Dne 8. října Evropská komise stvrdila projednávaný záměr Velké Británie podpořit výrobu elektřiny v projektované jaderné elektrárně, která by se měla začít stavět po dvacetileté britské pauze. Skryté náklady na výrobu elektřiny v JE budou tedy nahrazeny či doplněny oficiálně povolenou podporou.

Podle americké studie UCS z roku 2011, která sleduje jako první celkové dotace a podporu výroby jaderné elektřiny, je jenom podpora cyklu výroby jaderného paliva v některých případech vyšší než konečná cena vyrobené elektřiny. Studie Fóra pro ekologicko-sociální tržní hospodářství z téhož roku uvádí, že mezi léty 1970 až 2010 bylo v dotacích a podpoře jaderné výroby elektřiny poskytnuto v Německu 185 miliard euro, což ve srovnání s podporou obnovitelných zdrojů je více jak šestinásobek.

Za pomoci argumentů ochrany klimatu, zajištění bezpečnosti zásobování a diverzifikace zdrojů elektřiny požádala Velká Británie o povolení státní podpory jaderné výroby elektřiny. Cílem ale je zajistit EdF — investorovi jaderné elektrárny v Hinkley Point C dobré podmínky pro návratnost investice během třiceti pěti let. Společnost EdF požadovala stálou cenu £92.50 za kilowatthodinu ležící zhruba na dvojnásobku současné tržní ceny elektřiny.

Velká Británie se přitom odvolává na smlouvu EURATOM, která zavazuje Evropskou unii k podpoře atomové energie. Ve zmíněné smlouvě ale není nic o podporované výkupní ceně. Rozhodující je naopak evropské právo o podpoře, které má zaručovat volný obchod a rovné podmínky. Podpora atomové energie je podle toho tedy vyloučena. Vedle toho ani další uvedené britské argumenty nejsou zcela odůvodněné:

• atomová energie nepředstavuje žádnou podstatnou klimatickou ochranu, jednak z kapacitních důvodů, ale i z důvodu stále se snižujícího obsahu uranu v uranové rudě, kdy emise z obnovitelných zdrojů budou nižší. Rovněž současný instalovaný výkon JE a jejich zastaralý park nedávají žádnou šanci přispět významnější měrou ke klimatické ochraně;

• v současné době v Británii pracuje celkem šestnáct jaderných reaktorů, přičemž stáří deseti z nich je mezi třiceti a čtyřiceti lety a mnohé by bylo třeba s ohledem na jejich technický stav odstavit. Na výstavbu je třeba počítat zhruba s deseti lety, a proto nemůže budování nových jaderných elektráren zajistit bezpečnost zásobování;

• výměna starých jaderných elektráren za nové nepředstavuje žádnou diverzifikaci zdrojů, protože konzervuje stávající skutečnost a udržuje vysokou závislost na dovozu uranu. Jediným způsobem diverzifikace zdrojů jsou obnovitelné zdroje energie, pomocí nichž lze zajistit udržitelnost a nezávislost. Prostředky, které se použijí na výstavbu a provoz nehospodárných jaderných elektráren budou chybět v rozpočtu pro optimálnější možnosti;

• podpora nehospodárné rizikové technologie odporuje zdravému rozumu a není odpovědná k příštím generacím. Výroba elektřiny v zařízeních, která nejsou ani šedesát let po drahém zavedení do praxe schopna hospodárného provozu, nemůže mít žádnou veřejnou podporu. Zavedení takové podpory se stane precedentním příkladem a bude mít za následek deformaci trhu. Na rozdíl od toho se podpora obnovitelné energie stala úspěšným projektem, protože během deseti let se stává konkurenceschopná.

V neposlední řadě je třeba mít na mysli nedořešené problémy s jadernou energií, především nevyřešenou otázku bezpečného dlouhodobého ukládání vysoce radioaktivních materiálů, dekontaminaci a demontáž elektrárny po ukončení provozu i případné riziko uvolnění radioaktivity a ekonomické následky těchto událostí.

Ve Velké Británii neexistuje žádný důvod pro výstavbu jaderných elektráren. Požadovaný objem elektřiny lze získat pomocí obnovitelných zdrojů, které mají mnohem větší potenciál, jsou bez rizika a lze je postavit rychleji.

V rámci dvou měsíců lze rozhodnutí Evropské komise napadnout u soudu a pravděpodobně Rakousko a Dánsko se této žaloby zúčastní. Celý případ má velmi významný dopad na českou energetiku, která počítá rovněž s podporovanými výkupními cenami pro elektřinu z jaderných elektráren.

V kontextu britských konzervativních energetických plánů je důležité uvést, že Německo mělo již v loňském roce čtvrtinu elektrické energie z obnovitelných zdrojů a nejpozději do roku 2050 má v plánu dosáhnout 100 %. Podobné scénáře byly na základě měřených dat vypracovány pro Austrálii i další země. Rakouská spolková země Burgenland je se svými 270 000 obyvateli již od loňského roku netto elektricky zásobována ze svých lokálních energetických zdrojů.

Na rozdíl od Německa či Rakouska má Velká Británie mnohem větší potenciál větrné energie i energie z vodních proudů v průlivech kolem svých ostrovů.