Již několik týdnů po dramatických událostech ve vztazích Ukrajiny a Ruska, artikuluje veřejnost obavy z energetické závislosti na ruských energetických zdrojích, především na plynu. V případě České republiky je tato závislost mimořádná, celých 75 %; v dalších zemích, které dovážejí plyn i z jiných zdrojů je menší, ve většině evropských zemí je ale citelná až fatální.

Za vlády Vladimíra Putina Rusko již dvakrát, v letech 2006 a 2009, uzavřelo přívod plynu přes Ukrajinu do Evropy. Nikdy předtím se to nestalo, ani za nejhlubší studené války. Máme se obávat nejhoršího? Je pravdou, že současná mírná zima ponechala stav plynu v podzemních zásobnících na vysoké úrovni, takže v několika následujících měsících není potřeba se příliš strachovat, ale tato situace nemusí trvat věčně.

Energie vždy hýbala světem, i když to možná nebylo na první pohled zcela zřetelné. Expanzivní války byly pravidelně vedeny za účelem zajištění energetických zdrojů. Od válek antického Říma, který získával otroky jako neefektivní, ale tehdy dostupný energetický zdroj - pracovní sílu, až po táhlé boje v Afganistanu, které jsou vedeny snahou zajistit tranzit ropy z oblasti Kaspického moře.

Většina napětí, válek a intervencí přímočarým způsobem souvisí s energetickými zdroji. I tam, kde by to většina veřejnosti nečekala. Příkladně pásmo Gazy má v moři před svým pobřežím veliká naleziště plynu (ironik by dodal, „podle názvu to nepřekvapuje…“) i někdejší anglicko-argentinská válka o Falklandy byla motivována údajnými bohatými nalezišti ropy, které se nakonec ani nepotvrdily.

Také spor o Ukrajinu je energetickým sporem — cesty plynu do Evropy jsou významným geopolitickým faktorem. Evropa se snaží diverzifikovat cesty ruského plynu dalšími plynovody, integrujíc tak známé anglické pořekadlo o vejcích v jednom košíku, což ale zásadní problém neřeší.

Mírná panika sebou přinesla pošilhávání po jiných zdrojích plynu. V  souvislosti s Ukrajinou se stále více mluví o břidlicovém plynu a mnozí doufají, že tato nová energetická surovina přinese řešení a žádají Spojené státy, aby tento plyn dodávaly do Evropy. Břidlicový plyn je ale více než řešením energetické krize zájmem investičních kruhů, Pronziho schématem a zoufalou snahou opět nastartovat skomírající americkou ekonomiku. Alespoň tak se vyjadřovali odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a ekonomové na semináři k frackingu v Poslanecké sněmovně ČR před dvěma lety.

Břidlicový plyn je vedle toho více problémem než energetickým zdrojem. Vedle používaných chemických aditiv, vody a pohonných hmot pro dovoz velikých množství potřebných roztoků jsou to i možné úniky zemního plynu. Má na svědomí kontaminaci životního prostředí, větší než těžba tradičního plynu, jak o tom hovoří studie Cornell university, která připisuje břidlicovému plynu mnohem vyšší emise skleníkových plynů, než by plynulo z těžby a spalování zemního plynu získaného klasickou těžbou.

Zpráva se stala terčem kritiky, zřetelně podporované zájmovými skupinami. Kritika tvrdí,m že těžba je bezpečná a relativizuje havárie. Na druhé straně existují mapy těžebních oblastí v USA a na nich jsou vyznačena místa havárií při těžbě břidlicového plynu, je pro ně používán novotvar „fraccident“ a je jich několik desítek.

Existují fotografie těžebních míst, které připomínají měsíční krajinu; veřejně dostupný je film „Gasland“, dokumentující znečištěnou pitnou vodu, plameny tryskající z kohoutku, obrovskou dopravní zátěž okolo těžebních míst a další aspekty těžby „perspektivního“ energetického media.

Prezident Obama, jenž je nesporně lépe informován o skutečných zásobách břidlicového plynu na severoamerickém kontinentu, se nedávno nechal slyšet, ať si Evropa nedělá veliké naděje na americký břidlicový plyn. EWG (Energy Watch Group), expertní německá skupina, která se zabývá energetickými prognózami, vydala v minulém roce studii, v níž hodnotí dosavadní průběh těžby břidlicového plynu v severní Americe a předkládá budoucí scénář těžby břidlicového plynu. Podle této práce bylo v současných letech v USA dosaženo těžebního maxima.

Málo se ale v tuto chvíli hovoří o možnostech, které jsou jediným udržitelným řešením. O obnovitelné energetice a výrobě syntetického metanu z obnovitelných zdrojů. Již v roce 2005 vypracoval Lipský institut pro ekologii a zemědělství studii o potenciálu výroby biometanu v Evropě.

Studie vyhodnocuje množství zemědělské půdy vhodné pro pěstování energetických rostlin udržitelně použitelných pro získání potřebné biomasy, potenciály odpadů biomasy zemědělské, komunální a lesní provenience, včetně možností a technologií výroby a čištění bioplynu; i SNG (bioplyn získaný z nezkvasitelné biomasy — příkladně slámy a dřeva apod.).

Studie dochází k závěru, že celková evropské spotřeba zemního plynu je uspokojitelná biometanem z výše uvedených zdrojů. Biometan by se vtláčel do vysokotlakých rozvodů zemního plynu a byl by rozváděn dále ke spotřebitelům. V posledních letech je třeba k těmto možnostem decentralizované výroby biometanu a SNG připočítat ještě další technologii.

Metoda byla vyvinuta Michaelem Sternerem z Frauenhoferova institutu — a týká se syntetické výroby čistého metanu z aktuálně přebytečného elektrického proudu z intermitentních obnovitelných zdrojů, z větrných elektráren a fotovoltaiky ve chvílích, kde pro jejich elektřinu není odbyt a z důvodů stability by je bylo nutné odpojit od sítě. První jednotka v SRN je již v provozu.

Rychleji, než všichni očekávali, demonstrovalo Rusko Ukrajině svou vojenskou sílu. Závislost Ukrajiny na ruské ropě a plynu je fatální. Ukrajinská vláda i obyvatelstvo se o této závislosti mohou za čas přesvědčit, například v některé z následujících zim, protože zásobování teplem je na Ukrajině zajišťováno z 80 % plynem, především ruským.

Ještě během bojů v Kyjevě, a jimi částečně překryty, se objevily první náznaky energetické války o plyn. Gigant Gazprom požadoval po Ukrajině zaplacení 1,22 miliardy euro, částku, kterou nemůže Ukrajina, stojící před státním bankrotem, zaplatit. Gazprom mohl tuto částku požadovat již za prezidenta Janukoviče, tehdy ale Rusko poskytovalo Ukrajině výhodné ceny. Dnes opakovaně zdražuje.

Je paradoxem, že ve scénáři Lipského Institutu je Ukrajina se svým velikým zemědělským potenciálem právě jednou z důležitých zemí pro zásobování Evropy biometanem, jako náhradou zemního plynu. Nevyčerpatelný místní zdroj, o nějž se nikdy nebude bojovat.

Podle prezidenta spolkového svazu pro obnovitelné energie BEE, prof. Fritze Brickweddeho, by pomocí obnovitelných energií, úspor a racionalizace spotřeby bylo možné snížit německé energetické importy o devadesát miliard euro ročně a zajistit tvorbu hodnot pro Německo. To co lze v Německu, lze jistě snadněji na Ukrajině i u nás, právě díky mnohem nižší hustotě obyvatelstva.