Pařížská jednání OSN o klimatu se chýlí k závěru, aniž by se rýsovala naděje na průlom. Jednání ovládla aliance, která deklaruje ambiciózní cíl, avšak její členové z průmyslově vyspělých zemí, nejsou ochotni podepřít jej ochotou k činům.
Sekretariát klimatických jednání ve středu v odpoledních hodinách zveřejnil výsledný jednací text, dále zkrácený na pouhých dvacet devět stran. Nyní probíhají spory o jednotlivé formulace rýsujícící se dohody, čili o alternativní znění v závorkách. Do předání textu právníkům k finální úpravě tak už pravděpodobně zbývají jen hodiny. Pokrok, jehož se dosáhlo, je velmi omezený — i přes úpornou snahu proces urychlit i bezprecedentními kroky, jako bylo vyloučení občanských organizací z jednání.
Největší problém pracovního textu představují pasáže ohraničené hranatými závorkami, které značí, že se na nich jednotlivé státy neshodly. Ty pokrývají prakticky všechny části týkající se toho, jakým způsobem bude dohoda řešit propast mezi bohatými a chudými státy: finanční kompenzace či dělení odpovědnosti za snížení emisí mezi státy.
Chceme snížit emise, ale nevíme jak
Nejpozoruhodnějším fenoménem je překvapivá ochota zahrnout do dohody jako finální cíl udržení teploty nikoli pod 2 stupni celsia, ale už pod 1,5 stupněm — v jednacím textu jsou navrženy obě možnosti. Za něj se dlouhodobě zasazovalo tak zvané „fórum nejzranitelnějších“, vedené Kostarikou a Filipínami.
Po té, co se pro něj vyslovily Francie, Německo a Kanada, oznámili delegáti oficiální vznik nové společné koalice „vysokých ambicí“, kterou tvoří USA, Evropská unie a takzvaná skupina Afriky, Karibiku a Pacifiku (ACP). Ukázalo se, že tyto státy spolu neoficiálně spolupracují již od června a nyní se rozhodly spojenectví odtajnit a otevřeně prosazovat společný postup.
Koalice „ambiciózních“ prosazuje do dohody jasný cíl pro zastavení oteplování, nejspíše právě přísnější číslo 1,5 stupně celsia, dále právní závaznost dohody (ale nikoli specifických cílů pro snižování emisí), jednotný standardizovaný systém vyhodnocování plnění emisních závazků a nakonec mechanismus jejich pravidelného přehodnocování, zřejmě v pětiletých intervalech.
Protože současné dobrovolné závazky jednotlivých zemí stále směřují k nebezpečnému oteplení o 2,7 až 4 stupně, právě poslední dva body jsou teď nejdůležitější. Jen silný mechanismus přehodnocování cílů by mohl zajistit, že se propast mezi deklarovaných cílem a reálným omezením emisí uzavře.
Pozorovatelé z řad občanské společnosti nabádají k opatrnosti a kritizují, že se připravuje vyhlášení ještě o něco velkolepějších záměrů bez pokroku v práci na jejich naplňování. To považují za zklamání.