Trumpův konec
Jakub PatočkaNeuvěřitelné obrázky z washingtonského Kapitolu budou mít spíše příznivé důsledky: nejzarytější Trumpovi příznivci si snad ani nemohli postavit výmluvnější pomník, než jakým bude náhrobek hnutí, k němuž se tak odhodlaně hlásili.
Když se Donald Trump před čtyřmi lety stal prezidentem, napsali jsme, že zdaleka nejhorším účinkem jeho vlády bude princip „příklady táhnou“: „Není náhoda, že panteon těch nejtemnějších postav evropského politického suterénu, v němž nestojí český prezident Zeman na nijak druhořadém místě, se mohl přetrhnout neskrývanou radostí a obřadnými gratulacemi.“
"Rozvrat" uvádí Jared Diamond "rozpad politického kompromisu" jako hrozbu č. 1 pro Spojené státy.
Trumpův pád, v který rovněž doufám, se jistě stane příkladem pro další autoritáře, ale obávám, se, že se žádný z nich asi nechytí za nos. Ten příklad, který si vezmou, je že D. Trump nedokázal dostatečně upravit zákony, dosadit dostatek loajálních lidí na klíčová místa, zkrátka to "neměl dost obšancované". I velká část republikánů nakonec dala přednost republikánským tradicím před Trumpismem. To se Erdoganovi nebo Putinovi asi nestane.
Co by se stalo, kdyby s Trumpem kolaborovalo více soudců a republikánských vlád států, to už snad nikdy nezjistíme.
Nejsem tak optimistická.
Příliš mnoho lidí v USA dosud věří, že Biden zvítězil podvodem a že jeho cílem je zavedení jakéhosi "neomarxistického" režimu pod taktovkou progresivistů z univerzit či černošských násilníků. Snad jen velmi trpělivý a umírněný postup nové administrativy může postupně rozpustit tento mrak iracionality a odvrátit podobné výbuchy jako byl ten středeční. Mezitím se obávám, že sejde-li se dav naladěný podobně, stačí pár radikálů, aby vyvolali nepokoje a aby tekla krev.
Když bychom měli srovnávat události v USA a Rusku, tak by se k nesmíření Trumpa a mnoha republikánů s porážkou, ústící do napadení Kapitolu, dala hledat paralela spíše v Janajevově pokusu o puč než v Putinově postupu.
Dlouholetý ruský vládce si podle mého zaslouží ostré odsouzení, nicméně v "naší" souvislosti připomenu, že když poprvé skládal prezidentskou přísahu, Grozného se právě zmocňovali čečenští separatisté. Teprve během dvou dalších dekád srovnávalo Rusko ekonomicky aspoň poněkud krok se světem.
Teď si představme podobně otřesené USA, kde nějaký Trumpův příbuzný nastupuje před padesátkou do funkce. Určitě by mohl být zvolen dvakrát za sebou. Poté by nebyla zcela vyloučena varianta Putinovy hry s Medveděvem. A posléze třeba ani snaha změnit nějaký ten dodatek ústavy. Republikáni totiž byli už po roce, či dvou Trumpem nemálo pacifikováni...
Svět je dnes malý a nově ekonomicky i mocensky úspěšné země dokážou "oplácet vliv".
Mám dojem,
že ideová konfuze dominující občanské politické scéně znemožňuje poznatek, že adorace zastaralého pojetí kapitalismu je prošlého data, která i v tradičně liberálním prostředí generuje politická napětí ba potřeštěnost.
Že faktum systematické produkce hlubokých nerovností, v sebevražedném technologickém a ekonomickém samopohybu (J.P.) považuje občanská většina nadále za dílo komunismu, či evropeismu.
Mám obavy že zde vystačí si strčit čepici do kapsy ....bych dodal.