Profily osobností, jež ohlašuje nastupující prezident USA Joe Biden jako své ministerské nominace, jsou téma, které si žádá důkladnější text. I když totiž nejde o konečná jména ministrů — rozhodovat bude až po Novém roce Senát —, už sám výběr zpřesňuje odpovědi na řadu důležitých otázek. Například: jak ideově orientovaná bude nakonec nová vláda? Které ze skupin v Demokratické straně mají na Bidena rozhodující vliv? Anebo co a jak z obecného programu chce tým kolem nového prezidenta prosazovat prioritně?

U jedné z již ohlášených nominantek se ovšem patří zastavit přednostně. I kdyby totiž Biden nenominoval do své vlády už žádnou jí podobnou, dává i tato jedna nominace velkou naději, že Bidenova reálná politika bude z progresivního hlediska opravdu úplně jinde než Trumpova. Touto osobností je poslankyně Debra Anne Haalandová a nový prezident by jí rád svěřil ministerstvo vnitra.

Ministerstvo vnitra v USA neřeší otázky vnitřního pořádku a bezpečnosti jako v evropských zemích. Má na starosti správu federálního pozemkového fondu (mimo jiné i nejrůznějších parků a rezervací) a otázku vztahů s komunitami původních Američanů.

Do pozornosti médií se dostává americké ministerstvo vnitra nejčastěji s otázkou, zda vláda umožní tam nebo onde těžbu fosilních zdrojů či zda umožní tu nebo onu stavbu přes chráněnou oblast. A Deb Haalandová je nejen celoživotní bojovnicí proti příslušným formám těžby, ale především mimořádně angažovnou etnickou Pueblankou ze skupiny Laguna — původní Američankou, která se sama indiánským záležitostem už řadu let věnuje.

Vzato v souhrnu a z hlediska očekávání od Bidenovy administrativy je nominace Haalandové důležitá hned z šesti důvodů:

1. pokud Haalandovou Senát schválí, půjde o vůbec první indiánku v americké vládě, a to za celých 244 let existence USA,
2. na rozdíl třeba od Charlese Curtise — viceprezidenta Herberta Hoovera, který měl indiánskou matku a jako první na podobném místě se hlásil k danému původu — je Deb Haalandová příslušnicí původní populace, která zároveň bojuje za indiánská práva se vším všudy,
3. jde o političku, která vášnivě podporuje odklon od spalování uhlí, ropy a plynu a důslednou ekologickou transformaci,
4. jde o aktivistku, která se účastnila přímo i razantnějších forem protestu, jako například snahy blokovat výstavbu energovodu přes rezervaci Standing Rock,
5. jde o ženu s životní zkušeností svobodné matky nucené využívat potravinovou pomoc, a posléze self-made woman, jež rozjela firmu vyrábějící pikantní omáčky,
6. jde o první případ, u něhož lze říci, že Bidenova vláda uzpůsobila politiku tlaku zdola.

Krok nejen naoko

Ti, kdo sledují americkou politiku podrobně, poznali Deb Haalandovou už jako šéfku jedné z větví Obamovy volební kampaně v roce 2012. Tehdy se starala právě o oslovování původních Američanů. V letech 2015-2017 byla předsedkyní Demokratické strany v Novém Mexiku. V mid-term volbách v roce 2018 pak získala mandát federální poslankyně za 1. novomexický okrsek.

Za dva roky ve Sněmovně reprezentantů se vypracovala na vůdčí postavu snah o nějaký stupeň ochrany pro nejméně třetinu amerických moří a třetinu půdy v USA (Thirty by Thirty Resolution), na spolehlivou spojenkyni ekologických hnutí a na jednu z nejznámějších političek usilujících o vyrovnání Američanů s vlastní minulostí.

Je jistě možné, že Senát po Novém roce Bidenovi nástup Haalandové zablokuje — připomeňme, že pokud demokraté nevyhrají 5. ledna oboje dodatkové volby v Georgii, zůstane v horní komoře většina republikánům. Už ale sama ochota nominovat takovouto političku se počítá.

Joe Biden a jeho kruh musí vědět, že Haalandová na ministerstvu vnitra bude usilovně bránit pokračování politiky rozprodeje a zpřístupňování půdy těžařům či rozšiřování těžby v pobřežních vodách. Musí vědět, že vnitro pod Haalandovou bude stát na straně bezzásahovosti a ekologů obecně.

Postavit do čela tak silného ministerstva někoho, jako je Deb Haalandová, není jen gesto vůči progresivnímu křídlu strany a původním Američanům, kteří mimochodem pomohli tento rok v několika státech Bidenovi k vítězství. Není to jen diverzitní gesto navenek à la Justin Trudeau. Jde o reálný závazek.

Konečně je i povzbuzující vědět, že politikové s tak nejednoznačnými profily jako Biden či jeho viceprezidentka Kamala Harrisová jsou i po vítězství ve volbách ochotni svěřit reálnou moc člověku, který nenadbíhá lobbyistům ani sám nepochází z vysokopříjmových vrstev jako většina federálních politiků.

Možná sice, že nerozhodlo Bidenovo upřímné přesvědčení, ale onen tlak zdola, jehož síla mohla být větší, než se na první pohled zdá — nominaci Haalandové žádaly vedle čistě indiánských sdružení i iniciativy jako Sunrise Movement, Climate Power 2020, The Mountain Pact, Western Values Project nebo Food and Water Watch. Jak už však naznačeno výše — i to, že Biden s Harrisovou na příslušné podněty zdola reagují, je pro vyhlídky na novou vládu nadějným zjištěním.