Justin Trudeu je miláček. Těžko dnes ve světové politice hledat lídra, který by vzbuzoval univerzálnější nadšení. Po necelém desetiletí vlády šedivého konzervativce Stephena Harpera přinesl do kanadské politiky svěží vítr a styl.

Zvítězili „duhy a jednorožci,“ Kanada má „úchvatnou vládu,“ která si i rok po nástupu udržuje podporu až dvou třetin voličů.

Není tedy divu, že i u nás vzbuzuje mezi pokrokářsky naladěnými lidmi, zejména v kontrastu s našimi politiky, nadšení: jeho „imidž“ hollywoodské hvězdy v reklamě na žvýkačky je odzbrojující. Přijímá uprchlíky s otevřenou náručí, mluví o změně klimatu jako zapálený ekolog, do své vlády jmenoval polovinu žen a když se jej ptali proč, kovbojsky opáčil: „protože je rok 2016.“ Kéž bychom i my měli takového premiéra!

Realita Trudeauova vládnutí je ale podstatně temnější než stovky sluncem prozářených selfíček s Kanaďany, kterými se proslavil sympaťák Justin. Jak se mu již v srpnu posmíval komentátor Huffington Postu James de Fiore: „O nepěkných aspektech politiky své vlády raději nemluví, ale no páni, nevypadá bez košile fantasticky?“

Trudeau ale ve skutečnosti v mnoha kritizovaných praktikách Harperových konzervativců pokračuje: nezastavil prodej zbraní Saúdské Arábii a Kanada je za jeho vlády druhým největším dodavatelem zbrojního materiálu na Blízký východ (ačkoli právě ony zbraně z něj Trudeauem přijímané uprchlíky ženou a navzdory jeho mírové rétorice.)