Ochrana klimatu, návrh systémového řešení
Milan SmržKlima není pouze jednou ze součástí životního prostředí, je celému životnímu prostředí nadřazeno. V případě klimatické změny jde o problém politický, mezinárodní, ekologický, energetický, průmyslový, bezpečnostní, vojenský.
Ačkoliv již několik let panuje ve vědecké obci klimatologů více než 95% konsenzus o tom, že změna klimatu je zapříčiněna lidskou činností, je tento názor přijímán veřejností (i českou) laxně a částečně odmítavě. Proč tomu tak je? Jak je možné, že některé informace si společnost osvojuje nekriticky rychle a jiným se brání? Faktorů je nesporně mnoho: zájem vládnoucích, nechuť měnit svůj život, mediální manipulace, reklama, tradice... Téma ekologie netáhlo za starého režimu a netáhne ani teď.
V prostředí, kde se veliké procento slušných lidí nechalo zaslepit jednoduchými hesly o spravedlnosti neoliberálního pohledu a tržního dogmatismu, nelze ani čekat nic jiného. Přece nedělají nic špatného, vždyť přispívají blahobytu. Ekologický pohled stojí na opačném pólu. Vnímá širší souvislostí, cítí a chápe sounáležitost s ostatním životem. Je komplikovanější a prost jednoduchých řešení.
Mysl své základní vzorce nemění ráda, obdobně jako člověk mění své postoje a zvyky jen pomalu a neochotně. Je přece pohodlné žít v myšlenkové tvrzi, která nás chrání před složitým světem venku. Možná to je jedním z důležitých důvodů, proč je ekologie v české kotlince stále ještě kontroverzním tématem — jak můžeme dnes a denně sledovat z oficiálních politických stanovisek a rozhodnutí, stejně jako v protiekologických výlevech v internetových diskuzích.
Společnost, která se osvobodila z totality je náchylná přijmout relativně rychle a nekriticky totalitu náhradní. Především tu, která konzervuje současný stav a neklade žádné otázky.
Řešení klimatické změny je přitom nasnadě: nejrychlejší možný odstup od soudobého fosilního energetického systému, včetně greenwashing témat fosilní energetiky, jako ukládání oxidu uhličitého do podzemí (CCS), absolutní podpora obnovitelným zdrojům, elektromobilita. Výsadba stromů, ochrana lesů, zvyšování obsahu uhlíku v půdě. Není to nereálné. Je to financovatelné a je-li to správně provedeno, již dnes jsou takové postupy schopny přinést profit.
Existují studie (Jacobson & Delucchi), které tvrdí, že přestavba energetiky na úplné zásobování obnovitelnými zdroji do roku 2030 by nás stála polovinu, než setrvání na současném fosilně jaderném systému. Již v tuto chvíli jsou domy, obce (Kněžice), okresy i části zemí (Burgenland), jejichž spotřeba elektřiny, někde i tepla je kryta výlučně z lokálních obnovitelných zdrojů.
Technologicky je to uchopitelné, ale společnost se zdráhá. Pouhá znalost problému ani jeho vědecké potvrzení, ani dostupnost nástrojů řešení však nestačí. Tato nedostatečnost sice zdaleka není doménou klimatu, v jeho případě jsou však následky globální a fatální. Je možné tento nesoulad překonat?
Nesmysl preference jaderné energie před energií obnovitelnou je stále větší. Narůstající stáří reaktorů obecně snižuje bezpečnost; blízkost válečných operací budí opodstatněnou hrůzu. Povolená dlouhodobá dotace u budoucí elektrárny Hinkley Point C je absurditou, především v Anglii, kde je obrovský větrný potenciál. Bezpečnost? Kyštym, Three Mile Island, Černobyl, Fukušima. Kde bude další?
Skutečně nenalézám odpověď na otázku proč?
Příklady zemí - Francie, Švédska - které vsadily na kombinace JE a OZE (vesměs tedy klasické vodní elektrárny), ukazují, že tato kombinace prokazatelně dokáže zajistit výrobu elektřiny na úrovni středně velkého a velkého státu s minimální produkcí CO2. Nadto prokazují, že OZE a JE nemusí být v konkurenčním postavení.
Příklady zemí, které vsadily na OZE a zároveň odmítají JE - Rakousko, nově Německo - ukazují, že i při masovém nasazení OZE zůstává taková země ve výrobě elektřiny závislá na fosilních zdrojích ve větší části produkce a emise CO2 setrvávají na násobně vysokých hodnotách, než u energetiky na způsob zemí první skupiny.
