Dne 5. listopadu jsem reagoval na zavádějící informace uveřejněné v dětském časopise Čtyřlístek. Jistě, že Čtyřlístek není ani energetickým či ekologickým časopisem. Orientuje ale dětskou mysl a jsem přesvědčen o tom, že je důležité jakým směrem. V uvedeném čísle se zajíček Pinďa v letadélku, které vede řady ptačích letců, jen stěží vyhýbá „lesu větrných elektráren“, které jsou „největším morem pro ptáky“. Dobře to dopadlo, „o fous“. Dopadne to dobře i pro nás s takovým výchovným působením?

Vážené dámy, vážení pánové,

ve dvojčísle 9-10/14, 46. ročník, číslo 570 a 569, příběh „Pinďa maminkou“, str. 13 vašeho komiksového seriálu jsem ke svému zklamání narazil na příběh s větrnými elektrárnami. To, že větrné elektrárny zabíjejí ptáky, je běžným argumentem příznivců jaderných elektráren a fosilních zdrojů.

Na toto téma ale existuje mnoho studií, které tyto domněnky vyvracejí a v těchto materiálech se praví, že počet ptáků zabitých větrnými turbínami je ve srovnání s jinými kolizemi marginální - mnohonásobně více ptačích obětí vzniká nárazem do skleněných stěn mrakodrapů, kolizí s rozvodnou elektrickou sítí, automobily či domácími kočkami.

Jistě jsou místa, kde například vzlétají těžcí ptáci (slyšel jsem o takovém místě ve Španělsku, kde vzlétali supi) a kde k úmrtí ptáků dochází. Mnohem více jich ale zahyne jinak.

V centru pro obnovitelné zdroje v Dánsku v Nordic Folkecenter jsem viděl několikaminutový záběr mořského ptáka, který se prolétal točící se větrnou turbínou, stojící osaměle na břehu moře. Pravděpodobně si hrál jako děti na prolézačce.

Jistě po vás nikdo nechce, abyste rozuměli peripetiím energetických složitostí, ale následující úvaha je, myslím, velmi jednoduchá.