Zatímco klimaticko-energetický rámec pro rok 2020 vytyčoval zvláštní cíl pro obnovitelné zdroje v dopravě (10 % paliv v dopravě musí pocházet z obnovitelných zdrojů, což je zajišťováno výhradně díky biopalivům), v obdobném rámci pro rok 2030 jej nenajdeme. Dočteme se pouze, že podíl obnovitelných zdrojů obecně má v EU tvořit 27 % a že Evropská komise by se rolí obnovitelných zdrojů v dopravě po roce 2020 měla zabývat.

Příčinou jisté „zpátečky“ Bruselu je mimo jiné fakt, že biopaliva mají značně negativní dopad na ceny a dostupnost potravin ve třetích zemích a současně často nejsou tak ekologická, jak se mnozí zpočátku domnívali. Diskutují se především tzv. nepřímé emise skleníkových plynů, tedy emise vznikající při přeměně půdy na zemědělskou například odlesňováním rozsáhlých území, které pak ovlivňují celkovou bilanci dovážených biopaliv.

Evropská unie proto navrhuje nastavit maximální cíl pro biopaliva vyráběná z potravinových komodit pro rok 2020 na úrovni 7 % a postupně přejít od podpory konvenčních biopaliv (založených na potravinových komoditách) k podpoře pokročilých biopaliv (využívajících odpadní biomasu, celé rostliny, dřeviny, zbytky a odpady).

Zde však naráží na odpor řady členských států, neboť technologie pro pokročilá biopaliva jsou stále jen ve zkušebním provozu a například v ČR momentálně žádné zařízení, které by je umělo ve větší míře vyrábět, nestojí. Nejistota ohledně dlouhodobé strategie v oblasti biopaliv přirozeně vyvolává velkou nedůvěru výrobců i investorů do výroby pokročilých biopaliv.

Otázky se také vznášejí nad dostupností suroviny. Zatímco konvenční biopaliva konkurovala pěstování potravin, pokročilá biopaliva mohou konkurenci přenést do odvětví zpracovávající biomasu za účelem výroby elektřiny a tepla. A nejen to, způsobů využití odpadní slámy, štěpky a dalších zbytků je celá řada.

Odborníci se shodují, že chybí komplexní studie, která by porovnávala, jaký způsob využití dostupné biomasy z hlediska energetické efektivity a ekonomické návratnosti je nejlepší. Využití biomasy na výrobu biopaliv pro dopravu se z hlediska energetické efektivity jeví jako nejhorší.

Jak tedy ozelenit dopravu, sektor, který se na globálních emisích skleníkových plynů podílí z přibližně jedné třetiny? Vedle diskutované elektrifikace se jako nadějné jeví využívat do budoucna více zemního plynu a bioplynu. Vhodný je zejména pro autobusy městské hromadné dopravy.

V této souvislosti je dobré zmínit Švédsko, které již od 90. let šlo cestou uvalení uhlíkové daně na fosilní paliva v dopravě, čímž docílilo razantního rozvoje energetiky postavené na biomase. Bioplyn má ve Švédsku dlouhou tradici, již mnoho let je vyráběn v čistírnách odpadních vod a v kofermentačních bioplynových stanicích, které využívají nejrůznější organické materiály a suroviny. Švédové nedávno svůj cíl ještě zpřísnili, když se rozhodli zbavit se do roku 2030 všech aut spalujících fosilní paliva.

Jakým způsobem bude nakonec cíl pro biopaliva v EU pro rok 2020 upraven a zda můžeme očekávat harmonizovanou legislativu i pro další desetiletí, se dozvíme začátkem příštího roku. Jisté je však už nyní, že biopaliva vyráběná z potravinových komodit nebudou mít již takovou podporu jako doposud.