Od překročení podílu OZE 10-20 % celkové produkce vyvstává v celé závažnosti problém skladování a transportu elektřiny, plynoucí z jejich nestálého výkonu a nerovnoměrného rozložení. První problém není vyřešen ani v principu, není ani žádný konkrétní výhled na způsob a ev. termín realizace - posledních cca dvacet let je problematika skladování ve stadiu nadějných prototypů, průmyslové stadium do dvou let...a do dvou tří let je to pořád. Transport arciť principiálně vyřešen je, nicméně ani v rámci jednoho státu, Německa, potřebná vysokokapacitní vedení ze severu s nadbytkem větrné elektřiny na jih, nestojí, jejich stavba je v příznivém případě plánována na 5-10 let a proti stavbě se zvedá odpor obdobné síly, jaký panuje proti jaderné energetice, zhusta veden stejnými organizacemi, které svou aktivitou potřebu těchto vedení vyvolaly.
Na závěr je položena nesprávná otázka. Otázka nestojí, zda preferovat JE před energií obnovitelnou. Obojí je způsob produkce energie s minimální produkcí CO2, přičemž je koexistence možná, příklady na úrovni států zmíněny. Praktická aktivita politických ekologů spočívá v preferenci fosilních zdrojů před JE - a někdy v budoucnu jejich nahrazení OZE. Po objevu a zavedení technologií, které ještě nejsou ani známy - týká se především skladování.
Pakliže by ekologické nátlakové organizace myslely boj s produkcí skleníkových plynů vážně, logický program by byl, nechat jadernou energetiku alespoň v současném rozsahu na pokoji, zaměřit celou svou sílu doposud - žel úspěšně - vynakládanou na tlak k odstavování jaderných elektráren, k snaze o odstavování fosilních zdrojů. Teprve po jejich nahrazení OZE obnovit tlak proti jaderné energetice. Leč není tomu tak, protiatomové aktivity mají absolutní prioritu, i před snižováním produkce CO2.
Uplynulo asi 6 let od dokončení experimentálního zařízení - osobně jsem jej viděl u fy. Juwi - a nyní je již v technologickém provozu střední veloikost zařízení a staví se další, financovány automobilkami, které mají zájem na CNG (Opel).
Metan je multitalent a vtláčí se to vysokotlakých rozvodů zemního plynu. Lze jej použít na výrobu tepla, kogeneraci elektřiny a tepla ( i decentrální) či jako pohonnou hmotu. Vedle něj lze vtláčet přímo i vodík v objemu asi do 10%.
Tato technologie pak využívá vysokotlakých rozvodů zemního plynu, včetně podzemních zásobníků plynu, které jsou po celé Evropě. Mimořádně sofistikovaný proces tak umožňuje pokrývat několika týdenní spotřebu elektřiny - po konverzi v kogenerační jednotce - právě z obnovitelné elektřiny, bez jakýchkoli dalších zdrojů.
Pokud se týče nátlakovosti NGO, neviděl bych to tak intenzivně. Nebo mají snad NGO větší moc než vojensko průmyslový komplex stojící na fosilních základech, se svými ropnými válkami...? Nebo jaderný průmysl, který je organicky spjat s jadernými zbraněmi, včetně "odpadu" - ochuzeného uranu.
V SRN přesto občanské aktivity zastavily několik staveb uhelných elektráren a celospolečenský konsenzus proti jádru a pro obnovitelné zdroje je famózní. Německé NGO již pracují na "Kohle-Ausstieg". Jistě bychom se měli inspirovat!
A co takhle místo investic do JE budovat právě jednotky na výrobu e- plynů? A tím předcházet "nebezpečným" přetokům německé větrné elektřiny přes Čechy na jih Německa? Úvozovky jsem použil proto, že se o nich takto píše, ale nic se zde nestalo.
Výstavba nových JE v ČR pravděpodobně bude ekonomickým debaklem, ... když i Finsko se svou nordickou úsporností a nejlepším místem v korupčním indexu přešvihlo Olkiluoto třikrát a ještě není konec!
Dotaz pro pana Smrže: dočetl jsem se ve Sdělovací technice, že se u nás zastavil vývoj "smart meteringu" a tak mě napadá, zdali půjdou lobbyisté JE až tak daleko, aby co nejvíce zkomplikovali rozvoj chytrých sítí a měli argument proti OZE??