vystačí si strčit čepici do kapsy ....bych dodal.