Objev schopnosti některých plynů zachycovat v atmosféře teplo spadá do 19. století a jeho popsání je připisováno švédskému nobelistovi Svantemu Arrheniovi, který jej kvantifikoval ve studii z roku 1896. Hypotéza, že by nárůst koncentrace skleníkových plynů mohl vést k výraznému oteplení atmosféry tedy není nijak nová - už v roce 1917 se jí například v článku o problému vyčerpání přírodních zdrojů věnoval vynálezce telefonu Alexander Graham Bell. Větší pozornost mezinárodní veřejnosti ale schopnost lidí ovlivňovat zásadně svou činností podnební podmínky získala až v roce 1988.

Tehdy na veřejném slyšení v americkém Kongresu vystoupil přední klimatolog působící v NASA James Hansen. Varoval poslance a senátory, že globální oteplování způsobené lidmi již začalo a povede zřejmě k častějším a intenzivnějším suchům a vlnám horka v jižních oblastech USA. Ve stejném roce byl rovněž Světovou meteorologickou společností a Programem OSN pro životní prostředí založen IPCC — Mezivládní panel pro změnu klimatu, sdružující přes dva tisíce odborníků na klima z celého světa.

Konsensus: lidé oteplují planetu...

Poznatky IPCC se opírají o dvě široce ověřené metody. Klimatické trendy nám dovolují předpovídat pokročilé počítačové modely, jejichž spolehlivost se ověřuje takzvaným zpětným testováním (hindcasting): jsou-li schopny správně vypočítat, jaké bylo klima v minulosti, důvěřujeme jim, že dokáží s dostatečnou spolehlivostí předpovídat také budoucnost.

Za druhé se jedná o různé studie klimatických procesů v minulosti, z nichž obecně vyplývá, že prudký nárůst koncentrací skleníkových plynů (následkem například vulkanické činnosti) vedl vždy k nárůstu teplot, jejž provázela destabilizace klimatu, extrémní projevy počasí, životu škodlivé proměny srážkových vzorců či vymírání druhů (například v období termálního maxima, jež odděluje geologická období paleocénu a eocénu).

Jakkoli z výzkumu zpracovaného letos na Masarykově univerzitě vyplývá, že výrazná část české populace si myslí, že ve vědecké komunitě panují výrazné neshody ohledně existence změny klimatu a jejích příčin, opak je pravdou. V roce 2013 zpracované souhrnné hodnocení všech recenzovaných (tedy kritéria platného vědeckého poznání naplňujících) článků za jednadvacet posledních let zjistilo, že přes 97 % z nich potvrzuje existenci lidmi vyvolaných změn klimatu.

V takové situaci můžeme hovořit o vědeckém konsensu. Vážná debata se vede o možných dopadech, nikoli o základní rovnici „lidské emise rovná se oteplování”.

IPCC vědecké výstupy různých pracovišť kompiluje a na jejich základě publikuje takzvané hodnotící zprávy. Ty od založení panelu postupně zpřesňují spolehlivost našeho poznání o tom, co změnu klimatu způsobuje a především, jaké může mít důsledky. Výstupem páté hodnotící zprávy zprávy z roku 2014 je také shrnutí dosavadních znalostí pro politiky, existuje i v češtině, angličtiny znalí příznivci lehčích forem pak možná ocení ilustrovaná haiku. S pravděpodobností někde mezi 95 až 100 % dnes můžeme říct, že většinu pozorovaného nárůstu teplot způsobil člověk emisemi CO2 a dalších skleníkových plynů.

Rychlostí čtyř Hirošim za sekundu

Nárůst koncentrace (u oxidu uhličitého téměř o polovinu, z 280 na 400 částic na milion, neboli ppm) v atmosféře vede k množství převážně nepříznivých důsledků - v první řadě oteplování, čili stále rychlejší akumulaci energie pod atmosférickou přikrývkou. Měřítko této akumulace si můžeme ilustrovat převedením na jiné zdroje tepla: abychom dosáhli stejného efektu, mohli bychom místo emisí v atmosféře například detonovat čtveřici hirošimských atomových bomb každou sekundu.

V atmosféře je zkrátka více energie a meteorologické jevy se stávají intenzivnějšími. Současně je vzduch schopen pohlcovat a přenášet více vody. Dosud suché oblasti se proto stávají suššími, vlhké vlhčími. Důsledkem toho jsou sílící projevy tzv. extrémního počásí - častější a intenzivnější sucha, vlny veder, povodně, bouře, hurikány.

Extrémní počasí pak podle čerstvé studie OSN zapříčinilo za posledních dvacet let až šest set tisíc úmrtí. Rozkolísanější počasí a zejména sucha jsou nepříznivé pro zemědělství, mohou vést k neúrodám, již dnes zvyšují ceny potravin vzhůru a mohou způsobit, že se opět začne šířit hlad.

V důsledku rostoucí teploty odtávají ledové pokryvy. Problematické je mizení mořského ledu v Arktidě, který za sebou zanechává tmavou hladinu moře, intenzivněji pohlcující sluneční záření. Stejně tak škodí tání ledovců pevninských, které společně s efektem tepelné roztažnosti vody způsobuje vzestup oceánské hladiny - ta se od poloviny 19. století zvýšila takřka o dvacet centimetrů.

Nikdo nepochybuje o tom, že dále poroste a do konce 21. století může vzestup moří dosáhnout od půl do dvou metrů. Oteplování stejně tak vede k šíření tropických chorob do nových oblastí - v České republice byl například poprvé pozorován komár tygří přenášející horečku Dengue.

Změna klimatu je navíc hrozbou bezpečnostní - Pentagonem vypracované výzkumy potvrzují, že „násobí hrozby“, čili přispívá ke zdrojům napětí, jež zhoršují riziko vzniku konfliktů.

Sucha a jiné ekologické pohromy, zhoršené zásobování vodou a potravinami přispívají k růstu společenského napětí a patří také mezi stále významnější příčiny migrace - jakkoli je ošemetné předpovídat přesná čísla, prognózy operují až s desítkami milionů klimatických běženců. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky předpokládá, že změna klimatu se ještě v průběhu první poloviny 21. století stane nejvýznamnější příčinou migrace.